1. den – 1. 7. 2010
zapsal 3. oddíl ↵
Oddílové foto:
3. oddíl - nejstarší holky
Vedoucí: Martin Blažek
Praktikantka: Anna Pytlíková
Svěřené děti:
- Karolína Wagnerová
- Nicol Laušmanová
- Aneta Zemanová
- Kristina Slivková
- Olga Pecinová
- Veronika Matušáková
- Erika Chrbolková
- Veronika Jurincová
- Klára Benešová
- Simona Kodytková
- Monika Brožová
- Jana Zezulová
- Iveta Vrzalová
- Tereza Lacinová
- Romana Zemková
- Hana Svobodová
Po dlouhých a náročných přípravách očekávaného sedmnáctidenního dobrodružství vstáváme minimálně vyspatí, ale za to natěšení na ty naše děti, které jsme celý dlouhý rok neviděli, i na ty, které vídáme denně, i na ty nové. Uděláme si společné foto a nasedáme
do třech aut, které nás dopravují do Chrudimi na nádraží, kde si přebíráme naše milované děti. Autobusy nás odvážejí směr Seč. U letadla autobusy zastavují, děti vystupují z autobusů a jejich kufry a batohy se nakládají do Avie. Společně se vydáme do tábora za zpěvu táborové hymny OBDÉLE. Jsem pyšná na naše muže, vedoucí, kteří hravě vykládají všechny kufry z náklaďáku. Ubytování probíhá poměrně v klidu. Dopolední program je plný seznamovacích her a návštěv u naší zdravotnice, čerstvé doktorky. O poledním klidu nás Petr, hlavní vedoucí, seznamuje s pravidly a bezpečností v táboře. V závěru vychází z mlhy za hřmící hudby Poseidon, řecký bůh moře, se dvěma vílami. Poseidon se rozhodl darovat štěstí všem budoucím hrdinům, kteří se chystají na svá velká dobrodružství. Děti získávají štěstí polibkem kouzelného amuletu, který má Poseidon připnutý na ruce, a politím mořskou vodou vílami. Po svačině přichází na řadu dražba vedoucích. Každá dvojice, vedoucí – praktikant, předvádí skvělé kousky, kterými se prezentuje před všemi dětmi. Skupinky dětí si vybraly dvojici, která jim pomůže dojít k cíli, na Olymp. Následuje vázání a připravování triček k batice. Během diskotéky, kterou si děti velice užily, někteří vedoucí trička batikovali. Den byl povedený a děti spokojeně usínaly ve svých postýlkách s novými kamarády.
Sladké sny a krásnou noc.
Aňa a Brácha
Dodatek hl.vedoucího:
Po roce plánování a organizace je tu konečně tábor. I přes změny v realizačním týmu, některé hodně nečekané a bolestivé, jsme všichni připraveni vrhnout se do práce,
která nás baví, ve které vidíme smysl a které obětujeme čas, energii a mnohdy i finance.
17 dnů ve společnosti těch nejroztomilejších stvoření, které nás odmění svou radostí
a spokojeností, je před námi.
V areálu se sjíždíme již 3 dny před příjezdem dětí, abychom vše stihli připravit tak, jak se očekává. Čeká nás toho hodně. Probíhají práce na dekoracích – instalace a tvorba řeckých štítů a sloupů, výzdoba jídelny, stavba skladovacího stanu, poslední dolaďování detailů her a organizace celého tábora... To, že ani nyní jsme toho moc nenaspali, není potřeba dodávat. S blížícím se příjezdem dětí stoupá i nervozita.
1.den tábora se ráno v řeckých kostýmech přesouváme auty do Chrudimi, kde si na nádraží přebíráme děti a vracíme se zpět do areálu, kde nás čeká ubytovávání se, zdravotní prohlídky a školení o bezpečnosti. Probíhá i rozdělení do soutěžních skupin, dražba vedoucích a batikování triček. Večer první letošní diskotéka, tzv. seznamovací a než jsme
se nadali, je tu večer a první den je za námi.
2. den – 2. 7. 2010
zapsal 5. oddíl ↵
Oddílové foto:
5. oddíl - střední kluci
Vedoucí: Zdeněk Doležal
Praktikantka: Lukáš Voborník
Svěřené děti:
- Matěj Urbánek
- Martin Urbánek
- David Mašek
- Milan Jurinec
- Daniel Boháč
- Jaroslav Kučera
- David Trojan
- Adam Matějka
- Patrik Krajc
- Ondřej Brož
- Vojtěch Veverka
- Tomáš Trojan
- Tomáš Benák
- Zdeněk Slanina
- Daniel Šebek
- Filip Kožíšek
Druhý táborový den začal prosluněným ránem. Po včerejší diskotéce nám byla odpuštěna rozcvička. Posilnili jsme se loupáčkem a ranní kávou a šli uklízet pokoje. Dopolední program byl ve skupinách. Našim úkolem bylo navrhnout si názvy, načrtnou vlajky a nacvičit vítězný pokřik. Někomu to šlo hned a samo, někteří potřebovali více času. Ve výsledku
se nám povedly krásné a originální vlajky. Dalším úkolem bylo vymyslet tresty a odměny
na kolo trestů a odměn. Vymysleli jsme si příjemné i méně příjemné činnosti.
Po dobrém obědě v podobě mrkve jsme si oddychli při poledním klidu. Následoval odpolední program. Zašli jsme si do lesa k brodu stavět hráze. Každý jsme se snažili o co nejlepší výkon.
Když nás přestalo bavit plácat se ve vodě, šli jsme se odreagovat na hřiště. Hráli jsme různé hry, běhavé, bojové i postřehové. První skupinová hra spočívala v co největší nasbírané kupě dřeva v časovém limitu. Všichni jsme se snažili, takže máme dřeva na celý tábor. Po vynikající večeři jsme kupy dřeva uklidili a připravili ohniště. Nic nebránilo zapálení ohně. Po rozpálení ohně jsme napíchli špekáčky na opíkátka a čekali. Před spaním
jsme absolvovali zahájení celotáborovky – Cesta na Olymp. Pak už jen vyčistit zuby, zalehnout a těšit se na zítřek.
Dodatek hl. vedoucího:
První společné ráno proběhlo velmi příjemně. Fantazii jsme potrápili vymýšlením vlajek, názvů i pokřiků skupin. Večer nás čekala první hromadná hra – sběr dřeva. Velmi oblíbená kratochvíle dokazující, že i v naprosto vybraném lese lze ve 100 lidech během 10 minut nasbírat dva náklaďáky dřeva:) Po opékání buřtíků nás čekal slavnostní ceremoniál. V tichosti jsme se přesunuli do lesa k posvátnému oltáři. Kolem kamenné mohyly bylo rozestavěných 12 nezapálených pochodní. Čeká nás cesta na Olymp, domov řeckých bohů. Abychom se na toto posvátné a lidem utajené místo dostali, musíme prokázat svou udatnost a stát se hrdiny. Čeká nás 12 úkolů, činů, které před námi vykonali z literatury známí řečtí rekové. Za každou splněnou zkoušku vzplane jedna z pochodní a až se hořící kruh uzavře, otevře se nám cesta hrdinství, cesta na Olymp. Průvodcem na naší cestě nám bude Eldetos, správce a hlídač cesty. Již víme, co nás čeká. Vzhůru za dobrodružstvím.
