• Celotáborová hra
  • Táborová kronika

Celotáborová hra - CTH

Minulé tábory - Celotáborová hra - ilustrace
  • CTH 2006 - Stroj času

  • CTH 2007 - Dračí vejce

  • CTH 2008 - Za poklady kapitána Skulla

  • CTH 2009 - Stroj času

  • CTH 2010 - Cesta na Olymp

  • CTH 2011 - Tajemství hradu Ohebu

  • CTH 2012 - Totem Eldoráda

  • CTH 2013 - Vesmírný průchod

  • CTH 2014 - Soumrak upírů

  • CTH 2015 - Po stopách piráta Skulla

  • CTH 2016 - Hvězdná brána

  • CTH 2017 - Škola čar a kouzel

  • CTH 2018 - Tajemství starého Totemu

Celotáborová hra 2006 - Stroj času

V Goldencity, nejbohatším a nejrychleji se rozvíjejícím se městě současné doby skupinka nadšených miliardářů připravuje vybudování a otevření největšího a bezkonkurenčně nejvěrohodnějšího Muzea historie na světě. Protože jim však již existující muzea odmítla z konkurenčních důvodů odprodat části svých sbírek, rozhodli se zbohatlíci k nevídanému činu. Najali přední světové vědce, inženýry a vynálezce a pověřili je nelehkým úkolem – sestrojit stroj času.

Pomocí stroje řčasu chtěli putovat do minulosti a získávat v daných obdobích artefakty. Po několikaletém úsilí se podařilo stroj času opravdu zkonstruovat. Cestování časem je náročné a nebezpečné, z toho důvodu se investoři rozhodli najmout skupiny mladých, silných a odolných lidí, kteří pro ně budou pracovat jako dodavatelé. Jak již jistě tušíte, těmi odvážnými cestovateli jsme byli vybráni my.

Děti nejprve absolvovaly výcvik a sestrojily si stroj času. Poté každý večer prošly strojem a ráno se probudily v jiné době. Navštívily tedy např. Egypt, dobu pirátů, indiánů, středověk či hippies.

Získaly nejen artefakty pro celotáborovou hru, ale i informace o historii. Vyzkoušely si mumifikování, boj s americkou cavalerii, zahrály si na zlatokopy a mnoho dalšího.

Dle ohlasů měla tato hra u dětí úspěch, takže není vyloučeno, že se k ní v některém z dalších táborů vrátíme.

Doprovodný program: šermíři, diskotéky, projížďka po sečské přehradě policejním člunem...

Celotáborová hra 2007 - Dračí vejce

Jeho Veličenstvo král Cimprdlín Sečský II. byl držitelem bohatství neuvěřitelných rozměrů. Jeho pokladnice praskaly ve švech, truhlice přetékaly zlatem a drahým kamením. Kdykoliv se dozvěděl o nějaké nové vzácnosti, okamžitě ji musel mít. Jednoho dne se na hrad donesla zpráva, že v království je ukryto poslední Dračí vejce. Vládce nečekal ani minutu, svolal lid a vyslal ty nejstatečnější z nich na cesty.

Naši odvážní drakobijci se tedy vydali přinést královi to, po čem momentálně nejvíce toužil. Cesta k vejci však není jednoduchá. Aby se nedostalo do rukou nepovolaným lidem, byla mapa k jeskyni, kde se nachází, roztrhána a rozházena po celé říši. Některé díly byly ztraceny, jiné mají v opatrovnictví pohádkové bytosti.

Děti tedy bojovaly s Ježibabou z perníkové chaloupky, přemohly nejstrašnějšího loupežníka všech dob, vydaly se do pekla k Luciferovi de Hell pro štěstí, překonávaly vodníkovu bažinu a mnoho dalšího.... Na konci svého putování děti složily mapu a králi přinesly poslední dračí vejce.

Za to byly bohatě odměněny nejen penězi, ale i šlechtickými tituly. Tábor byl důkazem toho, že na pohádky a pohádkové bytosti není nikdo nikdy starý. Každý se rád vrátil do dob, kdy nám maminky četly příběhy před spaním. Jako malí, jsme toužili být princeznou či princem, potkat kouzelného dědečka či se setkat s vodníkem a díky táboru se nám to všem alespoň trochu splnilo.

A doprovodný program? Návštěva hasičské zbrojnice, diskotéky, šermíři, motocross, karatisté...

Celotáborová hra 2008 Za poklady kapitána Skulla

Kapitán Skull se stal pirátem už jako malý kluk, jeho hodnost a postavení stoupalo, až se z něj nakonec stal kapitán lodi hrdlořezů, nejobávanější a nejkrutější posádky, jaká se kdy po mořích plavila. Svůj korzárský život užíval plnými doušky. Přepadal lodě, velké obchodní flotily, drancoval a raboval města, přístavy…. Všude, kde se objevil, po něm a jeho posádce zůstala jen zkáza, strach, trosky a spáleniště.

Kapitán Skull hromadil majetek takovým tempem, že ho nestačil utrácet. Dle staré pirátské tradice jej tedy ukrýval po skrytých ostrovech v celém středomoří. Jednoho dne ho královská flotila nalákala do léčky. Jeho věrní druhové byli pobiti, on byl chycen a uvězněn. Soud nad ním dopadl dle očekávání - jeho život skončil v oprátce.

Shodou okolností se s ním náš kapitán setkal ve vězení. V té vlhké kobce mu Skull vyprávěl příběh svého života. Nakonec ho požádal o poslední přání. „Přál bych si, abys vyzvedl mé poklady a naložil s nimi dle svého svědomí a vědomí. Snad ti přinesou více štěstí, než mne. Má duše snad bude tímto činem alespoň částečně očištěna. Protože jsem však přísahal, že mé poklady nikdy nevyzvedne nikdo jiný než pirát, a mé slovo bylo zákon, musel by jsi se i ty stát pirátem. Splníš mi tedy mé poslední přání, prosím?

Ano, tušíte správně. Kapitán se od něho nechal pasovat na piráta a složil pirátskou přísahu. Nyní byl zde, aby z dětí udělal svou posádku, která se s ním vyplaví najít Skullovo bohatství. Děti složily pirátskou přísahu a staly se piráty. V průběhu tábora získávaly stále větší a větší poklady, podnikly mnohé výpravy – např. do temné říše Davyho Jonese, až nakonec získaly vše, co se získat dalo.

A doprovodný program? Seskoky vojáků do vodní nádrže Seč, šermířské ukázky či vystoupení kaskadéra a stundridingového jezdce – streetfightera Máry Černého. Diskotéky byly samozřejmostí.

Celotáborová hra 2009 - Stroj času

V roce 50letého výročí tábora jsme se symbolicky vrátili k tématu putování časem. Stroj času 2009 vycházel ze základu celotáborové hry organizované v roce 2006, ovšem byl neskutečně lépe promyšlen, připraven a realizován. Množství dekorací i kostýmů bylo nepředstavitelné a toto byla bezpochyby nejnáročnější celotáborová hra, jakou jsme kdy hráli.

A o co vlastně šlo? V Goldencity, nejbohatším a nejrychleji se rozvíjejícím se městě současné doby skupinka nadšených miliardářů připravuje vybudování a otevření největšího a bezkonkurenčně nejvěrohodnějšího Muzea historie na světě. Protože jim však již existující muzea odmítla z konkurenčních důvodů odprodat části svých sbírek, rozhodli se zbohatlíci k nevídanému činu. Najali přední světové vědce, inženýry a vynálezce a pověřili je nelehkým úkolem – sestrojit stroj času. Pomocí něho chtěli putovat do minulosti a získávat v daných obdobích artefakty. Po několikaletém úsilí se podařilo stroj času opravdu zkonstruovat.

Cestování časem je náročné a nebezpečné, z toho důvodu se investoři rozhodli najmout skupiny mladých, silných a odolných lidí, kteří pro ně budou pracovat jako dodavatelé. Jak již jistě tušíte, těmi odvážnými cestovateli jsme byli vybráni my.

Děti zachránili pilota, našli části stroje času a hrdinně se vypravily do časů dávno minulých. Večer prošly strojem, ráno se probudily v jiné době za zvuků tématické hudby, do prostředí historicky dekorovaného a s vedoucími v dobových kostýmech.

Za 16 dní na ně čekal například pravěk, starověké Řecko, středověk či doba hippie. Děti získaly nejen artefakty, ale i informace o historii.

Ani letos nechyběl doprovodný program: skupina historického šermu Lucrezia, rocková kapela Epitaph, břišní tanečnice, hvězdáři, diskotéky s ohňostrojem a mnoho dalšího...

U dětí měla hra velký úspěch, ale vzhledem k náročnosti příprav a množství potřebného materiálu pro kvalitní provedení hry toto téma na nějaký delší čas odložíme.

Celotáborová hra 2010 - Cesta na Olymp

Hora Olymp, bájný vrchol všem známý z řeckých a římských bájí a pověstí, domov bohů a hrdinů. Kdo by se tedy nechtěl dostat mezi tuto váženou společnost? Není to však tak jednoduché. Cesta k vrcholu je běžnému smrtelníku skryta. Mnoho statečných mužů a žen se ji již pokoušelo objevit, většinou však bezúspěšně.

Vydáváme se tedy na strastiplnou cestu, která z nás udělá hrdiny, či nás uvrhne v zapomnění. Je jen na nás, jak se s výzvou vypořádáme. Vlastně ne jen na nás. Naštěstí máme pomocníka – průvodce a božského posla, hlídače cesty a brány na Olymp, klíčníka Eldeta. Čas od času si vybere skupinu smrtelníků, kteří dostanou možnost, splnit si své sny.

Nedaleko našeho tábořiště se nachází posvátné místo, na kterém nám nechává Eldetos vzkazy, pomocné indicie.

Hora Olymp se otevře jen tomu člověku, který prokáže několik hrdinských činů. Tyto skutky jsou inspirovány těmi šťastlivci, kteří se již hrdiny stali a nyní přebývají u jednoho stolu s Diem. V průběhu tábora tedy napodobíme Sisyfa a jeho nikdy nekončící práci, tak jako Argonauti se pokusíme získat Zlaté rouno, budeme bojovat s Minotaurem či se dokonce vydáme do Říše mrtvých za samotným Hádem.

Každý večer se společně sejdeme na posvátném místě, kde vzplane jedna z pochodní. Teprve až se všechny pochodně rozzáří a ohnivý kruh se uzavře, tehdy se nám ukáže cesta na špičku hory Olymp.

Odvaha, spolupráce a vytrvalost přináší své ovoce a poslední večer opravdu stoupáme k cíli naší výpravy. Zde na nás čeká Eldetos. Konečně se s ním setkáváme tváří v tvář. Svá jména píšeme na pergamen a vhazujeme do Ohně hrdinství. Dosáhli jsme vrcholu hory Olymp.

Stali jsme se hrdiny, naše jména budou navždy patřit mezi nesmrtelná a nezapomenutelná. Stejně nezapomenutelné pro nás zůstává i toto dobrodružství, při kterém jsme zjistili, co je to hrdinství, že není hrdina ten, kdo dokáže přeprat slabšího a mladšího, ale ten, kdo se nebojí výzev, jde stále kupředu, překonává překážky a obětavě pomáhá vždy a všude tam, kde je jeho pomoci potřeba. Záleží jen na každém z nás, jak dlouho a jak velkými hrdiny zůstaneme, stejně tak je na nás, zda hrdiny zůstaneme sobecky sami, nebo se o návod, jak se stát hrdinou, podělíme s ostatními, kamarády, rodiči, dětmi, celým světem.

Co ještě děti zažily? Žonglování, ukázku policejní výzbroje a výstroje včetně psovodů, návštěvní den s míchanými nápoji a točenou kofolou či závěrečný ohňostroj. Největším zážitkem ale pro všechny jistě byl let horkovzdušným balonem.