3. den – 3. 7. 2010
zapsal 4. oddíl ↵
Oddílové foto:
4. oddíl - nejmladší kluci
Vedoucí: Martina Šulcová
Praktikantka: Štěpán Miklas
Svěřené děti:
- Jakub Dupal
- Jakub Chour
- Dominik Hyťha
- Vítek Novák
- Petr Štancl
- Patrik Dobruský
- Marek Vondra
- Jan Dupal
- Michal Zvolánek
- Jakub Dynter
- Luboš Čermák
- Stanislav Pšenička
- Tomáš Kvapil
- Jakub Mikuta
- Lukáš Kostka
První teplé paprsky začaly nakukovat za zatažené záclony dětských chatek. Bylo to dobré znamení, čeká nás krásný a slunečný den. S předpovědí 30°Celsia se každý probouzí s dobrou náladou a úsměvem na tváři. Proto ani netrvalo dlouho a všichni jsme se sešli
na ranní rozcvičce, kde jsme se vžili do pravých koňských dostihů. Sluníčko začalo hřát stále víc a víc, proto jsme se na perný den posílili oblíbeným snídaňovým menu – pravou rybičkovou pomazánkou. Sklidila úspěch, to je jasné. Dopoledne nás čekala celotáborová výprava na zříceninu místního hradu Oheb, kde nejúspěšnější byli ti, co uhodli nejvíce otázek. První načervenalé tváře značily, že sluníčko se alespoň dneska rozhodně nevzdá. Šťáva tekla proudem a namočené kšiltovky příjemně osvěžovaly. S plnými bříšky z výborného oběda jsme o poledním klidu načerpali energii a jako jedna velká rodina jsme celotáborově opustili areál a šli se zchladit do vod sečských. Někteří ve vodě skákali, jiní byli na břehu, ostatní lahodili nanukům a osvěžujícím nápojům, a ti více lenošní jen leželi na sluníčku
a opalovali svojí tvář. Zkrátka pohodové odpoledne, dokonce i s dovezenou svačinou. K večeru za zvuku OBDELE VERITIKI TONGA… se vracíme na večeři zpět.
Sušící se ručníky před chatkami dokazují, že tohle je to pravé táborové léto. Závěrečnou tečkou
za dnem je lesní rituál, kde se spolu všichni rozloučíme a skočíme do bílých peřinek.
Dobrou noc děti a už žádné povídání, zítra vás čeká perný den.
Marťa a Mikli
Dodatek hl. vedoucího:
Dnes jsme prověřili naše soutěžní skupiny v první celotáborové hře (CTH), vědomostní výpravě do Delfské věštírny. Vědma dětem prozradila cestu k bohu Momosovi,
který každému položil hádanku. Za správné zodpovězení bylo možné získat bod.
I jednoduché hádanky se díky nervozitě mnohdy staly nerozluštitelnými. Aby se zchladila naše sluncem rozehřátá těla a také těžkým úkolem zavařené mozkové závity, vydali jsme
se odpoledne hromadně k přehradě Seč. Koupání i přesun proběhlo bez problémů
a příjemný den byl zakončen zapálením první pochodně.
4. den – 4. 7. 2010
zapsal 6. oddíl ↵
Oddílové foto:
6. oddíl - nejstarší kluci
Vedoucí: Roman Šulc
Praktikantka: Vojtěch Kovářík
Svěřené děti:
- David Vinš
- Oliver Lenko
- Pavel Písařík
- Martin Liška
- Jakub Pekař
- Martin Dolák
- Filip Matějka
- Daniel Brtnický
- David Brtnický
- Michal Hovorka
- Martin Nepovím
- David Zeman
- Michal Jezdina
- Vít Komárek
Dnešní ráno bylo docela chladné. Všechny zmrzlé děti se dokonale zahřály na ranní rozcvičce, a těšily se na výbornou snídani (vánočka s kakaíčkem). Dopoledne se všichni řečtí bojovníci vydali získat Zlaté rouno, ke kterému se dalo dostat jen jednou velmi nebezpečnou cestou. Tato cesta byla střežena bojovníky, kteří vyrostli z dračích zubů.
Naši bojovníci se do tohoto úkolu opřeli naplno. Po dlouhém, vyčerpávajícím boji se jim podařilo úkol splnit. Při dnešním obědě se pár jedinců rozhodlo, že si zahrají na velké jedlíky houskových knedlíků. Hecování jim přidalo na síle, ale dopadlo to podle předpokladů…
Při poledním klidu se všichni snažili schovat do stínu před ostrými slunečními paprsky. Slunce na obloze pálilo víc a víc. Parné odpoledne nenabízelo nic jiného, než vodní bitvu (děti versus vedoucí). Tento souboj dopadl nerozhodně. Ti co zůstali, nebo se alespoň snažili zůstat suší, dostali na hlavu nejvíce kbelíků s vodou, která nebyla zrovna teplá…
ani vlažná… no prostě a jednoduše byla ledová. Tato hra se všem velice líbila. Následoval oddílový program, při němž se hrály různé hry, stavěly vodní hráze, a další různé aktivity.
Po večeři následovala krátká oddílová chvilka. Začalo se stmívat, a to byl čas k pravidelnému rituálu, při němž se rozsvítila další pochodeň, což byl další krok k úspěšně cestě na horu Olymp.
Vojtíšek, Romis
Dodatek hl. vedoucího:
Získat Zlaté rovno nebylo nic jednoduchého. O tom se na vlastní kůži každý mohl přesvědčit. Vyběhnout do strmého kopce a přitom kličkovat mezi smrtícími papírovými koulemi dalo zabrat i těm největším sportovcům. Vítězství bylo o to oslavovanější. Po poledním klidu
byly na hřiště připraveny sudy s vodou, každý se vyzbrojil vhodným „nabírátkem“ a hromadná vodní bitva pro ochlazení i rozpohybování líných těl mohla začít. Úspěch byl veliký.
5. den – 5. 7. 2010
zapsal 1. oddíl ↵
Oddílové foto:
1. oddíl - nejmladší holky
Vedoucí: Kamila Tomková
Praktikantka: Lucie Horáčková
Svěřené děti:
- Barbora Balogová
- Stanislava Trojanová
- Adéla Slivková
- Kateřina Mikutová
- Kristýna Zemanová
- Lenka Klimešová
- Ivana Mihulková
- Pavlína Kožíšková
- Adriana Hamanová
- Renáta Matějková
- Ester Kvirencová
- Pavla Písaříková
- Adéla Bártová
- Martina Šedová
- Barbora Báňová
Dnešní den začal poněkud mračně. Na snídani se nad očekávání vedoucích i kuchařů děti vrhly po chlebech s paštikou. Všechny to velice překvapilo. Dopoledne nás čekala velice fyzicky i psychicky náročná celotáborová hra s názvem Sysifofská práce. Místo válení balvanu jsme dostali traktorovou pneumatiku. Absolvovali jsme cestu strastiplným terénem. Přes rovinky, příkré kopce i prudké srázy. V poslední třetině tratě během setiny sekundy bylo vše jinak. Místo poklidného systematického válení si pneumatika vybrala nesprávnou
a pro nás nepochopitelnou cestu střemhlav nejprudším srázem. Utíkali jsme za ní, co nám nohy stačily, ale byla rychlejší. Až řeka ji zastavila. Naštěstí jsme ji stihli vyndat dřív,
než uplavala. Cestu jsme si sice nedobrovolně zkrátili, ale všemi odřeninami a modřinami nám to bylo vynahrazeno. Útok obrovské pneumatiky se ale netýkal jen nás. Naštěstí
jsme se všichni vrátili v relativním pořádku, i když poslední pneumatika málem rozbourala „křehkou“ chatku. Po brilantním přírodním řízku (obědu) jsme si náležitě odpočinuli.
Po zbytek dne jsme provozovali relaxační aktivity. Doufejme, že nás zítra čeká méně náročný den.
Lucka a Kamila
Dodatek hl. vedoucího:
Hra Sysifofská práce předčila naše očekávání. Kdo si myslí, že proválet traktorovou pneumatiku přes trasu lesem, do kopce, přes kameny, z kopce či přes lávku, nemůže
být pro 16 dětí žádný velký problém, je na omylu. O tom jsme se měli možnost přesvědčit osobně. Pneumatika, která totiž jednou nabere rychlost je téměř k nezastavení.
Jedna pneumatika skončila v řece velmi nečekaně, na druhou rychle letící z kopce
jsme již byli upozorněni – specifický hluk monstra skákajícího přes kameny a razící
si cestu křovím nešlo přeslechnout.
Brácha, kterého nečekaně se valící pneumatika
také kus prohnala, přirovnává situaci k animovaným groteskám. Naštěstí stihl uskočit dříve, než se z něho stal „Drápalík“. Nejkritičtější situace nastala téměř na konci akce.
Jedna skupina se rozhodla neválet se s přítěží přes lávku, ale jít rovnou vodou.
Kdo někdy zkoušel tahat pneumatiku nabírající vodu z řeky, umí si představit,
jak to probíhalo. Při tomto záchranném pokusu došlo k uhození se jedné slečny do hlavy. Naštěstí bez zranění, což prokázal i preventivní rentgen. I když tato situace, stejně jako další, při které došlo k přimáčknutí téměř stojící pneumatikou chlapce ke stromu, vypadala nebezpečně, nedošlo v průběhu hry k žádnému zranění. A jelikož se i pneumatiku nekontrolovatelně se řítící na chatku podařilo včas zastavit, nevznikly škody ani na majetku. Při této hře při nás opravdu stáli všichni řečtí bohové.
6. den – 6. 7. 2010
zapsal 2. oddíl ↵
Oddílové foto:
2. oddíl - střední holky
Vedoucí: Radka Pecinová
Praktikantka: Iva Pecinová
Svěřené děti:
- Anna Jezdinová
- Sára Benešová
- Tereza Víchová
- Hana Chourová
- Lucie Prausová
- Simona Mihulková
- Anna Chrbolková
- Kateřina Balogová
- Aneta Lázničková
- Tereza Zemánková
- Kateřina Dudová
- Veronika Burgerová
- Sára Janoušková
- Natálie Jahnická
- Adéla Meskářová
- Monika Klimešová
Ráno bylo nepříjemně zataženo a mokro, což byla trošku změna po předchozích pařácích. Rozcvičku jsme všichni přežili a mohli jsme se s chutí pustit do snídaně a následně
do uklízení chatiček. Když byly všechny postýlky ustlané, oblečení ve skříni srovnané a koše vynesené, mohl začít dopolední oddílový program. My jsme využili zrovna ohřáté vody
a zahnali jsme naše holčičky do sprch. Aby se holky nenudily, tak s těmi,
které se nekoupaly, Ivuška hrála stolní hry. K obědu jsme si pochutnávali na výborných jahodových knedlících a spousta hladovců si chodila přidat.
Po poledním klidu nás všechny překvapil hustý studený déšť, takže jsme si všichni někam zalezli, aby nám nečouhal
ani nos. Po svačině následovala zajímavá celotáborová hra. Děti měly za úkol pobavit řeckého boha radosti, vína a zpěvu, boha Dionýsa. Tak sestavovaly různé scénky
nebo taneční kreace. Odměnami jim byl potlesk, smích a body do celotáborové hry.
Den jsme klasicky zakončili slavnostním rituálem a po večerce zalezli do postýlek načerpat síly na další den.
Ivis a Rádí
Dodatek hl. vedoucího:
Deštivý den sice částečně narušil chod tábora, na druhou stranu přinesl příjemné ochlazení. Většina dne tedy byla naplněna přípravou vystoupení na večerní slavnosti boha Dionýsa. Představení byly vydařené a pobavily nejen Dionýsa, ale i všechny přítomné.
7. den – 7. 7. 2010
zapsal 3. oddíl ↵
Oddílové foto:
3. oddíl - nejstarší holky
Vedoucí: Martin Blažek
Praktikantka: Anna Pytlíková
Svěřené děti:
- Karolína Wagnerová
- Nicol Laušmanová
- Aneta Zemanová
- Kristina Slivková
- Olga Pecinová
- Veronika Matušáková
- Erika Chrbolková
- Veronika Jurincová
- Klára Benešová
- Simona Kodytková
- Monika Brožová
- Jana Zezulová
- Iveta Vrzalová
- Tereza Lacinová
- Romana Zemková
- Hana Svobodová
Ráno nás vítá sluníčko se slabými paprsky. Po velice chladné noci na sebe navlékáme kalhoty a mikiny. Všichni jsme rádi, že se udělalo krásně a mraky konečně odvál vítr.
Hned po snídani se náš oddíl rozhodl zopakovat si abecedu. Hledali jsme co nejvíce věcí začínajících na dané písmenko. Naše ženy přišly na to, že kuchyň je vybavena zajímavými předměty, jejichž začínající písmena se jim zrovna hodila. Poté jsme se přemístili do lesa, kde jsme ve dvojicích měli co nejrychleji dojít po zvuku píšťalky do cíle. Navázali jsme
tak vztahy a hlubší kontakty s těmi, se kterými bychom si to zrovna nepřáli. Po poledním klidu nám Eldetos zanechal vzkaz, ve kterém stálo, že máme splnit 12 úkolů stejně
jako kdysi Herakles.
Tyto zajímavé a často těžké úkoly jsme plnili až skoro do večera.
Náš oddíl se popral i se čtvercem z lana a pak si pochutnal na dobré večeři. Ještě
před večeří se pětice Brácha, Lukáš, Martin, Aňa a Vojtíšek vydala na vodárenskou věž, odkud navigovala všechny děti z tábora tak, aby postupně vytvořili LDT Seč. Písmenka sestavená z dětí se nám nakonec povedla. Noční rituál nás všechny uspal. Rádi jsme si lehli do postýlek a zavírali svá víčka. Ještě pohlazení po vláskách a dobrou noc.