Celotáborová hra 2011 - Tajemství hradu Ohebu

V našem království je opuštěný starý hrad. On i jeho okolí je obestřeno tajemstvím. Nikdo již dnes neví, proč zpustl, nikdo neví, proč se z něho odstěhovali lidé, proč se i zvířata tomuto místu zdaleka vyhýbají. Vlastně to tu tak opuštěné není – čas od času se v okolí dějí divné věci, z hradu a jeho okolí jsou slyšet kroky, pláč a občas lze spatřit i zvláštní postavy či průsvitnou postavu Bílé Paní. Jelikož se náš král stává kvůli tomuto koutu říše terčem posměchu ostatních králů z okolních zemí, že si neumí sjednat pořádek, povolal nás, nejstatečnější z poddaných, abychom odhalili příčinu těchto nevysvětlitelných jevů, objevili tajemství hradu a zbavili zemi nevysvětlitelného prokletí.

Večer nás tajemný poutník zavede na zříceninu hradu, kde objevíme zamčenou truhlici a vzkaz. V dobách dávno minulých byl hrad obýván zlým pánem Krutorem a jeho hodnou manželkou. Ta se jednou vrátila z vyjížďky na hrad dříve a viděla, jak zabil kvůli majetku jejího bratra. Aby tento krutý čin neprozradila, nechal ji proklet a zaživa zazdít. Od té doby nemá její duše klid. Prokletí je možno zlomit. Návod je však uschován v truhle, kterou smí otevřít jen pravý rytíř.

Ten, kdo rytířem chce být, musí prokázat, že oplývá všemi 13 ctnostmi rytířskými. Jaké to jsou? Např. čest, víra, láska, odvaha či bystrost. Den co den plníme úkoly, které mají prokázat, zda danou ctnost máme či nikoli a zapalujeme svíce na Rytířském svícnu. Při vzplanutí poslední jsou děti slavnostně pasováni na rytíře a smí otevřít truhlici. V ní je ukryta mapa, která je zavede k lese ukrytému zaklínadlu, které je nutné ve správný čas na zřícenině odříkat. Tato kouzelná formulka je rozdělena na 6 částí, takže ač spolu celý pobyt děti soupeřily, na konci musí spojit své síly a táhnout za jeden provaz, spolupracovat, jinak Bílou Paní nevysvobodí.

Celotáborová hra, která měla dětem připomenout, co je v životě opravdu důležité, podstatné a na čem záleží. Ukázala jim, že rytíř není jen postava z pohádky, ale člověk z masa a kostí,jehož život a chování by mělo být inspirací i pro nás a dnešní svět. Není na tom nic těžkého, stačí jen chtít. Podstatnou součástí bylo i závěrečné spojení sil za dosažením společného cíle.

Samotné vysvobození a zjevení se Bílé Paní byl okamžik, na který nelze zapomenout. Věřím, že zůstane dlouho v paměti a srdcích všech zúčastněných.

V rámci doprovodného programu se děti svezly na koních, setkaly se šermíři či obdivovaly dravé ptáky v rukou sokolníka.

Celotáborová hra 2012 - Totem Eldoráda

Slunce už pomalu končí svou pouť a indiánský kmen se schází k poradnímu ohni.

Naše indiánské vesnice leží od nepaměti na tomto místě. Od okolního světa pomalu dobývaného kolonizátory je dobře chráněna hlubokými lesy a rozlehlými pláněmi. Přežívá jako jedna z posledních a i mi jsme jedni z posledních volně žijících indiánů. Indiánů, kteří ještě nebyli zahnáni do uměle vytvořených rezervací a kteří nepřišli o posvátnou půdu svých předků. Kromě hlubokých lesů a rozlehlých prérií je jedním z důvodů, proč naše vesnička stále existuje i to, že ji a nyní i nás chrání náš totem – totem Eldoráda. Náš totem je velmi starý, posvátný a má kouzelnou moc. Před mnoha zimami ho vyřezali při zvláštním obřadu tajným způsobem naši předci, aby chránil Eldorádo. Protože se jedná o velmi důležitý totem, měl vždy svého strážce. Strážce, kteří střežili nejen totem samotný, ale i Eldorádo. Být strážcem Eldoráda byla velká čest. Mohli se jim stát jen ti nejlepší z nejlepších. Strážci si své nástupce pečlivě vybírali a těmto vyvolením poté svěřili tajemství Totemu Eldoráda. Moudra, vědomosti a zkušenosti předků předávaná z pokolení na pokolení, z náčelníka na náčelníka, ze strážce na strážce. Nemoci, války a nekvalitní ohnivá voda způsobila smrt mnoha členům našeho kmene i strážcům. V Eldorádu zůstal již pouze jeden poslední žijící strážce. I jeho dny se však pomalu chýlí ke konci a rád by nalezl své nástupce, kteří by hlídali Eldorádo a kterým by předal moudra předků. V průběhu tábora tedy dokážeme svou odvahu, odhodlání, sílu i vytrvalost, abychom se mohli stát novými strážci totemu Eldoráda.

Napínavá celotáborová hra na motivy indiánských příběhů, plná dobrodružství a nečekaných zvratů sklidila úspěch. Nikomu se po tomto dobrodružství nechtělo zpět do reality a nejraději bychom v našem Eldorádu žili stále dál, v souladu s přírodou a námi navzájem.

Kromě spousty her a soutěží byl pro děti samozřejmě připraven i doprovodný program – ukázky první pomoci, zajímavá přednáška o třízení odpadu, návštěvní den se Zemiho barem a samozřejmě i diskotéky a táborové ohně.

Celotáborová hra 2013 - Vesmírný průchod

Před několika měsíci vědci sestrojili a vypustili na oběžnou dráhu nový supervýkonný satelit. Ten lokalizoval neznámé záření, nespecifikovatelný a běžnými prostředky nezaměřitelný signál. Představitelé tajných služeb, armády a vlády včetně prezidenta se rozhodli nás vyslat na tajnou misi s úkolem lokalizovat signál a prozkoumat zdroj záření. Po náročném výcviku a strastiplné cestě jsme objevili Hvězdnou bránu – mimozemský přístroj umožňující putování na jiné planety ve vesmíru. Bránu se nám podařilo zprovoznit, to ovšem neuniklo pozornosti mimozemské rase Goaldů a jejich „bohu Ra“. Našimi mírovými misemi na jiné planety jsme na sebe upozornili a Ra se rozhodl podmanit si i naši planetu Zemi. Z počátku mírové výpravy na pomoc cizím planetám se rázem staly výpravami bojovými, při kterých jsme se snažili nejen napravit škody způsobené Goaldy, ale především zabránit Ra-ovi v našem zotročení. Jen díky naší vytrvalosti, spolupráci, odhodlání a především odvaze se nám to podařilo – i když za cenu ukončení projektu Vesmírného průchodu. Ra byl zničen. I když…. U Goaldů člověk zkrátka nikdy neví.

Fyzicky a mnohdy i psychicky náročný tábor inspirovaný seriálem Hvězdná brána pohltil všechny zúčastněné. Díky propracovaným kostýmům, vojenským dekoracím, „mimozemských“ technologií a především funkční Hvězdné bráně se nám podařilo navodit více než reálnou atmosféru. Cestování na jiné planety, nečekané noční aktivace Hvězdné brány i ne vždy příjemná setkání s bohem Ra a Goaldy zůstane dlouho v našich vzpomínkách.

Ani na tomto táboře nechyběly oblíbené doprovodné programy v podobě diskoték, opékání špekáčků, návštěvní den s Barem U Zemiho, či ekoprogramu Tonda Obal na cestách. Jistě zajímavým kulturním zážitkem byl celodenní výlet vláčkem a prohlídka zámku Žleby a neopakovatelná byla i prohlídka muzea vojenské techniky.

Celotáborová hra 2014 - Soumrak upírů

Ani vítr si nedovolí pohrávat s větvemi stromů, i zvířata jsou schována hluboko ve svých norách a skrýších. Již celá desetiletí se vše živé této noci děsí. V tento čas se k životu probouzí potomci hraběte Dráculy, upíři, kteří opustili Transylvánii a za svůj nový domov si vybrali zdejší okolí. Krvelační tvorové vyráželi po mnoho let na noční výpravy za svou potravou. Zprvu se spokojili s krví zvířecí a útočili jen v skrytu noci. Časy se ale mění… Svoláváme proto všechny statečné – přidejte se k nám. Rozšiřte naši skupinu lovců a lovkyň upírů a pomozte nám vrátit klidný spánek všem lidem dobré vůle. Lidí se statečnou duší a dobrým srdcem není nikdo dost. Pojď a bojuj bok po boku s námi proti temným silám nepřítele. Jen silní a jednotní můžeme zvítězit.

Tábor inspirovaný populárními upířími příběhy s hororovými prvky pohltil svou poutavostí všechny velké i malé lovce upírů. Napínavé dobrodružství, umocněné kouzlem nového areálu v krásné krajině, bylo základním kamenem úspěšného letního tábora. Věříme, že minimálně závěrečné vysvobození Draculovi duše, zanechalo v účastnících nesmazatelný zážitek.

Ani na tomto táboře nechyběli oblíbené doprovodné programy v podobě diskoték, návštěvní den s Barem U Zemiho, ekoprogramu Tonda Obal na cestách, ukázky dravců a mnoho dalšího. Opomenout nesmíme ani příjemný celodenní výlet do Toulovcových maštalí a závěrečnou Ohnivou show.

Celotáborová hra 2015 - Po stopách piráta Skulla

V přístavu Bzukuga je celkem pravidelný běh života. Čas od času zakotví nějaká loď, námořníci se pobaví, utratí peníze, doplní zásoby a zase odplují. Vše tak, jak má být. Až do včerejší noci. V zálivu zuřila bouře, jakou už nikdo dlouho nepamatoval, vlny narážely do skal i přístavního mola, déšť bičoval krajinu, hromy s blesky se honili po obloze a dotvářeli strašidelnou atmosférů. Na obzoru se z ničeho nic objevil koráb. Koráb s černými plachtami, silně poškozený bojem, ale stále plavbyschopný. Připlul, co nejblíže to šlo, a zakotvil. Z lodě vystoupil jediný člověk a na člunu se dopravil do přístavu. Nikde ani živáčka, jen jeho kroky byly slyšet široko daleko, když procházel prázdnými ulicemi. Přes náměstí došel ke ztichlé hospodě. Vzal za kliku, ale bylo zamčeno. Zkusil zabouchat, ale žádná reakce….. Chvíli u dveří cosi dělal, pak se otočil a vrátil zpět na svůj Černý koráb. A od dnešního rána si na dveřích hospody můžou všichni přečíst nožem připíchnutý vzkaz: „Hledá se všehoschopná posádka pro nebezpečnou plavbu za poklady piráta Skulla. Odvážlivci nechť se hlásí v plné zbroji na Černém korábu. Plavba je životu nebezpečna, ale v případě úspěchu nás neuvěřitelné bohatství nemine!. Kapitán“ Já už balím, ale co ty? Máš odvahu vyplout s námi, prožít nebezpečná pirátská dobrodružství, podpořit posádku a získat zaslouženou odměnu? Neváhej dlouho, koráb má omezený počet kajut…

Tábor inspirovaný pirátskou tématikou se závětečným nalezením pokladu. Mohutný Skullův koráb na noční hladině vodní nádrže byl tou pravou tečkou za 15 denním dobrodružstvím.

Z doprovodných programů lze jmenovat například oblíbené diskotéky, návštěvní den s Barem U Zemiho, návštěvu "pirátů silnic" - motoklubu Chrudim, ukázky Acro-jogy či výlet do záchranné stanice Pasíčka. Tradiční celodenní výlet do Toulovcových maštalí a závěrečnou Ohnivou show není potřeba zmiňovat.

Celotáborová hra 2016 - Hvězdná brána

Sluneční paprsky procházejí skrz Hvězdnou bránu a budí celý tábor. Je na čase vstát, vzít si vybavení a připravit se na další nebezpečnou výpravu skrz „červí díru“. Kam nás zanese dnes a co nás tam čeká? Vydejte se s námi v rámci tajného vojenského projektu na dobrodružnou cestu napříč galaxiemi. Objevme společně nové planety, mezigalaktické sousedy, nové rasy, materiály, technologie a vše další, co může být přínosem pro celý nám známý svět.

Tábor inspirovaný kultovním americkým sci-fi seriálem Hvězdná brána umožnil dětem zažít společné dobrodružství při putování na vzdálené neznámé planety plné nečekaných objevů a setkání. Zároveň prožili „horké“ chvíle a okamžiky strachu při bojích s nepřáteli a obraně naší planety. Nepřehlédnutelnou dominantnou areálu se stala velkolepá hvězdná brána, skrz níž jsme podnikali výpravy do vesmíru. Zadávání adresy, světla, mlha... neuvěřitelný zážitek.

Z doprovodných programů lze jmenovat například oblíbené diskotéky, návštěvní den s Barem U Zemiho, ukázky dravců, psovodů či návštěva vojenské jednotky.

Celotáborová hra 2017 - Škola čar a kouzel

Fantastická zpráva Denního věštce: Škola čar a kouzel se otevírá! Nejen v Bradavicích, ale i u nás máte možnost proniknout do fantastického světa kouzelných formulí, lektvarů, bylinkářství či jasnovidectví. Naše škola se pyšní náležitou kouzelnickou úrovní, nebudete tedy ochuzeni ani o létání na koštěti a další kouzelnicemi a čaroději oblíbené hrátky. Přijímání jsou nejen zájemci z čistokrevných kouzelnických rodin, ale i odvážlivci z řad „mudlů“. I ty máš tedy možnost stát se jedním z nás. Prokážeš hrdinství a odvahu v Tajuplném lese? Dokážeš zkrotit fantastická zvířata? Troufneš si na boj proti temným silám a černé magii?

V průběhu tábora mladí kouzelníci absolvovali výuku magických předmětů, bojovali proti temným silám, prokázali odvahu při výpravě za obřím pavoukem a mnoho dalšího. Z doprovodných programů lze jmenovat vystoupení kouzelníka, ukázky dravců či oblíbené diskotéky.

Celotáborová hra 2018 - Tajemství starého totemu

Slunce už pomalu končí svou každodenní pouť po rozlehlých pláních a zapadá za hluboký les chránící prastarou indiánskou vesnici. Okolní vesnice ani kmeny již neexistují, kolonizátoři odvlekli indiány do rezervací, tábořiště byla vypálena, posvátná půda předků pošlapána. Jen kmen Bzučáků stále přežívá a večer co večer se schází k poradnímu ohni, aby děkovali velkému Manitouovi a především svému starému posvátnému totemu za další prožitý den. Jejich kmenový totem byl před mnoha zimami vyřezán při zvláštním obřadu tajným způsobem moudrými předky a kromě ochranné funkce skrývá nejedno tajemství. Jen zasvěcení smí tato tajemství odhalit. Budeš jedním či jednou z nich? Nenech si ujít velkolepé indiánské dobrodružství!

Malí indiáni a malé indiánky prožili společné dobrodružství ve stínu posvátného totemu. Průvodcem jim byl starý a moudrý Strážce totemu, který jim nejen pomohl odhalit z generace na generaci předávané tajemství, ale ochotně pomáhal radami i v těžkých zkouškách.

Každý den začínal indiánským pozdravem slunci a končil společným posezením na kmenové radě u táborového ohně. Služební kmen každého dne měl právo strávit noc v jednom ze dvou velkých indiánských týpí.

Z prožitých dobrodružství lze jmenovat např. výpravu na Ohňovou horu, indiánské zkoušky, cestu za Sluneční paní, plavbu na kánoích, boj proti supům, pečení kukuřičných placek, noční výsadek a mnoho dalšího.

Ani letošní tábor nebyl ochuzen o doprovodný program – vodácký spolek Kačeři Chrudim, chovatel exotických zvířat, akro jóga, záchranná stanice Pasíčka, ukázky techniky PČR a HZS, diskotéky, táboráky a závěrečná ohnivá show.

Táborová kronika

Minulé tábory - Kronika - ilustrace

K dobrým zvykům táborů patří vedení Kroniky. Ani náš tábor v tomto směru není výjimkou.


Každý den je pečlivě zapsán, více či méně podrobně, podle toho, co zajímavého se událo, jaké dobrodružství nám přinesl prožitý den. Originál kroniky je veden v klasické papírové podobě, ale zde máte možnost přečíst si její elektronickou verzi. Věříme, že to pro Vás bude zajímavé čtení, při kterém budete mít možnost zjistit, co Vaše děti prožily, případně si připomenout, čeho jste se, milé děti, zúčastnili.

Kronika 2008

1. den – 28. 6. 2008

zapsal 1. oddíl ↵

Oddílové foto:

První oddíl - společné foto

1. oddíl - nejmladší holky

Vedoucí: Jana Machačová
Praktikantka: Petra Medunová

Svěřené děti:

  • Adéla Meskářová
  • Martina Čížková
  • Kateřina Dudová
  • Debora Juris Dejnožková
  • Tereza Zemánková
  • Monika Švadlenková
  • Karolína Vanclová
  • Romana Šťastná
  • Martina Šedová
  • Zuzana Šitancová

A je to opět tu. Den, kdy samota opustí tábor. V pirátských převlecích naskakujeme do aut a opouštíme táborový areál, který ještě nezdobí dětský křik. První úsměvná situace nastává na světelné křižovatce v Chrudimi. Řidič náklaďáku zřejmě ještě nikdy neviděl piráta za volantem. V tom přijíždíme na nádraží, odkud máme vyrazit směr Seč.

Někteří nedočkavci už postávají s rodiči a svými kufry na domluveném místě a nevěřícně na nás hledí. S praktikantkou Petrou M. máme prázdné žaludky a proto míříme pro rohlík do Alberta. Černý vous zdobí naše tváře, které nebyly ušetřeny ani jizvám z pirátských soubojů. Lidé nakupující Albertu si mnou oči, zda nemají vidiny. U autobusu už stojí děti v plném očekávání. Po důkladném přepočítání vyrážíme. V koloně zdoláváme celou cestu. Po příjezdu nás čeká vybalování a prohlídka u zdravotnice Ály. Po zjištění, že jsme zdraví jako rybky se s hladovými žaludky ženeme na oběd. Zbytek dne jsme věnovali hrám na seznámení. Prohlédli jsme si okolí a očíhli stav vody v přehradě. Po večeři jsme byli zasvěceni u táboráku do pirátského příběhu a složili pirátskou zkoušku.

Poznámka hlavního vedoucího:

Výprava do Chrudimi byla dosti hektická a ať jsme vyráželi s dostatečným předstihem, děti byly na nádraží rychleji. Zdravotní prohlídka sice odhalila, že jsme zdraví, ale... Dost nezodpovědných rodičů poslalo dítě na tábor s veškami. Pokud dítě tyto zvířátka ve vlasech má, bylo by vhodné nás o tom přinejmenším informovat. Již tento večer jsme také byli nuceni jet na pohotovost, neboť jedna dívka měla vysoké horečky. V takových chvílích pochybuji o smyslu prohlášení o bezinfekčnosti, neboť tato „naprosto zdravá“ slečna byla již 2 dny před odjezdem z domova dopována prášky, aby horečka ustoupila. Poslední prášek obdržela těsně před předáním do naší péče. My jsme asi nedopatřením informování nebyli.

Shrnutí dne:

  • převzetí dětí v kostýmech na nádraží
  • příjezd, ubytování, zdravotní prohlídka
  • seznamovací hry, výlety po okolí
  • celotáborové hry: Liščí ocásky, Hadi
  • táborová pravidla, řád
  • táborový křest
  • táborák + zasvěcení do celotáborové hry
  • noční hra - Pirátský slib

Výňatek z oddílových programů:

  1. oddíl – seznamovací hry, honěná, pantomima, procházka na přehradu
  2. oddíl – seznamovací hry, hra cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum, vybíjená, procházka na přehradu
  3. oddíl – seznamovací hry, Ramsese, rytmus – nohy, hádání, procházka po okolí, hádání kdo chybí, vybíjená
  4. oddíl – seznamovací hry, sběr dřeva, fotbal
  5. oddíl – seznamovací hry, sběr dřeva, fotbal
  6. oddíl – seznamovací hry, sběr dřeva

2. den – 29. 6. 2008

zapsal 2. oddíl ↵

Oddílové foto:

Druhý oddíl - společné foto

2. oddíl - střední holky

Vedoucí: Eliška Kopecká
Praktikantka: Petra Olšanová

Svěřené děti:

  • Karolína Fišerová
  • Tereza Krajíčková
  • Štěpánka Chvasteková
  • Markéta Plachá
  • Monika Klimešová
  • Natálie Jahnická
  • Sára Janoušková
  • Lada Dyntarová
  • Petra Novotná
  • Kateřina Slabá
  • Veronika Nováková
  • Karolína Pobořilová

Ráno bylo krásné. Po rozcvičce následovala sytá snídaně a úklid. Kapitán pirátské lodi Petr předstoupil před osazenstvo a rozdělil nás na jednotlivé skupiny, abychom mohli bojovat o pirátský poklad. Každá dvojice vedoucích předvedla zábavnou scénku a jednotlivé skupiny dražily své budoucí vedoucí. Ve skupinách jsme vymýšleli názvy, vlajky a pokřiky, což nám dalo náležitě zabrat. Po poledním klidu jsme ve skupinách výtvarně ztvárňovali vlajky. Následovala celotáborovka do horkého počasí – vodní bitva. Zmáčený oddíl jsme osprchovali ještě jednou v umývárně. Po večeři hry na hřišti a večer diskotéka.

Shrnutí dne:

  • rozdělení do skupin
  • dražba vedoucích
  • skupiny – názvy, vlajky, pokřiky, pirátské šátky
  • vodní bitva
  • představení skupin
  • večer seznamovací diskotéka

Výňatek z oddílových programů:

  1. oddíl – seznamování, gordický uzel, malování křídami
  2. oddíl – seznamování, ringo, míčové hry
  3. oddíl – trpaslík, uzel, přebrodění brodu, sběr borůvek, příprava na disco
  4. oddíl – míčové hry, slovní a pohybové hry
  5. oddíl – fotbal, karty, tichá pošta, baba
  6. oddíl – fotbal, pirátský šátek

3. den – 30. 6. 2008

zapsal 3. oddíl ↵

Oddílové foto:

Třetí oddíl - společné foto

3. oddíl - nejstarší holky

Vedoucí: Anna Pytlíková
Praktikantka: Radka Pecinová

Svěřené děti:

  • Petra Burešová
  • Lucie Müllerová
  • Romana Zemková
  • Iveta Vrzalová
  • Ester Giansanti
  • Veronika Hejduková
  • Kristýna Pobořilová
  • Michaela Hronková
  • Monika Brožová
  • Kateřina Pulpánová
  • Eva Kurková - 29.6. odjezd
  • Michala Pšeničková
  • Simona Kodytková
  • Erika Chrbolková

Bylo, nebylo, v jednom údolí v blízkosti sečské přehrady nachází se tábor, netábor – koráb, loď s posádkou tak strašlivou, ukrutnou a nelítostnou až všechny živé duše míjejí toto místo hodně velikou obklikou. Ani ptáček se neodváží proletět nad tímto územím. Strach a zloba pirátská se šíří do širého okolí. Svítá, tma ustupuje, téměř věčné ticho rozbijí rány do lodního zvonu – budíček pro celou posádku. Piráti pomalu ještě se slepenýma očima vylézají z chatek a líným krokem přicházejí k nástupnímu plácku. Chystá se rozcvička. Na rybyčkové pomazánce si každý pochutnal. Náš oddíl ještě spolu s oddílem číslo 2 vytvářel v jídelně šperky pirátské, které by nepřítele ještě více zastrašily. Byly to korále, korálky, ozdoby z modelitu. Holkám to náramně slušelo, každý pirát se za nimi otáčel. Po poledním klidu děti ve skupinách běhaly po fáborkách. Na jednotlivých stanovištích se učily vázat uzle. Na konci celé trasy čekala Indiánka střežící totem. Pokud jí skupina ukázala všechny uzle, které se naučila, mohla počkat na ostatní. Když se sešel celý tábor nabral se totem a odnesl se do tábora. Náš oddíl dostal za úkol připravit táborák.

Jak to dopadlo? Na místě ohniště se vytvořila jakási kupička dřeva, která byla po večeři zapálena – táborák. Zpívalo se, povídalo se, hrálo se. Děti čas od času odbíhaly pro rohlíky, aby zaplnily své žaludky. Děti ulehly do postelí a když se táborem neozýval už ani jediný dětský hlásek nastalo HOPLAPO pro vedoucí. Přestože každý důstojník únavou už ani neviděl, porada se rozjela a do postelí jsme se nedostali dříve než ve 2 hodiny ranní. Nikomu se nic vážného nestalo, nikdo se neztratil.