Martin a Aňa
Dodatek hl. vedoucího:
Celotáborová hra Heraklovy úkoly patří k časově i organizačně složitějším. Děti
na jednotlivých stanovištích plnily zkoušky inspirované řeckým hrdinou. Jedním z nejvtipnějších úkolů bylo zabití saně. Sledovat jedince, kteří se se zavázanýma očima
snaží klackem zničit balonky navázané mezi stromy a je naváděn pouze povely zbytku
své skupiny, je podívaná, která mnohé z přihlížejících, včetně vedoucích, dohnala k neovladatelným záchvatům smíchu spojenými se slzením a válením se v křečích smíchu
po zemi.
Tvorba iniciál z dětských těl nebyla tak jednoduchá, jak se na první pohled zdálo. Zorganizovat 100 lidí tak, aby to z věže vypadalo a dalo se vyfotit tak, jak má, nám dalo zabrat. Na tomto příjemném dni zakončeném diskotekou však zůstává tmavý stín,
který ovlivnil vztahy i chod zbývajících dní. Nepozvána a kompetentním lidem neohlášena
se v areálu z čistajasna objevila osoba, která kolektiv opustila ze svého rozhodnutí
a z důvodů odmítnutí dodržování táborových řádů. Přítomností této osoby byla narušena diskotéky, které hrozilo předčasné ukončení, vznikly rozepře mezi vedoucími a hlavně došlo na slzy, zklamání a zkažení nálady dětem. Škody tímto krokem byly posléze odstraňovány několik dní, pozůstatky u některých však zřejmě nebudou odstraněny nikdy.
8. den – 8. 7. 2010
zapsal 4. oddíl ↵
Oddílové foto:
4. oddíl - nejmladší kluci
Vedoucí: Martina Šulcová
Praktikantka: Štěpán Miklas
Svěřené děti:
- Jakub Dupal
- Jakub Chour
- Dominik Hyťha
- Vítek Novák
- Petr Štancl
- Patrik Dobruský
- Marek Vondra
- Jan Dupal
- Michal Zvolánek
- Jakub Dynter
- Luboš Čermák
- Stanislav Pšenička
- Tomáš Kvapil
- Jakub Mikuta
- Lukáš Kostka
Sluníčko vystrkuje svoje růžky stejně jako první ranní nedočkavci své hlavy z chatek. Budíček! V minutě se doposud prázdný areál zaplnil k nepoznání. Že by se každý tak těšil na rozcvičku? Nebo se spíš hlásí hladová bříška? Asi ano, vždyť dnes jsou také chlupaté chleby. Po snídani se každý snažil zkulturnit své chatkové bydlení a poté si vedoucí rozebrali děti na oddílové hry. Dopoledne uteklo jako voda a tentokrát jsme nabírali sílu stejně
jako Pepek námořník pořádnou dávkou špenátu. Pár odvážlivců o poledním klidu vytáhlo své deky a chytalo bronz bohů. Z relaxace nás vyrušila až úvodní znělka celotáborové hry. Daidalos a Ikaros nás tentokrát inspirovali svou bájí. Za úkol jsme měli vyrobit křídla,
která nás vysvobodí z oné pevnosti.
Všichni se do toho obuli s vervou a málem nám třetina dětí ulétla do teplých krajin. Ale u těch křídel jsme pouze nezůstali. Když už létat,
tak pořádně. Nejen že jsme se výborně navečeřeli, ale dětem vyrazil dech příjezd balonu,
ve kterém se měl každý na svět podívat z trochu jiné výšky, ale vždyť ano, když jsme skoro bohové – z výšek se nám hned dívá lépe a do nebe přece skoro patříme.
Dnešní den byl
ve stylu létání, a aby nám děti ve snu neulétly, nás oddíl se postaral o hlídku a ochranu celého tábora. Hodně jsme trpěli, ale proto teď máme místo v nebi, o ano, bohové
a bohyně, rozestelte svá lůžka a božskou noc přeji.
Marťa a Mikli
Dodatek hl. vedoucího:
Při výrobě křídel děti opět dokázaly svou představivost, estetičnost i šikovnost. Pořezaných od nožů či kapradin bylo minimum. Večer čekalo na děti překvapení – horkovzdušný balon. Již jeho nafukování bylo všemi pečlivě sledováno a sdělení, že každý má možnost
se proletět, bylo přijato s nadšením. Návrh Ály, aby byla konečně vyzkoušena funkčnost vyrobených křídel, nakonec těsným poměrem hlasů neprošel. Pohled na areál z ptačí perspektivy se nenaskytne každý den a i samotný zážitek z letu byl nepopsatelný. Věřím,
že všichni (všichni totiž prokázali odvahu a do oblak se vznesli) byli spokojeni a na let balonem dlouho nezapomenou.
9. den – 9. 7. 2010
zapsal 5. oddíl ↵
Oddílové foto:
5. oddíl - střední kluci
Vedoucí: Zdeněk Doležal
Praktikantka: Lukáš Voborník
Svěřené děti:
- Matěj Urbánek
- Martin Urbánek
- David Mašek
- Milan Jurinec
- Daniel Boháč
- Jaroslav Kučera
- David Trojan
- Adam Matějka
- Patrik Krajc
- Ondřej Brož
- Vojtěch Veverka
- Tomáš Trojan
- Tomáš Benák
- Zdeněk Slanina
- Daniel Šebek
- Filip Kožíšek
Ráno jsme začali rozcvičkou pod vedením Zdendy a poté se k nám připojil Vojta a Mikli.
Po rozcvičce jsme si šli samozřejmě uklidit a poté jsme se přesunuli na výtečnou snídani. Podávala se bílá káva s loupákem. Následoval skupinový program, který zahrnoval přesun za druhý brod, kde se nacházelo slavné bludiště ukrývající Minotaura – stvoření s lidským tělem a býčí hlavou. Po dlouhém čekání se všechny skupiny vystřídali a úspěšně prošly bludištěm. K obědu přiletěl ptáček až ze Španělska doplněný rýží z Číny.
Již tradičně si děti mohly zakoupit odznáčky, pohledy a známky v trafice u MiQy. Po poledním klidu jsme uspořádali turnaj ve fotbale po šesti týmech vytvořených ze středních a nejstarších kluků. Turnaj probíhal v naprostém pořádku, ale nestihli jsme ho dokončit, přestože jsme hráli
až do večeře. Dokončíme ho v následujících dnech. K večeři jsme dostali čočku s párkem
a po chvíli odpočinku jsme si zahráli hru Liščí ocásky a Housenky. Hrál celý tábor, včetně vedoucích a praktikantů. Hry se velice líbily a také nás náležitě unavily. Po večerní hygieně jsme nastoupili na večerní hlídku, která je povinností služebního oddílu.
Zdenda a Lukáš
Dodatek hl.vedoucího:
Na první pohled jednoduchá hra Minotaurovo bludiště trvala déle, než jsme předpokládali. Téměř klidný a pohodový den byl večer zpestřen soukromou stezkou odvahy pro ty,
kteří si ji vytočili na kole trestů. Toto se nevyhnulo ani vedoucímu Bráchovi. I největší hrdinové měli velký problém vydat se sami s hrníčkem skrz tmavý les k řece pro vodu.