Shrnutí dne:

  • celotáborová hra: O indiánčin totem – trasa s uzly
  • táborák

Výňatek z oddílových programů:

  1. oddíl – pirátské kresby křídou na cestu, koupání v přehradě, hry důvěry, mrazík, čáp ztratil čepičku, gymnastické hry
  2. oddíl – navlékání korálků, tvorba z moduritu, míčové hry
  3. oddíl – navlékání korálků, tvorba z moduritu, příprava ohně
  4. oddíl – koupání, pohybové hry, karta, slovní hry, fotbal
  5. oddíl – stavba brodu, míčové hry, uzle, koupání, seznamovací hry
  6. oddíl – stavba brodu, čištění stromu na brod + odtahování a zajištění, přetahovaná, pavučina, kopaná, koupání

4. den – 1. 7. 2008

zapsal 4. oddíl ↵

Oddílové foto:

Čtvrtý oddíl - společné foto

4. oddíl - nejmladší kluci

Vedoucí: Anna Pytlíková
Praktikantka: Radka Pecinová

Svěřené děti:

  • Daniel Hlaváček
  • Tomáš Příhoda
  • Adam Šitanc
  • Marek Franko
  • Ondřej Otáhal
  • David Trojan
  • Jaroslav Kučera
  • Denis Čapek
  • David Vácha
  • Lukáš Kostka
  • Tomáš Kvapil
  • Stanislav Pšenička
  • Zdeněk Řeháček
  • Jan Dupal

Crrrrrr, zvonil budík. „To už je ráno?“ ozvalo se z chatek. Celá pirátská banda vstala a první sluneční paprsky nás pošimraly po tvářích a všem nám začalo být jasné, že dnešní teploty se nebudou pohybovat jen kolem dvacítky. Obloha bez mráčků a na louce se třpytily kapky rosy. Prvním úkolem byla celotáborová hra, která se jevila jako snadná, ale někteří si sáhli až na dno svých sil. Vyčerpané děti byly znavené ale v očích jim plápolaly plamínky štěstí. O poledním klidu děti nabíraly síly. Sluníčko nás donutilo vytáhnout děti na sečskou přehradu. Děti radostně skákaly do vody a stavěly si z písku. Po večeři následoval oddílový program a následné hlídky.

Další den byl za námi a každý šel spát s očekáváním, co bude další den. Děti před spaním si s námi ještě povídaly a poslední věty před hlubokým spánkem zněly: „Mně se to tady líbí.“ Nás, vedoucí, to potěšilo, je to odměna za naše snažení.

Shrnutí dne:

  • celotáborová hra: Říše Dawyho Jonese (sluníčko)

Výňatek z oddílových programů:

  1. oddíl – míčové hry, rybka, na jelena, přes zlaté jezero
  2. oddíl – stavba plavidel, oprava brodu, míčové hry
  3. oddíl – stavba plavidel, oprava brodu, kdo, kde,…
  4. oddíl – koupání v přehradě, psaní pohledů, dopisů, karetní hry, koupání, pohybové a sportovní hry
  5. oddíl – koupání v přehradě, výlet do Seče a na přehradu, karetní hry, koupání, pohybové a sportovní hry
  6. oddíl – koupání v přehradě, hrátky se sluncem, Co je to?, výšlap na vyhlídku

5. den – 2. 7. 2008

zapsal 5. oddíl ↵

Oddílové foto:

Pátý oddíl - společné foto

5. oddíl - nejmladší kluci

Vedoucí: Zdeněk Doležal
Praktikantka: Zbyněk Trojan

Svěřené děti:

  • Jiří Příhoda
  • Jakub Slabý
  • Petr Kazda
  • Tomáš Liška
  • Štěpán Liška
  • Daniel Boháč
  • Tomáš Benák
  • Vojtěch Veverka
  • Zdeněk Slanina
  • Daniel Šebek
  • Ondřej Bažant
  • David Vinš
  • David Čihák - předčasný odjezd
  • Aleš Sedlář
  • Milan Ulrych
  • Karel Jahna
  • Tomáš Trojan

Je tu další slunečný den. Podle předpovědi má být něco kolem 35° C. Což není zrovna málo. Jako každé ráno se děti v 7 hodin doplazily na rozcvičku...Následuje oblíbený úklid a pak zasloužená snídaně, která byla jak je tu už zvykem výborná. V dopoledním programu si naši rošťáci usnesli, že chtějí stavět na potůčku hráze. V takovém počasí to bylo pro všechny členy jednotky příjemné zchlazení. Kluci stavěli s velkým nadšením, protože byla slíbena odměna za nejlepší hráz. Té největší moc nechybělo k přehradě, která je nedaleko Seči. Kluci si na obědě pěkně naprali bříška a proto pro ně byl odpolední odpočinek vítanou záležitostí. Sluníčko hřálo čím dál tím víc. I ve stínu bylo člověku mdlo. Nic jsme nevymýšleli a jen se tak čvachtali u brodu. Když služba křičela: „Příprava na večeři!“ nikomu se z vody nechtělo. Ale program je pro všechny stejný. Po večeři byla na programu celotáborovka. Úkolem vedoucích a praktikantů bylo se co nejlépe schovat před dětmi. Mezi nejlepší schovky patřily zarovnání pneumatikami a schovka v popelnici. Děti se musely hodně snažit, aby všechny našly, ale nakonec se to všem povedlo.

Tedy až na jediné družstvo. Rozdali se víčka za 1. – 6. místo a chystalo se na večerku. Pomalu si vyčistili zoubky, převlékli do pyžámka a hurá do postýlek. Vedoucí se sešli na HOPLAPU, aby si řekli program na další den. Mimo jiné nás Jirka naučil povedený grif s pivem, který sklidil úspěch. Dopili jsme limonády a šli spát. Zas končí jeden z mnoha povedených dnů. Dobrou noc...

Shrnutí dne:

  • celotáborová hra: Hledání vedoucích

Výňatek z oddílových programů:

  1. oddíl – koupání v přehradě, švihadla, hry na parkovišti, koupání
  2. oddíl – koupání v přehradě, morseovka, koupání
  3. oddíl – Seč a koupání v přehradě, kontrola vší, tanec na kládě, obruče, hodnocení tábora, výlet do Seče, koupání se v přehradě
  4. oddíl – posílání smetáků, žertovné pozdravy, žabokrtčí závod, slalom poslepu, střelba na bránu, opičí dráha, umývání, návštěva Letadla, had
  5. oddíl – hráze na potoku, brodové koupání, schovávaná, fotbal, sprcha
  6. oddíl – stavba jukonských kamen, návštěva Seče

6. den – 3. 7. 2008

zapsal 6. oddíl ↵

Oddílové foto:

Šestý oddíl - společné foto

6. oddíl - nejmladší kluci

Vedoucí: Miroslav Kubišta
Praktikantka: Lucie Horáčková

Svěřené děti:

  • Vít Komárek
  • David Zeman
  • Michal Hovorka
  • Adam Kurek
  • Lukáš Hochman
  • Jakub Ptáčník
  • Josef Hurych
  • Michal Jelínek
  • Lukáš Jelínek
  • Vojtěch Marek
  • Jakub Szikora
  • Vladimír Trojan
  • Vít Novotný
  • Jan Sliacký
  • Michal Jezdina
  • Martin Nepovím
  • Daniel Jindřichovský

„Budíček!“ zařval jsem na celé údolí a vydal se na obchůzku chatek s přáním dobrého rána. Čekal nás další tropický den. Zatím nejlepší z celého tábora, protože už na rozcvičce bylo pěkné horko a slunce pálilo jako v Africe. A to bylo teprve krátce po sedmé hodině. Meteorologové varovali před silnými bouřkami, ale snad to nebude tak hrozné jako minulý týden, kdy vítr zpřelámal stromy jako obyčejné sirky (bylo to prý tornádo). Na rozcvičce jsou všichni, kromě lazarů, kterým se věnuje lodní felčar Ála. Nikdo moc nemluví, protože na čištění zubů přijde řada až po protažení těla. I když bychom si zuby neměli čistit jako správní piráti vůbec, ale pirát s bolavými zuby moc lodí nepřepadne a hodně hrdel nepodřeže. Před snídaní a chvíli i po ní mají všichni piráti chvíli na uklízení svých kajut, aby se nám na lodi nešířili paraziti a nemoci. Lodní zvon ohlásil snídani. Všichni nechali šavle, dýky a děla tak, jak byly a hnali se k lodní jídelně. Po snídani jsme odkládali i poslední kusy oděvů a říkali si, jak asi přežijeme odpoledne.

Ale to bylo ještě daleko. Teď nás čekalo dostavění jukonských kamen, protože včera jsme to nestihli. Posádku to bavilo a každý se zapojil. Někteří byli od bláta od hlavy až k patám. Ze strachu před bouřkou, která by nám mohla náš výtvor zničit vypláchnutím bahna ze spár mezi kameny, jsme se rozhodli, že je čas na rozdělání ohně. Ale to už znovu zvonil zvon oznamující čas poledního jídla. Čekala nás „Polévka ze sépiích oček“ (masový vývar s těstovinovými špunty) a „Sladké koule indiána“ (kynuté ovocné knedlíky). Opět (tedy jako vždy) se to lodním kuchařkám povedlo. Málem bych zapomněl zmínit, že nás před obědem zákeřně a nečekaně přepadlo plavidlo obávaných hygieniků. Ti ale odpluli s nepořízenou, protože je naše posádka připravena na vše.

Ještě že máme tak schopného kapitána a důstojnictvo a oddanou posádku. Mohli nás okrást o naše poklady nebo nás rovnou i potopit. Po jídle jsme se vyvalili na břehu řeky. Odpolední slunce spalovalo naše tváře ošlehané nepočítaně soubojů a i ve stínu z nás tekl pot proudem, jako když rozšlápnete medůzu. Poté co nás začala štípat hovada jsme se přesunuli k našemu výtvoru a rozdělali v něm oheň. Ač bylo dílo nedokončené byli jsme spokojeni. Vše fungovalo správně. Dřeva jsme naložili po okraj a koukali, jak plameny pomalu dosahují čtyř metrové výšky. Žár tímto pokusem překročil maximální snesitelnou mez, ale naše radost byla mnohem větší. Slunce zahalil podivný opar, který přichází před bouřkou. Začal jsme zvolna vyvolávat paniku. Za hodinu a půl byla bouřka tady. Byla silná, ale naše očekávání nenaplnila. Začalo pršet. Museli jsme ještě uklidit ze surfů plachty, které nám sloužily jako dekorace, a týpý. To se nám nedařilo složit a byli jsme dohnáni k zoufalému činu, když nás studené kapky neustále bombardovaly. Rozhodli jsme se ho pouze složit ale i tak bylo slyšet praskání dřevěných částí. Hotovo! Honem do jídelny ve které se už mačkaly všechny děti. Venku se sice ochladilo, ale v jídelně by člověku stačily plavky. Zbytek dne trávily děti hraním různých her a zpíváním u kytary a elektrického piána. Bouřka přešla a tak jsme mohli zahnat děti do pelíšků. Poté jsme se vrhli na poradu a než jsme skončili byla tu bouřka nová, silnější a delší. Usadili jsme se u kapitánského můstku na schodech před jídelnou a koukali do dáli. Obloha blikala jako reflektory na diskotéce a zvuková šou připomínala silvestrovské oslavy. Bylo to hezké. V půl druhé bylo téměř po všem. Hřmělo jen v dálce, ale pořád pršelo. Nevěděli jsme, jestli se ještě něco nepřižene a proto bylo rozhodnuto, že já (Míra), Zbyněk, Zdeněk, Péťa Medunová, Jáňa a Lucka přespíme v jídelně. Rozložili jsme si spacáky a ulehli. Snad bude do rána po všem. (Pršelo i druhý den, ale o tom napíše už někdo jiný....) Dobrou noc

Shrnutí dne:

  • bouře
  • večer aktivity v jídelně – pexeso, hudba, zpěv, pletení copánků, korálkování, četba časopisů, stolní hry