Ne každý to dokázal. Při této trestné výpravě se dokonale vyřádil MiQa s megafonem. Zesílený šepot dodal tu správnou hororovou atmosferu.
10. den – 10. 7. 2010
zapsal 6. oddíl ↵
Oddílové foto:
6. oddíl - nejstarší kluci
Vedoucí: Roman Šulc
Praktikantka: Vojtěch Kovářík
Svěřené děti:
- David Vinš
- Oliver Lenko
- Pavel Písařík
- Martin Liška
- Jakub Pekař
- Martin Dolák
- Filip Matějka
- Daniel Brtnický
- David Brtnický
- Michal Hovorka
- Martin Nepovím
- David Zeman
- Michal Jezdina
- Vít Komárek
Hned první sluneční paprsky dávaly všem znát, že bude velmi teplý den. Po budíčku
a vyčištění zoubků se Vojta za pomoci ostatních vedoucích ujal rozcvičky, a snažil
se rozproudit krev v ještě rozespalých obličejích. Po vydatné snídani se všichni pustili
do uklízení chatek. Když už měli uklizeno, ozvala se z reproduktorů znělka oznamující skupinový nástup. Seřazeni a ve skupinových tričkách jsme shlédli scénku o pasáčkovi Paridovi, který rozsoudil spor o nejkrásnější bohyni. Co jiného by z toho mohlo vzniknout, než soutěž krásy. Za určitý čas měla každá skupina připravit tři bohyně nebo bohy.
Po tvorbě kostýmů, namalování a ozdobení se nezadržitelně blížil začátek soutěže.
Všichni skupinou zvolení zástupci museli absolvovat tři disciplíny. Tyto disciplíny obsahovaly přehlídku, rozhovor a volnou disciplínu. Nejvíce se zde objevoval tanec, zpěv a reklamy.
Při usilovném přemýšlení se porotci i ostatní účastníci tábora museli posilnit dukátovými buchtičkami. A jelikož ranní paprsky nelhaly, o poledním klidu byl strašný hic! A tak jsme polední klid trávili ve stínu. Na konci poledního klidu jsme se dozvěděli o příjezdu žonglérů, kteří nám připravili všemožné aktivity. Pestrý program a zkoušení nových věcí nás zabavilo až do večeře, na kterou nám kuchařky připravily výbornou sekanou. Po večeři měli děti čas na úklid chatek. Před setměním jsme absolvovali každodenní rituál. A když byla konečně pořádná tma, tak přišlo překvapení. Žongléři s námi zůstali a předvedli ohnivou show.
Všem se to moc líbilo. A jelikož byly děti unavené, poslali jsme je spát. Hned jak všichni usnuli, přišel tvrdý budíček na noční celotáborovou hru. Tato hra spočívala v tom, aby každý prošel úsek lesa bez ohlédnutí. Přesně jako to musel před dávnými léty dokázat
Orfeus, aby získal zpět svou milou. Vše proběhlo v pořádku, všichni úkol splnili, i když v lese bylo ukrytých spousta nástrah. Zase jsme o krok blíže, Olymp máme na dohled.
Dodatek hl. vedoucího:
Naše táborová „miss“ začala hranou scénkou o Paridovi a třech bohyních. Svou roli si užíval především Vojtěch, který se nakonec výborně zhostil i moderování. Odpoledne plné hrátek s žonglérskými pomůckami zabavilo dokonale všechny přítomné. Každý si rád vyzkoušel házení míčky, točení talířem či chůzi po laně. Jako bonus večer děti shlédli ohnivé představení a s dobrým pocitem šli spinkat. Ne na dlouho. Co by to bylo za tábor bez noční hry. Děti byly postupně probouzeni a vydávaly se do lesa – Hádovi říše. Po trase osvětlené loučemi se dostaly až k samotnému vládci, který jim sdělil zadání úkolu – dojít až k další louči bez ohlédnutí se. Odvážně se děti pouštěly po tmavé pěšince s očekáváním bafnutí, rány či něčeho podobného. Místo těchto drastických metod byla použita jemnější, o to však v danou chvíli strašidelnější. V křoví se z ničeho nic ozvalo broušení kosy. Ano, čtete správně. Obyčejná kovová kosa a brousek donutily většinu „statečných“ ohlédnout se. S pocitem krásně provedené a klidně proběhnuté hry jsme začali balit použité propriety. Hororová scéna na nás však teprve čekala. Do ticha lesa náhle zazněla ohlušující rána.
„Co to ten Zbyšek blbne, ještě nám někdo vynadá“, prolétlo mi hlavou, neboť mne nenapadl nikdo jiný, kdo by to mohl mít na svědomí. Z tohoto omylu jsem byl rychle vyveden po návratu do areálu. Zde již probíhala velmi rušná „diskuze“ se sousedem ohledně normálnosti, rušení nočního klidu a vlastnictví cest či pozemků. O ztišení křičícího pána se pokusil ještě stále hororově namalovaný (ostatně jako většina z nás) MiQa, který v černém plášti uhodil kosou o zem a pronesl větu: „Co tady řvete, tady spějí děti, jste normální?!?!“ Jisté je,
že o normálnosti by se v té chvíli dalo polemizovat. Jisté je jen to, že v tuto chvíli se verze nás a souseda začaly rozcházet.
Děti ho prý celou noc (hra trvala 3 hodiny) budily hlukem (děti v úseku podél chaty držely bobříka mlčení) a svícením do chatky (žádné z dětí baterku nemělo). A vzhledem k tomu, že ohlušující rána, zápach střelného prachu i hlaveň zasunující se zpět do střešního okénka, pod kterým právě procházela skupina 20 dětí s vedoucími, byla pouze hromadná halucinace, jsem přivolal PČR. Jak bylo možné očekávat, jednalo
se o tvrzení proti tvrzení. Jen málo z vedoucích šlo toho rána spát, již svítalo a stejně bychom neusnuli. Naštěstí se nikomu nic nestalo a doufám, že v budoucnu už nikdy nebudu muset podobnou situaci řešit s nevlídnými sousedy ani s nikým jiným.
11. den – 11. 7. 2010
zapsal 1. oddíl ↵
Oddílové foto:
1. oddíl - nejmladší holky
Vedoucí: Kamila Tomková
Praktikantka: Lucie Horáčková
Svěřené děti:
- Barbora Balogová
- Stanislava Trojanová
- Adéla Slivková
- Kateřina Mikutová
- Kristýna Zemanová
- Lenka Klimešová
- Ivana Mihulková
- Pavlína Kožíšková
- Adriana Hamanová
- Renáta Matějková
- Ester Kvirencová
- Pavla Písaříková
- Adéla Bártová
- Martina Šedová
- Barbora Báňová
Po noční hře, kdy jsme byli všichni unaveni, nás probral nevyspalý soused. Všichni uslyšeli velkou ránu, ale mysleli jsme, že se jedná o petardu. Byl to však omyl. Někteří zahlédli,
jak soused vytahuje z okna zbraň. Poté přišel do tábora a pořvával na nás, proto se Petr rozhodl zavolat policii. Ta vše projednala, ale nic se nevyřešilo. Pár vedoucích se šlo poté vyspat a ostatní ty 2 až 3 hodiny prokonverzovali. Celé dopoledne měly děti za úkol
si pořádně uklidit, smýt ornamenty a nápisy, které měly na sobě. Celkově se vše připravovalo na příjezd rodičů. Po poledním klidu si rodiče rozebrali své ratolesti.
Oproti dřívějšku si ale rodiče už nemohli půjčovat děti mimo areál. Zato tu ale byl připraven program – Vojta moderoval, s tím mu pomáhal Štěpán, který si poté střihl i číslo
se žonglováním, a Aňa s Marťou ukázaly orientální tance. Prodávali se tu koktejly a Kofola. Kolem páté hodiny odešli rodiče a na děti čekala diskoška. Všichni si pořádně zatancovali. Poté následoval každodenní rituál a my šli konečně všichni spinkat.
Luca a Kamila
Dodatek hl. vedoucího:
Po rušné noci bylo ráno docela kruté, únava, vztek, vzpomínky na noc... Naštěstí nás čekal návštěvní den a díky množství práce jsme neměli čas dlouze přemýšlet o čemkoli jiném. Nová verze návštěvního dne byla úspěšná a jistě v ní budeme pokračovat. Moderátorská dvojce, břišní tance i míchané nápoje slavily úspěch. O zábavu se postarala Kofola.
Díky abnormálnímu teplu se prodávala rychleji, než se očekávalo a proto byla vyslána rychlá spojka, Brácha a Lukáš, s úkolem sehnat další sud Kofoly a kelímky. Že se jednalo
o správně vybranou dvojici, bylo jisté během 30 minut.
Dodnes nechápu, jak je možné
na Seči v neděli odpoledne za tak krátkou dobu zjistit, že je v městě sklad s nápoji,
sehnat jeho majitele, dokázat ho umluvit k otevření a prodání sudu, dále v hospodě sehnat druhou narážecí hlavu a to vše v tak krátkém čase bez jakékoli známosti. Jsou prostě dobří. Problém ale nastal s kelímky. Ty se na Seči sehnat nedají, nikde, ani v kempech.
Takže zákonitě následoval výlet do Chrudimi, aby byla ta Kofola z čeho pít – cca hodinová záležitost. I přes tyto komplikace se návštěvák povedl a dík patří všem zúčastněným.
12. den – 12. 7. 2010
zapsal 2. oddíl ↵
Oddílové foto:
2. oddíl - střední holky
Vedoucí: Radka Pecinová
Praktikantka: Iva Pecinová
Svěřené děti:
- Anna Jezdinová
- Sára Benešová
- Tereza Víchová
- Hana Chourová
- Lucie Prausová
- Simona Mihulková
- Anna Chrbolková
- Kateřina Balogová
- Aneta Lázničková
- Tereza Zemánková
- Kateřina Dudová
- Veronika Burgerová
- Sára Janoušková
- Natálie Jahnická
- Adéla Meskářová
- Monika Klimešová
Prodloužený budíček všechny táborníky mile překvapil. Však jsme byli po náročném návštěvním dni a večerní diskotéce všichni pořádně unaveni. Po kratičké rozcvičce následovalo hromadné focení všech dětí. K snídani jsme si pochutnali na chlebu s máslem
a medem, který si děti mazaly sami. To bylo upatlaných stolů! Dopolední sluníčko všechny oddíly zahnalo do nejbližšího stínu. Se středními holkami jsme využily prázdné společenky
a uspořádaly jsme čistě holčičí turnaj ve stolním fotbálku. Vše proběhlo lehce, bez moudrých rad táborových skorofotbalistů. Po paprikové omáčce se všechny děti schovaly před ostrým slunkem. A v táboře tak nastal klid. Ten však skončil s poledním klidem. Následovala vodní bitka – vedoucí proti dětem. Jen málokdo ví, jaké je to dostat do oka vodou z řeky.
Po vodní bitvě, když už jsme byli všichni usušeni a převlečeni, jsme s holkami zamířily
zpět do společenky hrát fotbálek. Až nás překvapilo, jak to holky bavilo. Zabralo to téměř celý odpolední program. Po večeři konečně přišla na řadu celotáborová hra. Úkolem bylo svrhnout kyblík s vodou hlídaný vedoucími. Hráli jsme mnoho her, ale ne všem skupinám
se to podařilo. Kyblík vylili jenom Zmrzlináři, Tygři a Theiané. Hra se bohužel neobešla
bez zranění, a tak měla Ála plné ruce práce. A protože sluníčko už skoro zapadalo a den
se pomalu chýlil ke konci, všichni jsme se tepleji oblékli a shromáždili se na slavnostní rituál a nástup. Po něm přišla večerka a zasloužený klid. Jenom tu a tam byly slyšet kroky našich holčiček, které dnes hlídaly tábor. Byla jasná a teplá noc, takže si holky hlídku opravdu užily. Dobrou noc a málo komárů.
Rádí a Ívis
13. den – 13. 7. 2010
zapsal 3. oddíl ↵
Oddílové foto:
3. oddíl - nejstarší holky
Vedoucí: Martin Blažek
Praktikantka: Anna Pytlíková
Svěřené děti:
- Karolína Wagnerová
- Nicol Laušmanová
- Aneta Zemanová
- Kristina Slivková
- Olga Pecinová
- Veronika Matušáková
- Erika Chrbolková
- Veronika Jurincová
- Klára Benešová
- Simona Kodytková
- Monika Brožová
- Jana Zezulová
- Iveta Vrzalová
- Tereza Lacinová
- Romana Zemková
- Hana Svobodová
S východem slunce se i naši hrdinové probouzí a opouští své vyhřáté pelechy. Promnout oči, opláchnout obličej studenou vodou a vzhůru do nového dne, vstříc novým dobrodružstvím. Po vyčerpávající trojské válce je třeba ošetřit zraněné a doplnit energii. Pomazánka z nachytaných ryb nám přišla více než vhod. Dopoledne trávíme povětšinou v příjemném stínu sledováním prezentace příslušníků (i psích) Policie ČR a jako bonus cirkusové představení v podání nejmenších holčiček. Kapitán zavelel, že po obědě je čas
na návrat do naší rodné vlasti, do Ithaky. Před samotnou plavbou je třeba vyřešit jeden malý, téměř nevýznamný, problém – nemáme lodě. Je třeba opět rozebrat trojského koně, pokácet pár stromů a znovu postavit naše majestátné koráby. Úkol, postavit ze zbytků nerozbitnou a obratnou loď, byl těžší, než jsme mysleli.
Šest lodí vyplouvá na širý oceán. Téměř nekonečná cesta byla provázena spoustou nástrah a problémů, které se projevily
na zdravotním stavu posádky a technickém stavu lodi. Poslední strastí, která nás srazila
do kolen, byla mořská bouře těsně u břehu Ithaky. Konečně jsme doma. Živí a zdraví.