Výňatek z oddílových programů:

  1. oddíl – domečky pro skřítky, páka, víceboj, fotbal, sprchování
  2. oddíl – švihadlo, míčové hry, domečky pro skřítky, nálety, sprchy, malování
  3. oddíl – výkřiky ve tmě, pozdravy, autobiografie, nálety, slepá řada, na slepce, aura, míčové hry, smáčení se v řece, městečko Palermo, kdo, kdy, kde,… křížovky, zpěv, mandaly
  4. oddíl – míčové hry, brambory, bebárna, brm, další slovo, nálety, bor, fotbálek, kreslení
  5. oddíl – hráze, čištění kanálů, oprava brodu, koupání v přehradě
  6. oddíl – smáčení se v řece, brod, míčové hry, čištění kanálů, dodělání jukonských kamen

7. den – 4. 7. 2008

zapsal 1. oddíl ↵

Oddílové foto:

První oddíl - společné foto

1. oddíl - nejmladší holky

Vedoucí: Jana Machačová
Praktikantka: Petra Medunová

Svěřené děti:

  • Adéla Meskářová
  • Martina Čížková
  • Kateřina Dudová
  • Debora Juris Dejnožková
  • Tereza Zemánková
  • Monika Švadlenková
  • Karolína Vanclová
  • Romana Šťastná
  • Martina Šedová
  • Zuzana Šitancová

Dnes ráno mě nevzbudil pouze zvuk budíku, ale také zvuk deště, který na sebe upozorňoval bubnováním na střechu chatky. Budíček se proto posouvá na 8:00 hod. A my se ještě na chvíli oddáme do říše snů. V 8:00 třískám do kolejnice a ohlašuji budíček. Počasí se ale neumoudřilo. Oblékáme typický sečský oděv, pláštěnku a holiny a osvobozeni od ranní rozcvičky kráčíme svižným tempem na snídani. Zahřáté čajem se přesouváme na chatku, kde hrajeme hru Město – jméno – věc – zvíře – rostlina a poté hádáme hádanky.

Přes polední klid se počasí stalo naším spojencem, a proto můžeme vyrazit na prohlídku hráze. S pláštěnkami v batohu se vydáváme na cestu. Pan hrázný nám předvádí, jak se vypouští voda z přehrady. Nestačíme zírat. Lepší než kino. Plni dojmu se vydáváme lesem na zpáteční cestu. Po svačině se vyhlašuje celotáborová soutěž ve skupinách. Úkolem je nanošení co největšího množství dřeva ke svým vlajkám. Přesýpací hodiny se činí a u každé z vlajek se hromadí kupa dřeva menší či větší. Po vypršení limitu se jde hodnotit množství. Vítězí Lebkouni ze skupiny číslo 1. Po rozkradení sousedova dřevníku jsou ostatní skupiny diskvalifikovány. Dřevo jsme vrátili a večer už můžeme opékat. V bříšku máme jako v pokojíčku a můžeme jít spát.

Poznámka hlavního vedoucího:

Trochu chaotická domluva s panem hrázným měla za následek to, že jsme stáli před zamčenou bránou k přehradě a marně čekali na jeho příchod. S nasazením životů jsme se Zbyňkem vylezli po skále nahoru k jeho domku, kde jsme ho nalezli. Pak již vše probíhalo tak, jak mělo. Až do celotáborové hry. Po pokynu: „Rozejděte se do lesa a přineste co nejvíce co nejlepšího dřeva“ se tábor skutečně vylidnil. Bohužel mne v danou chvíli nenapadlo, že v lese se také nachází soukromá chatka s dřevníkem. Ten byl během cca 10 minut rozebrán tak dokonale, jako by tam nikdy nebyl. Piráti rabovali. Po skončení hry byly skupiny na rabování se podílející pokárány a diskvalifikovány. Dřevo z dřevníku bylo vráceno zpět.

Shrnutí dne:

  • prohlídka hráze
  • celotáborová hra na čas: Sběr dřeva
  • táborák, hudba, zpěv

Výňatek z oddílových programů:

  1. oddíl – město, jméno, hádanky, hráz
  2. oddíl – ozdoby, korále, náušnice
  3. oddíl – ozdoby, korále, náušnice, malování moduritu, pirátské copánky
  4. oddíl – pexeso, srdce oddílu, pantomima, kreslení, bobřík mlčení
  5. oddíl – ping – pong, nálety, sáhovka, karty
  6. oddíl – stolní hry, mikádo, karty, korálky, záchod, páka

8. den – 5. 7. 2008

zapsal 2. oddíl ↵

Oddílové foto:

Druhý oddíl - společné foto

2. oddíl - střední holky

Vedoucí: Eliška Kopecká
Praktikantka: Petra Olšanová

Svěřené děti:

  • Karolína Fišerová
  • Tereza Krajíčková
  • Štěpánka Chvasteková
  • Markéta Plachá
  • Monika Klimešová
  • Natálie Jahnická
  • Sára Janoušková
  • Lada Dyntarová
  • Petra Novotná
  • Kateřina Slabá
  • Veronika Nováková
  • Karolína Pobořilová

Po budíčku jako vždy následovala rozcvička, snídaně a úklid pokojů. Po snídani jsme se s oddílem sešli v jídelně, kde jsme vytvářeli různé šperky, ať už z moduritu nebo korálků. Táborníci si ozdobili vlasy nejrůznějšími copánky ve vlasech, aby se druhý den, kdy přijedou rodiče, líbili. Následoval oběd, po obědě polední klid a příprava celotáborové hry. Skupiny se postupně v časovém rozestupu vydaly po stopách fáborků na Oheb. Cestou plnily různé úkoly, jako ozdobit si vlasy trávou, pomazat obličej blátem, vyměnit si trička, svázat tkaničky, přinést půlkilový kámen a klacek na míru. V cíli už čekali vedoucí, netrpěliví, až jejich skupiny dorazí. Všichni se bez ztrát setkali v cíli a vydali se zpět do tábora, kde nás čekala svačina, po svačině hry v oddíle jako obvykle. Po vydatné večeři se všichni sešli ve společenské místnosti na diskotéce, která trvala dlouho do noci, ke spokojenosti všech dětí.

Shrnutí dne:

  • celotáborová hra: Cesta s úkoly (obálky) s cílem Oheb
  • večer diskotéka

Výňatek z oddílových programů:

  1. oddíl – hledání vší, ringo, softball, sprchování
  2. oddíl – ozdoby a jejich dodělávky, copánky, šperky, sprchování
  3. oddíl – ozdoby a jejich dodělávky, slovní fotbal, kdy, kde,kdo,… nauč, co umíš, mlsná kozo
  4. oddíl – nauč, co umíš, fotbal, pohybové hry, karty
  5. oddíl – fotbálek, ping – pong
  6. oddíl – ping – pong, sprchování

9. den – 6. 7. 2008

zapsal 3. oddíl ↵

Oddílové foto:

Třetí oddíl - společné foto

3. oddíl - nejstarší holky

Vedoucí: Anna Pytlíková
Praktikantka: Radka Pecinová

Svěřené děti:

  • Petra Burešová
  • Lucie Müllerová
  • Romana Zemková
  • Iveta Vrzalová
  • Ester Giansanti
  • Veronika Hejduková
  • Kristýna Pobořilová
  • Michaela Hronková
  • Monika Brožová
  • Kateřina Pulpánová
  • Eva Kurková - 29.6. odjezd
  • Michala Pšeničková
  • Simona Kodytková
  • Erika Chrbolková

Svítá. Kapitán stojí na svém můstku. Vítr s vůní mořské soli se opírá o jeho pirátskými boji unavenou tvář, čechrá mu vlasy a našeptává mu tiše přicházející osud. Blíží se osmá hodina ranní. Na palubě lodi se pohybuje zatím jen několik málo pirátů – děti s plnou nádrží, Péťa O., Aňa, Jirka, Martinka, Petra M. Janinka a připravovači jídla. Začíná návštěvní den. Děti se těší na své rodiče a na další příbuzné. Přípravy jsou velkolepé – drhnutí paluby, úklid kajut, mydlení a mytí jednotlivých krys pirátských. Hned po obědě se začali sjíždět rodiče a další příbuzní nejen dětí. Obdivovali výzdobu a dekoraci naší lodi a kapitánovy kajuty.Většina posádky odplula do blízkých přístavů, kde se náležitě přežrala, „ožrala“, a jinak znekulturnila, takže naši kuchaři kuchtili nadarmo. Většina malých pirátů večeři odmítla. Jedna maminka to bez své dcery nemohla doma vydržet, tak si jí odvezla domů i přesto, že se u nás dceři velice líbilo... Dozvěděli jsme se o tom, že si celá Chrudim vypráví o našem úžasném převzetí dětí! Rodičům se mimo jiné líbil Petrův pirátský nočník u postele i jeho mazlíčci – sklípkani. Po večeři nebyl klasický nástup, ale místo toho se na nás přijel podívat Český červený kříž. Pirátům předvedl jak se mají léčit po lodních bitvách. Toť vše a hurá na další den

Shrnutí dne:

  • celotáborová hra: Pirátské rabování - předměty začínající na stejné písmeno
  • návštěvní odpoledne
  • Český červený kříž

Výňatek z oddílových programů:

  1. oddíl – úklid, prádlo, dopisy, jelen, zlaté jezero
  2. oddíl – vybíjená, ringo
  3. oddíl – sprchování, město, jméno…kočičko mňau
  4. oddíl – pohledy, sprcha, fotbálek, pohybové hry
  5. oddíl – basket, fotbal, nálety
  6. oddíl – co je to, mrkaná, židličky, ping – pong, basket

10. den – 7. 7. 2008

zapsal 4. oddíl ↵

Oddílové foto:

Čtvrtý oddíl - společné foto

4. oddíl - nejmladší kluci

Vedoucí: Anna Pytlíková
Praktikantka: Radka Pecinová

Svěřené děti:

  • Daniel Hlaváček
  • Tomáš Příhoda
  • Adam Šitanc
  • Marek Franko
  • Ondřej Otáhal
  • David Trojan
  • Jaroslav Kučera
  • Denis Čapek
  • David Vácha
  • Lukáš Kostka
  • Tomáš Kvapil
  • Stanislav Pšenička
  • Zdeněk Řeháček
  • Jan Dupal

Ráno se na nás usmívalo sluníčko, ale jen na chvíli. Po snídani jsme donutili „naše“ děti alespoň trošku uklidit své přístřešky, které se v současné době podobají spíše smetišti. Poté byla celé odpoledne celotáborová hra – „Strašidelné město duchů“. V městečku Seči jsme s dětmi pobyli trošku déle než ostatní a „vydrancovali“ jsme všechny hračkářství a všechno tomu podobné. Cestou zpět nás potěšil svěží letní deštík, tudíž jsme nestihli ani přípravu na oběd. Po obědě a poledním klidu jsme si pro děti připravili vlastní program plný říkadel, pohybových her, soutěží a zábavy. Večer na nástupu jsme rozdali diplomy, Jiřík splnil druhý úkol pirátské svatby a následovala ukázka Červeného kříže. Děti byly nadšené a každý si odnesl alespoň nějakou modřinu (samozřejmě nalíčenou). Dnes jsme usínali opravdu jako piráti po velké bitvě. Když odzvonilo i posledním našim hlídkám všichni jsme se odebrali do tak zasloužené postýlky. Dobrou noc „strýčku Fido“, dobrou noc „děti“

Poznámka hlavního vedoucího:

Městečko duchů děti moc bavilo, ale bohužel se také stalo příčinou hádky mezi vedoucími. Vyjít mezi lidi v pirátských kostýmech se ne všem důstojníkům a poddůstojníkům líbilo a proběhla vzpoura – šli v civilu, ačkoli všichni ostatní pirátsky oděni byli. Červený kříž byl o den dříve. A Jiříkova svatba? Jirka se rozhodl uspořádat pirátskou svatbu, požádal mne, jako kapitána, o ruku Radky. Svolil jsem pod podmínkou, že splní 3 úkoly – složí o Radce (pro Radku) oslavnou báseň o 12 slokách každou o 4 verších, přijde ustrojený, neustrojený, učesaný, neučesaný…. a předá Radce z ruky do ruky živého pavouka pro štěstí. Všechny úkoly Jirka postupně splnil a následovala Pirátská svatba.

Shrnutí dne:

  • celotáborová hra: Město duchů

Výňatek z oddílových programů:

  1. oddíl – mluvící sýčku, kufr, na sultána, hej pepo, čísla, král opic, šibenice
  2. oddíl – vybika, pantomima, kreslení, sirky, ABC
  3. oddíl – vikingové, ulička důvěry, pendl, kruh důvěry, jízda na rukou, uzel, skok přes lano, přetahování, pavouk vztahů, otázky a hádání, ABC
  4. oddíl – nákupy, židličkovaná, sundávání kolíčku pusou, prasátko kvíkni, severní pól, toaletní papír, had, najdi dvojici
  5. oddíl – nákup, hráze, hututututu, ping – pong, karty, malování, ABC
  6. oddíl – sirky, křížovky, ABC, mikádo, ping – pong, přetahování, ulička důvěry, koště

11. den – 8. 7. 2008

zapsal 5. oddíl ↵

Oddílové foto:

Pátý oddíl - společné foto

5. oddíl - nejmladší kluci

Vedoucí: Zdeněk Doležal
Praktikantka: Zbyněk Trojan

Svěřené děti:

  • Jiří Příhoda
  • Jakub Slabý
  • Petr Kazda
  • Tomáš Liška
  • Štěpán Liška
  • Daniel Boháč
  • Tomáš Benák
  • Vojtěch Veverka
  • Zdeněk Slanina
  • Daniel Šebek
  • Ondřej Bažant
  • David Vinš
  • David Čihák - předčasný odjezd
  • Aleš Sedlář
  • Milan Ulrych
  • Karel Jahna
  • Tomáš Trojan

Ráno opět začínalo hřejivými slunečnými paprsky a jak jinak než rozcvičkou. Po náročném rozhýbání těl si po raní hygieně snad všichni šli uklízet. Jakmile měli děcka alespoň trochu uklizeno začal oddílový program. Tož my (Zdenda, Zby) jsme nahrnuli naše smradlavé kluky do sprchy, L. nezklamali. I po tak vyčerpávající činnosti si vydobyli dostavby hrází. Tak a teď už začíná ta zajímavější část. Od hrází jsme se dostali až ke štípání (oškubání) padlého smrku. Za krátké snažení jsem byl vyslán vyprostit od Petra motorovku. Jak jsem přišel do tábora, první co jsem slyšel bylo: „Petr, ten d---il, se vysekal na motorce.“ Vstoupil jsem už do rozjetého vlaku plného strachu o Petra. Naštěstí se jenom odřel a udělal si něco s kotníkem. Zato motorka si krásně lehla na levý bok. Po této havárce opravdu nešlo s Aničkou navázat normální komunikaci. Také tento den byl velice zajímavý oběd. Z pár důvodů. 1. služební oddíl (my) v lese, 2. motorky místo poledňáku. Tak až se divím jídelnu s pomocí holek jsme stihli připravit včas. Oběd proběhl velice rychle a poté se hned vyráželo na parkoviště na kterém nás už očekával Mára a jeho tři mašiny. Předváděl s nimi pěkný kusy. Někdy to vypadalo jako by s motorkou tančil. Bohužel ale počasí nám moc nepřálo, začalo pršet, tak to bylo poněkud zkrácené vystoupení. Mára povozil všechny děti co měli zájem a my (děti) jsme se plahočily zpět do tábora, kde jsme urobily konečně polední klid. Po poledním klidu následoval oddílový program. Náš oddíl například dokázal stihnout prostřídat fotbal, sběr dřeva na nože, páku a hru na rybáře. Během tohoto programu se čile připravovala celotáborovka „Vejce“. Jak nad tím tak přemýšlím, já jsem vypustil večeři. Dobro. Tak po večeři se svolaly děcka a byla jim Petroušem předvedena hra. Poté běhaly do lesa a hledaly hnízda s vejcemi a běžely zpět do tábora. Na cestě jim je kradli záškodní domorodci. Poté příprava a večerka. Musím říci, že tento den byl velice hlavně emočně vysilující, jinak ale bylo krásně.

Poznámka hlavního vedoucího:

Můj pád bylo něco, s čím nikdo nepočítal. Bohužel ani já jsem nepočítal se srnou, která se rozhodla skočit mi pod přední kolo. Já skončil "pouze" s odřeným bokem, zády, lokty a zlomeninou levého kotníku, chudinka motorka na tom byla o poznání hůře. Jak to dopadlo se srnou není jisté, na místě nezůstala. Na motoru však byly posléze nalezeny její chlupy. Pořád se říká, jak jsou motorkáři nebezpeční - omyl, srny jsou nebezpečné. Vystoupení motokaskadéra Máry Černého bylo úžasné. Až na počasí výborná show. Moc díky, Máro. Večer proběhla slavná pirátská svatba. Myslím, že se na ní dlouho nezapomene. Zpětně byl toto asi nejzajímavější den celého tábora.

Shrnutí dne:

  • Petr srazil srnku
  • motorky a Mára Černý
  • celotáborová hra Vejce
  • večer Pirátská svatba

Výňatek z oddílových programů:

  1. oddíl – vis na bráně, Zambie, kolotoč, šáteček, švihadlo, jelen, krvavé koleno, šiškovaná, kreslení
  2. oddíl – lyže, ping – pong, vis na bráně, kdo je kdo, hod granátem, moje malá ubohá kočičko, městečko Palermo, kuchta buchta, jelen
  3. oddíl – táborový kvíz, sprchování, hádej, kdo jsem, moje malá ubohá kočičko, jelen, oheň, země, voda, vzduch
  4. oddíl – stonožky, zaječí skok, Pepíček s čárkou, Pepo, kde jsi byl, neboj se, voda na talíři, molekuly
  5. oddíl – sprchování, hráze, dýky ze dřeva, rybáři, páka, fotbal
  6. oddíl – fotbal, kvíz, brody, sprchování, rybáři a rybičky

12. den – 9. 7. 2008

zapsal 6. oddíl ↵

Oddílové foto:

Šestý oddíl - společné foto

6. oddíl - nejmladší kluci

Vedoucí: Miroslav Kubišta
Praktikantka: Lucie Horáčková

Svěřené děti:

  • Vít Komárek
  • David Zeman
  • Michal Hovorka
  • Adam Kurek
  • Lukáš Hochman
  • Jakub Ptáčník
  • Josef Hurych
  • Michal Jelínek
  • Lukáš Jelínek
  • Vojtěch Marek
  • Jakub Szikora
  • Vladimír Trojan
  • Vít Novotný
  • Jan Sliacký
  • Michal Jezdina
  • Martin Nepovím
  • Daniel Jindřichovský

Probudilo nás slunečné ráno a proto většina dětí pobíhala již před budíčkem mezi chatkama a umývárkama. V „dočasných“ domovech se začali probouzet největší ospalci a pomaličku vylézali ven. Na rozcvičce jsme dovedli k životu svá těla a dali si kolečko kolem tábora. Po dobré snídani jsme vyrazili do lesa. Pár našich kluků spolu s Mírou stavělo nejrůznější pasti. Zbytek oddílu vyřezával. Vyrobilo se cca 7 píšťalek, 4 luky a pár šípů k tomu. Díky Bohu se nikomu nic nestalo. Po návratu do tábora na nás již čekal obídek... Místo poledního klidu jsme opět zašli do lesa. Kluci si vyhráli na hrázi. Jedna chvilku dosáhla i metrové výšky. Stvořili jsme i malý potůček. A to stačilo pouze odvalit pár kamenů.

Pak nás po sváče překvapila zajímavá celotáborovka. Každá skupina musela po dané trase přepravit pneumatiku. Děti jí nosily na rukou, kutálely po zemi, ale i navlékaly na svá těla. Jedna skupina dokonce na takto navlečené pneumatice nesla malého chlapečka. Kolem sedmé hodiny večerní začal karneval. Kostýmy byly dokonalé... Každá maska se s Jirkovou (moderátor) pomocí představila a udělala promenádu. Mě nejvíce zaujaly letušky, které měly důkladně připravené obleky. Mezi další pěkná stvoření patřili kašpárci, princezny, vojáci, čarodějnice a pod. Vedení bylo také skvěle oděné. Našli byste tu miminko, Rusku, mumii, smrt, cowboye, zemědělce, holku, Pipi dlouhou punčochu atd. Za úžasné masky byli všichni sladce odměněni, jak jinak než sušenkou.

Všem se po takovém dni určitě pěkně usínalo.

Shrnutí dne:

  • celotáborová hra pneumatiky
  • večer karneval

Výňatek z oddílových programů:

  1. oddíl – úklid, petangue, sprchování
  2. oddíl – zpívání, ping – pong, kreslení, sprchování
  3. oddíl – lano, slepý sochař, focení, hráze, procházka, zasedání, na slepce
  4. oddíl – domečky pro skřítky, záhadný duch, štafeta s míčem, strkaná s míčky, pohybové hry, karty
  5. oddíl – běh na čas, 10ti boj, nože
  6. oddíl – pasti na lišky, šátkovaná, brody

13. den – 10. 7. 2008

zapsal 1. oddíl ↵

Oddílové foto:

První oddíl - společné foto

1. oddíl - nejmladší holky

Vedoucí: Jana Machačová
Praktikantka: Petra Medunová

Svěřené děti:

  • Adéla Meskářová
  • Martina Čížková
  • Kateřina Dudová
  • Debora Juris Dejnožková
  • Tereza Zemánková
  • Monika Švadlenková
  • Karolína Vanclová
  • Romana Šťastná
  • Martina Šedová
  • Zuzana Šitancová

Jak zazněl budíček celým táborem z chatek začaly vybíhat děti s veselým i méně veselým výrazem v obličeji. Nový den je tu. Po rozcvičce a kratším úklidu nasazujeme batůžky na záda a míříme na hráz, kde shlédneme umění vojáků. Každý si vybírá místečko odkud nejlépe uvidí a už pozorujeme čluny mířící k nám. Hráz se hemží vojáky připravujícími se ke skoku do vody. Někteří očekávali asi akrobatičtější kousky, ale i tak se nám to moc líbilo. Třešničkou na dortu byl skákající Zdenda. Po návratu jsme pokračovali v úklidu. Na chatce u malých holek to vypadalo jako po výbuchu granátu. Oběd byl opět výborný. Někteří se po naplnění bříšek vrátili zpět za vojáky a ostatní měli polední klid. Jelikož do tábora přišel po poledňáku déšť hráli jsme hru: „Kreslím co vidím u souseda“ a poté každá z holek nakreslila obrázek. Obrázky jsme očíslovali a každá si jeden vylosovala na památku. Po sváče jsme rychlím krokem vyrazili k letadlu. Nakoupili jsme hračky, časopisy a nanuky. Ještě nás čekala večeře a večerní nástup. To už se někteří nemohli dočkat na plánovanou rozlučkovou diskotéku. Všichni se vymódili a disco mohlo začít. Protancovali jsme celý večer a areál tábora se přeměnil v uslzené údolí. Tábor už se totiž chýlí ke konci...

Shrnutí dne:

  • vojáci skákající z hráze i z helikoptéry do přehrady na cíl
  • večer diskotéka

Výňatek z oddílových programů:

  1. oddíl – úklid, vojáci, kreslím, co vidím u souseda, obrázky na památku, Letadlo
  2. oddíl – ozdoby, elektrika, morseovka, městečko Palermo
  3. oddíl – sprcha, obrázky – téma tábor, malování
  4. oddíl – vyřezávání nože, kopírování obrázků
  5. oddíl – domečky pro skřítky, nože, 10ti boj
  6. oddíl – pasti, zbraně ze dřeva, prohlídka vrtulníku, Seč, hráze, koupání

14. den – 11. 7. 2008

zapsal 2. oddíl ↵

Oddílové foto:

Druhý oddíl - společné foto

2. oddíl - střední holky

Vedoucí: Eliška Kopecká
Praktikantka: Petra Olšanová

Svěřené děti:

  • Karolína Fišerová
  • Tereza Krajíčková
  • Štěpánka Chvasteková
  • Markéta Plachá
  • Monika Klimešová
  • Natálie Jahnická
  • Sára Janoušková
  • Lada Dyntarová
  • Petra Novotná
  • Kateřina Slabá
  • Veronika Nováková
  • Karolína Pobořilová

Ráno bylo nezvykle teplé. V rámci oddílového programu jsme hráli vybíjenou a oblíbené Městečko Palermo. Péťa s holkama vyzkoušela telefony z jogurtů. Po obědě a poledním klidu následovalo 13 netradičních soutěžních disciplín jako hod ponožkou, páka atd... Soutěžilo se až do večeře po které přijela návštěva a předvedla historické zbraně, šerm, střelbu z luku aj. Střelbu si mohli všichni vyzkoušet. Kolem deváté hodiny nastala večerka a s večerkou také příval mračen a bouře.