To se musí náležitě oslavit. Celá Ithaka oslavuje návrat svých hrdinů. Lidé vyrážejí do ulic v maskách. Všude zní smích a hudba. Celý tábor tancuje až do pozdních nočních hodin. Splnili jsme další úkol na naší cestě na Olymp. Zapálíme další pochodeň a plni očekávání z dalších dnů uleháme zpět do svých postelí. Krásné sny.
Martin a Aňa.
Dodatek hl. vedoucího:
Při tvorbě papírové „lodě“ dostatečně velké pro celou skupinu se opět projevila šikovnost
i kreativita dětí. Bohužel funkčnost nebyla vždy domyšlena. Většina lodí se rozpadla
či potrhala po pár metrech, bez poškození se zpět do přístavu nevrátila žádná. Velmi zrádný byl pro lodě přesun přes lávku nad řekou. Večer děti čekala maškarní diskotéka,
při které opět excelovala dvojice moderátorů Vrabec a Vrabec, o zvukovou náplň
se postaral DJ Cucin. Masky byly vydařené a zahanbit se nenechali ani vedoucí.
14. den – 14. 7. 2010
zapsal 5. oddíl ↵
Oddílové foto:
5. oddíl - střední kluci
Vedoucí: Zdeněk Doležal
Praktikantka: Lukáš Voborník
Svěřené děti:
- Jakub Dupal
- Jakub Chour
- Dominik Hyťha
- Vítek Novák
- Petr Štancl
- Patrik Dobruský
- Marek Vondra
- Jan Dupal
- Michal Zvolánek
- Jakub Dynter
- Luboš Čermák
- Stanislav Pšenička
- Tomáš Kvapil
- Jakub Mikuta
- Lukáš Kostka
Regenerací všech bojovníku bylo učiněno za dost a tak mohl začít nový den. Tábor se začal pomalu probouzet, a aby nikomu neztuhlo unavené tělo, proběhla hromadná rozcvička. Vynikající dar bohů – chléb, byl toho dne potřen paštikou. Ve chvíli, kdy se každý cítil syt,
se naše hrdinné oddíly pustily do úklidu nocleháren. Fyzicky se už každý cítil připraven,
a proto začal duševní trénink. Večerníčkový kvíz otestoval znalosti chrabrých bojovníků
až na samý okraj.
Když pak přišla na řadu tajná šifra, ne každý se stal úspěšným řešitelem. Z nenadání nás navštívil posel špatných zpráv. Táborem se prohnala nemalá skupina prasat, což byl důvod pro následný několikahodinový úklid. Po náročném úklidu bylo
třeba se znovu posilnit. Na talířích jsme tentokrát měli gulášek s houskovým knedlíkem. Abychom mohli docenit kvalitu jídla, bylo třeba si dát chvíli oddechu. Následující horlivé přípravy vyústily v ne první, ani poslední, olympijské klání. Mezi četnými disciplínami nemohla chybět ani lukostřelba, ani běh na střední vzdálenost, natož pak hod frisbee diskem či lovení jablek z kýble plného vody. Při plnění náročných úkolů bylo třeba se posilnit jablkem s houskou. Poslední šíp byl vystřelen, poslední jablko vyloveno. Nastaly obrovské hody
na počest vládce bohů Dia. Jako hlavní chod se podával holandský řízek s bramborem. Slavnostní nástup bojovníků a vyhlášení výsledků svojí mystikou překonal už jen večerní rituál. Tma zahalila celý tábor. Spánek dostihl každého z nás.
Mikli, Marťa
Dodatek hl. vedoucího:
Olympijské klání bylo poslední CTH. Večer při slavnostním rituálu vzplála poslední nezapálená pochodeň a otevřela se nám cesta na horu Olymp. Po strastiplné cestě tmavým lesem jsme dorazili do cíle. Zde nás již čekal náš božský průvodce a hlídač cesty k Olympu – Eldetos. Ocenil naši statečnost, odhodlanost i vytrvalost a umožnil nám zapsání mezi řecké hrdiny a hrdinky. Lístek s našim jménem byl sežehnut plamenem hrdinství a jak každý ví, co oheň zchvátí, již nenavrátí. Naše hrdinství je tedy věčné. Jsme konečně jedni z nich.
15. den – 15. 7. 2010
zapsal 5. oddíl ↵
Oddílové foto:
5. oddíl - střední kluci
Vedoucí: Zdeněk Doležal
Praktikantka: Lukáš Voborník
Svěřené děti:
- Matěj Urbánek
- Martin Urbánek
- David Mašek
- Milan Jurinec
- Daniel Boháč
- Jaroslav Kučera
- David Trojan
- Adam Matějka
- Patrik Krajc
- Ondřej Brož
- Vojtěch Veverka
- Tomáš Trojan
- Tomáš Benák
- Zdeněk Slanina
- Daniel Šebek
- Filip Kožíšek
Díky posunutému budíčku jsme se probudili dostatečně silní na další náročný den.
Po rozhýbání těla a výborné snídani jsme se snažili změnit svoje dočasné bydlení na útulnou místnost. Po úklidu nás čekalo druhé sprchování za tábor. Vůbec se nám nechtělo,
ale hygiena je hygiena. Poté, co jsme se málem nepoznali takhle čistí, jsme si zahráli náš oblíbený stolní tenis.
Rychle to uteklo a už jsme seděli u posilujícího oběda. Přišel nám vhod, protože se areál tábora změnil na pouť. Plnili jsme nejrůznější atrakce od plivání na dálku, výdrž pod vodou, hod míčkem na cíl, kuželky, až po africkou disciplínu. Za úspěšné splnění úkolu nás vedoucí odměnili penězi s různými hodnotami. Tyto kartičkové peníze jsme
si mohli v Bleskovém koloniálu vyměnit za sladkosti všeho druhu, omalovánky, klíčenky, kšiltovky a mnoho dalšího. Vykupování všech zásob nám zabralo čas až do večeře.
Jakmile jsme zaplnili naše hladové žaludky, sesedli jsme se k obrovskému ohni. Čekalo nás vyhlášení nejlepších olympioniků. Pro někoho překvapivé, pro někoho méně. Následovalo vyhodnocení úklidu chatek, které nečekaně vyhrál srub s deseti nejmenšími holčičkami. Ještě pár her k ohni, zpívání a mohli jsme se rozprchnout do postelí. Je za námi další náročný den a tábor se blíží ke konci.
Ďolík.
16. den – 16. 7. 2010
zapsal 6. oddíl ↵
Oddílové foto:
6. oddíl - nejstarší kluci
Vedoucí: Roman Šulc
Praktikantka: Vojtěch Kovářík
Svěřené děti:
- David Vinš
- Oliver Lenko
- Pavel Písařík
- Martin Liška
- Jakub Pekař
- Martin Dolák
- Filip Matějka
- Daniel Brtnický
- David Brtnický
- Michal Hovorka
- Martin Nepovím
- David Zeman
- Michal Jezdina
- Vít Komárek
Slunce už bylo kus nad vrcholky stromů a my jsme teprve vstávali. Budíček byl totiž o hodinu posunutý, tak jsme se všichni vyspali o trochu více. Však hned v prvních tvářích jsme mohli vidět výraz, který byl poněkud jiný, než jsme mohli vidět na začátku tábora, či i před pár dny. Obličeje už nebyly plné napětí a očekávání z toho, co nás ještě čeká za hry. Na první pohled bylo znát, že se nám blíží konec tábora. V každém kuse ty smíšené pocity jako na začátku tábora, na jedné straně radost z brzkého návratu k rodičům a na straně druhé opuštění známého kolektivu, kamarádů, vedoucích, však plni krásných pocitů. Po vyčištění zoubků
a poněkud dlouhé rozcvičce se jako vždy ozvalo „snídaně“. Celý tábor se s chutí na chléb
se sýrem seřadil na nástupu se snahou jít na snídani jako první.