Shrnutí dne:

  • Poseidonovy hry
  • večer šermíři

Výňatek z oddílových programů:

  1. oddíl – šiškovaná, nálety, domečky pro skřítky
  2. oddíl – vybika, palermo, jogurtové telefony
  3. oddíl – cesta tmou, let do vesmíru, vnímání, HU, elektrika
  4. oddíl – bláznivá pohádka, živý obraz, najdi, svlékání hada, nálety, zamotaný had
  5. oddíl – domečky, procházka
  6. oddíl – 3 soutěsky, stavba hrází

15. den – 12. 7. 2008

zapsal 3. oddíl ↵

Oddílové foto:

Třetí oddíl - společné foto

3. oddíl - nejstarší holky

Vedoucí: Anna Pytlíková
Praktikantka: Radka Pecinová

Svěřené děti:

  • Petra Burešová
  • Lucie Müllerová
  • Romana Zemková
  • Iveta Vrzalová
  • Ester Giansanti
  • Veronika Hejduková
  • Kristýna Pobořilová
  • Michaela Hronková
  • Monika Brožová
  • Kateřina Pulpánová
  • Eva Kurková - 29.6. odjezd
  • Michala Pšeničková
  • Simona Kodytková
  • Erika Chrbolková

„Ach jo!“ Zase ten budík... O půl sedmé nadává snad každý vedoucí a praktikant. Nikomu se nechce vstávat. Jen děti hned po odbouchání budíčku hbitě vyskakují z chatek. A není se čemu divit. Jedna polovina tábora má před očima zítřejší setkání se s rodiči, druhé polovině se domů vůbec nechce a raději by tu s námi strávila ještě týden. Rozcvička zdá se býti pro mnohé jen nudnou záležitostí. Po slovech: „Kdo necvičí, jde na chatku“, se několik dětí odebírá kamsi do dáli. Většina dětí je už dávno sbalena. Ostatní se dobalují. Nastává vyvrcholení celotáborové hry. Kapitán předčítá poslední Skullova slova, která odkáží celý tábor na pirátský hrad Oheb se slibem velkého pokladu. Zde se však celí zklamaní dozvídají, že se poklad ve skutečnosti nachází v prostoru tábora.

Všichni se tedy odebrali rychlostí blesku směrem k táboru. Snad za 5 minut se tu všichni sešli. Kapitán zavelí: „Hledejte a noste poklad ke svým vlajkám“. V tom se malí piráti rozprchnou jako kobylky, jen T.L. směrem ke zdravotce. Ostatní za společenku, kde byl poklad nashromážděn. Když si po delší chvilce všimne, že piráti nosí poklad, hlásí: „Jé, poklad, já chci taky!“, otáčí se a běží pro svůj úlovek. Za pár minutek po pokladu zbydou jen truhla, vozík, sud a pošlapaná tráva. Ani víčko nazmar. Děti si vše nashromáždily u svých vlajek. Celý poklad připravovaly Ála, Martinka Š a Aňa cca 40 minut. Celé odpoledne si děti dobalovaly a uklízely své kajuty a loď. Vše muselo být vyleštěné důkladně. Jen těm nejmenším uklízeli a dobalovali jejich vedoucí. Nejtěžší to asi měla Martinka s Jirkou, jejichž oddíl (srub číslo 25) dostal při hodnocení úklidu mega prase! = bordel jako v tanku, všude všechno rozházené, uprostřed chatky věci na kupě naházené, postele rozházené, ze skříní se to na nás vyvalilo a díky rozházeným botám jsme do srubu museli lézt málem oknem – tím by jsme se tam ale stejně nedostali, protože se na nás z něj smála jakási peřina ještě s něčím = v krátkosti popsán bordel nejmenších kluků! Zamyšleně si to kráčím táborem, v tom však v dáli zahlédnu dav dětí, které vodou z petlahví zalévají roh srubu, kde bydlí kuchty.

V davu si nejde nevšimnout Š.L., který v rukou drží klacek a do srubu buší vší silou. „Že bychom se přejmenovali na pomocný ústav?“ pomyslím si. Jdu se podívat blíže. Mravenci! Půlka tábora vidí svého úhlavního nepřítele v mravencích a v zápalu boje s nimi si nevšímá ani mého příchodu. Po rozkazu: „Nechte ty mravence!“ na mne všichni civí jako na de---ta. V jejich hlavách se nejspíše rodí myšlenky: „To se máme vzdát bez boje?“, „Co to po nás chce, zbláznila se?“. Nakonec se přeci jen všichni rozcházejí. V půlce tábora se otáčím zda se například sourozenci L. nerozhodli svého nepřítele stůj co stůj zlikvidovat. Nikdo už proti mravencům nebojoval...Uf. Během poledního klidu se každý oddíl podrobuje focení v pirátském. Na řadu přichází nejprve náš třetí oddíl – Lucka Müllerová totiž odjíždí na vyšetření do nemocnice (omdlela při oddílové masírovací hře a my až dnes ráno zjistili(nám řekla), že je po dřívějším otřesu mozku...) A největší problém s focením byl asi u nejstarších kluků. Naštvali mne takovým způsobem, že jsem je nazvala zaostalýma dem---ma stojícíma si na vedení. Ani po čtvrt hodině nebyli schopni se seřadit a stoupnout si tak, aby byli všichni ve snímku vidět. Sedla jsem si a čekala. Za dalších několik minut po zásahu Míry jsem se dočkala a sekundu trvající snímek byl hotov. Focení hotovo a hurá na balení si. Po dlouhém chaosu jsem měla sbaleno. Kluci vedoucí a praktikanti zatím rozebrali dekoraci, kterou jsme připravovali několik dní před táborem. V pět hodin přijíždí tranzit (Martinin tatínek) a odváží pirátský můstek, loď, kormidlo a další věci. Petr odjíždí za ním ještě s mými věcmi a pomocníky na výklad. Ve volné chvíli připravujeme s Martinkou Š, Jirkou, Radkou, Péťou O. věci potřebné k nástupu – závěrečnému, slavnostnímu.

Chaos zvládá každý až na mě na jedničku. Jsem ráda za každou minutku odpočinku. Na dvě minutky se ukrývám na dvojku. Ve spěchu jsem však nezavřela okenice – osudová chyba. Spatří mě kluci ze středních a útočí na mě otázkami: „Nepotřebují pavouci nakrmit? Můžeme se podívat na pavouky?“. Rychle jim ukazuji pavouky – Irmínky – a utíkám pryč, kde řeším proč si kluci nadávají. Ondra Bažant prohlašuje: „Š. je úplnej d---l“ To už mi dochází trpělivost. Sprďáka dostávají všichni a je mi jedno zda k tomu sporu patří nebo se nachomítli jen náhodou. Také si pamatuji, že v tom spěchu jsem nechala několik chlapců proběhnout se kolem tábora, ale už nevím proč... Po večeři, kterou jsem strávila se středními kluky, protože jejich vedoucí byli odjeti v Chrudimi, volal Petr: „Připrav mi nástup.“ Nastává chaos největší. „Honem, honem“, popoháním všechny. „Petr volal, že je tu za pár minut“ Uf. Vše je hotovo, pracanti přijíždějí. Záhy jsem opět vytočená. Petr se ke mne hrne se slovy: „Ještě se navečeříme, dáme si cigárko a můžeme dát nástup.“ Grr... Po „krátké“ době, kdy děti stihly hodit na střechu čepici, kterou chtěly sundat koštětem – také zůstalo na střeše, přišel na řadu nástup – konečně! Ve zmatku se vyhlásila vítězná skupina.

Rozdělily se koláče, vyhlásili se vítězové z Poseidonových her, předaly se pamětní listy, pirátské listiny, kamínky pro štěstí a pirátské mince. První místo z celotáborové hry získala 4. skupina (Martinka Š., Jirka), druhé 1. skupina (Janinka, Petra M.), třetí místo 3. skupina (Aňa, Radka). Jako odměnu získala každá skupina obrovský koláč, naše si vybrala koláč s lebkou, mňam! Hned po nástupu jsme se na něj vrhli a žaludky si přecpali. Hned po večerce bylo závěrečné HOPLAPO a rozlučka pro všechny pracovníky LDT Seč. Stoly se prohýbaly pod kupou jídla a pití. Poděkování za dobře odvedenou práci a předáním igelitky s dary sladkostí pro mne i pro jiné končil večer. Zdravotní stav mi nedovolil večerní radovánky a tak jsem zaplula do postele a byla vděčná za každou minutku spánku navíc. Den byl náročný a síly mi opravdu vypršely. A tímto se omlouvám všem, které jsem nejen tento den stihla pořádně nasrat. Takže sory lidi! – „taky jsem jen člověk“.

Shrnutí dne:

  • závěr celotáborové hry
  • závěrečný poklad
  • focení, balení, závěrečný nástup
  • vyhodnocení Poseidonových her, celotáborové hry a vyhlášení výsledků
  • 4. oddíl – mega bordel

16. den – 13. 7. 2008

zapsal hlavní vedoucí

Crrr, zvoní budík. Probouzí mě do nejsmutnějšího dne celého tábora. Proč nejsmutnějšího? Protože je poslední. Vycházím z chatky a s kalnýma očima pozoruji pomalu se probouzející tábor. Ani děti dnes nejsou tak veselé jako obvykle. Podivně stísněná nálada skličuje celý areál. To přece není možné, aby už byl konec?? Vždyť mám pocit že jsme včera přijeli. Některé věci jsem ani nestačil vybalit a už jedeme zpět do civilizace? Na rozcvičku dnes nedojde, proč ztrácet poslední společné chvíle protažením se. Při nakládání batohů a kufrů do autobusů se protáhneme až dost. Po ranní hygieně, která je dnes důkladná, aby se nás naši příbuzní na nádraží v Chrudimi nelekli, se jde na snídani. Když zaplníme naše po noci splaská bříška rozcházíme se dobalovat. Naházet veškeré věci do kufrů, svléknout povlečení z postýlek, které nám 16 dní poskytovali noční útočiště, vynosit bagáž před chatky, zamést, vytřít, uklidit botníky…. Kdo má dobaleno a uklizeno svou kajutu, vydává se sbírat papírky od bonbónů, sušenek atd. v celém areálu. Vedoucí vyzvednou a rozdají svým svěřencům balíčky se svačinou na cestu a …. Né, to snad není možné! Bránou pomalu vjíždí 2 autobusy. Kluci vedoucí s pomocí nejstarších kluků naháží lodní kufry do nich a pak, se slzami v očích do nich nastupují i naši malí piráti. Slzy v očích nemají jenom děti. V pirátském kostýmu nasedám do auta s pirátskými vlajkami vlajícími ze zadních okének vedu kolonu směrem na Chrudim. I ta cesta nějak rychle uběhla. V Chrudimi si „naše“ děti rozeberou jejich rodiče a my se vracíme zpět na tábor. Teprve nyní, v prázdném areálu na nás opravdu doléhá smutek. Je tu podivný klid, žádný ruch, žádný smích, žádné blbnutí…. I když máme své věci již v autech, nikomu se odsud nechce. Procházíme chatky, sbíráme zapomenuté věci, kontrolujeme zda je vše tak jak má být a kajuty zamykáme. Poslední objetí a rozjíždíme se do svých domovů po celé republice. Tak snad zase za rok tady s těmi úžasnými malými človíčky a jinak všude možně vždy když to bude možné AHOJ

Tento rok z Boží a kapitána Skulla vůle pirátský kapitán Petr

Shrnutí dne:

  • úklid chatek i celého areálu
  • loučení se
  • odjezd do Chrudimi
  • předání dětí rodičům

Kronika 2009

1. den – 2. 7. 2009

zapsal 3. oddíl ↵

Oddílové foto:

Třetí oddíl - společné foto

3. oddíl - nejstarší holky

Vedoucí: Martin Blažek
Praktikantka: Anna Pytlíková

Svěřené děti:

  • Veronika Matušáková
  • Erika Chrbolková
  • Veronika Jurincová
  • Klára Benešová
  • Michaela Pšeničková
  • Kateřina Pulpánová
  • Monika Brožová
  • Jana Zezulová
  • Františka Řechková
  • Kristýna Pobořilová
  • Věra Hubáčková
  • Eva Betlachová
  • Iveta Vrzalová
  • Tereza Lacinová
  • Romana Zemková
  • Hana Svobodová
  • Simona Kodytková
  • Michaela Hronková

Konečně je to tady! Po roce příprav tábora s názvem Stroj času 2009 začíná to, na co celé měsíce netrpělivě čekáme. Vytoužených 16 dní začíná.