Potom se vši vydali zpět
do chatek, aby si poklidili a zabalili první věci. A jelikož se děti v průběhu tábora hodně snažily, uklízení jim zabralo téměř celé odpoledne. K obědu jsme měli segedínský guláš s knedlíkem a pak jako obvykle následoval polední klid. Krátce po poledním klidu jsme
se dali do úklidu celého areálu tábora. Tady už jen poslední nástup a každý kluk i holka, natěšený na závěrečnou diskotéku, se mohli jít chystat, malovat oči, gelovat vlasy. Po pár protančených střevících a spousty tance a zpocených triček nás už jen jako třešnička
na dortu čekal závěrečný rozlučkový ohňostroj. A teď už jen dobrou noc, děti!
Romis a Vojtěch
Dodatek hl. vedoucího:
Den před odjezdem patří k těm hektičtějším, a jelikož už i na děti doléhá pocit loučení,
je také smutnějším. Proběhlo poslední vyhlašování výsledků, předání dortů, pamětních listů, a dalších odměn. Kdo neměl práci se svým balením, pomáhal rozebírat a skládat dekorace. Z technických důvodů jsme se však nečekaně ocitli bez dodávky na odvoz věcí zpět
do Chrudimi.
Naštěstí se Zbyškovi podařilo zajistit náhradní menší dodávku. Díky.
Bez ní bychom věci z areálu odváželi na přívěsném vozíku zhruba 25x. Večerní diskotéka nebrala konce, ale dnes to nikomu nevadilo. Za zvuků naší celotáborové znělky Boyard byl na závěr odpálen ohňostroj. Zhruba 20 minut bylo nebe rozzářeno třaskavými různobarevnými efekty, které dodaly večeru slavnostní nádech.
17. den – 17. 7. 2010
zapsal hlavní vedoucí
Poslední táborové ráno. Už zase? Tak brzy? Nespletli jste se? Zase to tak rychle uteklo, opět jsme o 17 dní starší a nejhezčí část „prázdnin“ je u konce. Vnímavý jedinec má možnost v areálu vycítit velmi pestrou směsici pocitů a nálad. Radost dětí, které opět uvidí své rodiče, domácí mazlíčky a televizi s počítačem se mísí se smutkem z odjezdu a rozloučení se s kamarády. Energicky tvářící se vedoucí začíná přemáhat únava a i při snaze
o dokonalou organizaci a klidný, pokojný průběh odjezdu z areálu je všude přítomný spěch, stres a všeobecný chaos. Při snídani jsou dětem navráceny očkovací průkazy a další dokumentace. Rozdány jim jsou i balíčky se svačinou na cestu. Někteří nedočkavci řízek
i sladkosti okamžitě konzumují, aniž by je zajímalo balení a vyklízení si chatek, a již uklizený areál se opět plní množstvím odhozených papírku v trávníku. Vedoucí stále dokola obcházejí pokoje, pomáhají dětem dobalovat, vystěhovávat, zametat, stlát, vytírat.... Každý pokoj
se prochází několikrát a člověk má chvílemi pocit Sisifofské práce.
V nastalém ruchu přijíždějí první rodiče, kteří jsou z větší dálky či nechtějí svěřit své ratolesti do rukou MHD,
a odvážejí si své dítka. Po chvíli je i přes veškerou snahu velmi těžké se orientovat,
kdo se kde pohybuje, kdo si kam co položil, kde kdo co má. Jelikož sousedi stále „nestihli“ odstranit stromy přesahující do silnice, autobus na nás opět počká pouze U Letadla. Batožina je naložena na avii technických služeb a vyvezena nahoru, kde jí silní vedoucí překládají do dvou připravených autobusů. Děti čeká poslední společný výšlap kopce
a pak se už jen usadit a trochu poupravenými slovy klasika: „Na Chrudim, Vávro,
na Chrudim“. Kolona aut s řeckými posádkami doprovází autobusy až na místo určení,
tedy vlakové nádraží.
Zde se již nachází dav netrpělivých rodičů, toužebně očekávajících návrat svých synů a dcer. Vracíme je sice špinavé, utahané a uplakané, ale naštěstí opět všechny. Žádné nechybí ani nepřebývá, což je úspěch. Se slzou v koutku oka pozorujeme, jak se „naše“ dětičky rozbíhají k rodičům, berou svá zavazadla, naposledy nám mávají, objímají nás a – mizí. Někteří na rok, někteří na déle, někteří vzhledem k svému vysokému věku navždy. Je nám smutno, naplňuje nás pocit prázdnoty a po našich řeckých hrdinech
a hrdinkách nám zůstávají v tuto chvíli jen vzpomínky a dvě igelitky věcí, které ničí nejsou, nikdo na tábor nepřivezl a nikomu nechybí. Zvláštní to jev každého roku. Rychle ale zpět
do reality. Naskákat do aut, odjezd na Seč, doklizení, dobalení, předání areálu, odjezd domů. Letos z důvodu ne zcela nejvhodnější organizace pronájmu areálu to musí být vše velmi rychlé. Již v poledne přijíždí další tábor, takže nesmíme překážet. Auta, přívěs
i dodávka jsou nacpány k prasknutí, poslední loučení a odjezd domů, kde nás čeká půldenní vyhazování a uklízení věcí a dekorací kupících se na obří hromadě před garáží. Jak se to
do těch aut mohlo vejít a kde jsme to vše měli celý rok uskladněné a co kam patří je nám záhadou. A to nás ještě čeká, až bude k dispozici velká dodávka, „výlet“ do areálu tábora pro traktorové pneumatiky a řecké štíty, které se jinak odvést nepodaří. Letošní hektické stěhování bylo poznamenáno ještě jednou nemilou události – „ztrátou“ jednoho očkovacího průkazu. Při rozdávání těchto knížek došlo ke slepení 2 složek k sobě. Bohužel se na to přišlo až ve chvíli, kdy si pro dceru přijel tatínek a vehementně se domáhal zdravotní dokumentace. Celý areál byl prohledán, vše překontrolováno, dětem prohledány batohy,
ale bez úspěchu. Nervozita spojená s časovým presem stoupala. Došlo i na obvolávání dětí, které odjížděli dříve. Nakonec vše dobře dopadlo, ale tento nepříjemný zážitek si na několik příštích let rád nechám ujít. Řecké slunce zapadá za obzor, naposledy do něj tedy pohlédněme, načerpejme síly, poučme se z nezdarů a s chutí a elánem se pusťme
do přípravy dalšího dobrodružství, vždyť rok 2011 je tu co nevidět.