Ani dospat nemohu. Probouzím se již v 5:00 a je mi úplně jedno, že jsem spala jen 5 hodin. Rychle převléci do kostýmů dob, které navštívíme, naskákat do aut a hurá pro děti do Chrudimi. Jen náš hlavní vedoucí Petr nasedá na motorku. Přebírání dětí probíhá bez problémů. Do tábora přijíždíme v průvodu v čele s Petrem na motorce, celém v pirátském s vlající táborovou vlajkou, hned za ním další doprovázející motorky. Všichni přeci musí vědět, že nám jede náklad nejcennější, „naše“ děti. Problémy nastávají až s autobusáky, kteří odmítli zajet s autobusy až do tábora. Důvodem prý byla úzká cesta... Všechny batohy, kufry a další náklady jsme vyndali na cestu a auty je odvozili do tábora.

Ubytování proběhlo oproti předchozím rokům poměrně klidně. Na to, že je letos dětí nejvíc, co jsem kdy zažila, je to pro mne celkem pohoda. Poté celý den probíhaly seznamovací hry i návštěvy u Ály – zdravotnice. Večer nám Petr připravil večerní nástup, kde se děti dozvěděly vše potřebné. Proběhl též křest vedoucích a praktikantů, který uspořádaly Petr, Jirka a Aňa. Nejvíc jsme zlili Martina, no co, alespoň se umyl... Petr nám taky sdělil táborový příběh týkající se stroje času, kdy k nám měl dorazit pilot se vzácným strojem. V noci se však stalo neštěstí. Pilot vzlétl, nejspíš kvůli špatnému počasí ale ztroskotal. Naštěstí stihl vyházet světlice, které nás k němu zavedly. Pilot, těžce zraněný, ležel mezi stromy. Ála s Petrem se ujali první pomoci. Začali pilota oživovat. Všichni přihlíželi – ani nedutali.

Rychle jsme ho odnesli k Ále na marodku. Děti byly velice ochotné. Pilota, pěkně těžkého, nesly převážně ony. Překvapily mne tím, jak se ujaly této činnosti. Většina z nich je velice zodpovědná. S únavou a štěstím z proběhlého dne píši tyto řádky a jsem ráda, že vše dobře dopadlo. Tak dobrou noc.

Pozn. hlavního vedoucího:

Přípravami nejnáročnější tábor odstartoval do prvního dne. Ještě před příjezdem dětí byly na tábor dopraveny 2 dodávky dekorací, byl postaven stan na veškeré tyto věci a kostýmy, protože do chatek bychom se nevešli, a zprovozněn karavan, táborové bydliště Símy a Martina. Odjezd do Chrudimi proběhl bez problémů, cesta na Seč však již tak klidná nebyla. V pirátském oděvu na motorce s přidělanou táborovou vlajkou mám sraz s ostatními motorkáři na Shellce. Odsud přijíždíme na nádraží. Řidiči autobusů si dávají na čas, vozidla otevírají na poslední chvíli, čímž způsobují množství zmatků. Také pojem „spanilá jízda“ jim moc neříká. Ač auty blokujeme křižovatky a zajišťujeme autobusům bezproblémový průjezd křižovatkami, systém motorky – autobusy nepochopily a stále se nás snaží předjíždět, kolonu roztrhat. O jejich neochotě zajet až do tábora, kam týden předtím autobusy bez problémů zajeli nemá cenu komentovat. Noční hra byla povedená a tak realistická, že jsme již během transportu pilota do tábora byli dětmi obviňováni z hyenismu při focení „umírajícího“ člověka. Při přepravě pilota jsme učinili několik zásadních objevů: kovová vojenská nosítka první pomoci nejsou nezničitelná – vydrželi cca 150 metrů a pak se sami od sebe začali skládat, a druhý objev – nést na nosítkách „umírajícího“ pilota i s padákem je blbost, padák sám o sobě vážil pomalu více než pilot a děti i my jsme se zbytečně vysílili.


2. den – 3. 7. 2009

zapsal 4. oddíl ↵

Oddílové foto:

Čtvrtý oddíl - společné foto

4. oddíl - nejmladší kluci

Vedoucí: Martina Šulcová
Praktikantka: Jiří Beran

Svěřené děti:

  • Marek Paulus
  • Jan Dupal
  • Patrik Kristek
  • Luboš Čermák
  • Stanislav Pšenička
  • Tomáš Kvapil
  • Jakub Mikuta
  • Lukáš Kristek
  • Lukáš Kostka
  • Jan Stehlík
  • Štěpán Kincl
  • Milan Jurinec
  • Filip Křivka
  • Miroslav Paulus
  • Adam Matějka

Sluníčko vyšlo a začínal nám nový a krásný den. Po večerní hře byl budíček posunutý o hodinku déle, aby se nám dětičky víc vyspinkaly, ale brzy jsme s vedoucími poznali, že to nebylo vůbec třeba. Ještě před zakřičením „budíček“ už půlka zvědavých hlav vykukovala ze dveří. Po vydatné snídani jsme se s vedoucími začali chystat na dražbu. Petr rozdělil oddíly do soutěžních skupin a děti shlédli výkony vedoucích od prostých uklízeček přes pořád mladé důchodce, návštěvníky z planety „Aluminium“, drsné „rapery“, duet vtipných zpěváků až k básnickému zakončení na „s“. Zde nabízely děti své služby a dárky za vybranou dvojici. A vše mohlo začít.

Ještě jsme se posilnili na obědě, odpočinuli si o poledním klidu a vyrazili na první rivalskou hru po stopách stroje času. Našli jsme zprávu a vyrazili pro část stroje. Počasí se nám zamračilo a mraky na nás shodili svůj obsah. Všichni jsme měli plné gumáky, promočené ponožky a tepláky, ale spokojený výraz. Stroj času přežil pád letadla, budeme cestovat. JUPÍ! Dobyli jsme energii svačinkou a týmy si začaly vytvářet batikovaná trička, vlajky a pokřiky. Na večeři jsme pořádně naplnili svá bříška v předtuše diskotéky, která se ke vší smůle skoro neuskutečnila, ale nakonec se štěstí usmálo a všichni jsme se pořádně vyřádili, zatancovali si a celý tábor se více stmelil. Po skončení disca nás už čekal připravený stroj času. Rozsvítily se světla, zakvakal alarm, pustila se mlha a brána za dobrodružstvím se otevřela. Každý prošel, ale nic se nestalo. V jiné době se probudíme za 12 hodin. Vrátíme čas a přepíšeme dějiny. Takže rychle spát a nezapomeňte se podívat do všech 4 rohů, aby se vám něco pěkného zdálo. Dobrou noc a krotké sny.

Marťa a Bery

Pozn. hlavního vedoucícho:

Den začal tradiční rozcvičkou, při které byl z marodky nápadně nenápadně vynesen plachtou zakrytý pilot, jenž v noci podlehl svým zraněním.Celý den probíhal dle plánu, což se však změnilo večer. Technika s námi odmítla spolupracovat a rozbití ovladače stroje času mi přivodilo téměř psychický kolaps. Při generální zkoušce se z ovladače zakouřilo a byl konec. Následovalo rozebrání panelu, zjištění, že na místě bohužel závadu neodstraníme a odjezd Martina a Zbyška do Chrudimi v naději, že se závada opraví. V tuto chvíli měla začít první seznamovací diskotéka. Bohužel i zde nastaly problémy – mixážní pult rovněž odmítl spolupráci a DJ nemohl hrát. Rychle tedy vymyslet náhradní program.

Po necelé hodině se naštěstí hudební aparatura umoudřila a disko mohlo začít. V Chrudimi mezitím probíhalo snažení o opravu ovladačů ke stroji času. Hlavní zdroj vyhořel, nebylo ho možné opravit a ani druhý nechtěl fungovat. Vše se nakonec vyřešilo napájením pomocí nabíječky autobaterií. Stroj času tedy naštěstí fungoval a mohl nás přepravit za spoustou dobrodružství.


3. den – 4. 7. 2009

zapsal 5. oddíl ↵

Oddílové foto:

Pátý oddíl - společné foto

5. oddíl - střední kluci

Vedoucí: Zdeněk Doležal
Praktikantka: Zbyněk Trojan

Svěřené děti:

  • David Trojan
  • Adam Šitanc
  • Vojtěch Veverka
  • Lukáš Drášil
  • Tomáš Trojan
  • Tomáš Benák
  • Daniel Boháč
  • Filip Kožíšek
  • Ondřej Stehlík
  • Štěpán Liška
  • Tomáš Liška
  • Daniel Šebek
  • David Vinš
  • Jaroslav Kapek
  • Pavel Písařík
  • Lukáš Čížek
  • Martin Dolák

Krásné slunečné ráno jsme započali navlíkáním se do našich středověkých obleků. Nasmáli jsme se, hlavně MiQa, tedy Krasomíra. Navlékl se do dámských šatů a vypadal prostě skvěle. Budíček nám ochotně zařídila skupina historického šermu Lucrezia výstřelem z kobercové píšťaly. Problém, že by někdo nevstal z postele, opravdu nenastal, prostě supr. Tradičně nastala rozcvička a snídaně. Po chlebu s rybičkovou pomazánkou (spoustu toho zbylo), nastala přehlídka středověkých zbraní a bojových technik temného středověku. Bohužel jsem o toto představení přišel, i když ze začátku jsem se opravdu nenudil.

Šli jsme připravovat celotáborovou hru „hledání Excaliburu“. Radka hned při prvním brodě zápasila se svou rovnováhou a tento souboj prohrála, skončila až po krk v řece. No, průběh hry bohužel nevím, vím jen to, že jsem 2 hodiny čekal na vyhlídce, až se někdo uráčí přijít pro ten meč. Konečně se čekání vyplatilo, tož už mi pořádně kručelo v břiše. Hurá oběd. Vynikající, úžasný, skvělý, dokonalý. Místo poledního klidu jsem se rozhodl provést odsmradění našich kluků. Popis této události raději nebudu zveřejňovat. Lucrezia si pro nás připravila nádherný program, děti si vyzkoušely střelbu z luků, boj mečem, nějaké hlavolamy, chůzi po chůdách a hlavně mlácení se molytanovými válcemy. Super hra. Zavážou se oči a děti do sebe řežou, všechny to velice bavilo. Následovalo představení skupiny Lucrezia. Scénky se odehrávaly v krčmě. Rozvedu to jen těmito slovy: „Nejlepší šermířské představení, co jsem kdy viděl.“ Nasytili jsme své oči a následně své žaludky svačinkou.

Poté se ve skupinách dodělávaly vlajky, pokřiky, tresty a odměny. Tak naše hlavičky se namáhaly a naše žaludky trávily. Byla večeře. Po večeři další představení, dokonce i s pohádkou. Prostě super. Pak dlouhý velký nástup a v něm nechybělo opravdu nic: tresty, odměny, výtky, pochvaly...

Poté si děti vymýšlely názvy svých spacích hnízdeček a vypisovaly celky se jmény. Poslední následovalo další představení Lucrezie, hrátky s ohněm. Opět se to všem velice líbilo. Prošli jsme strojem času a honem na kutě. Dobrou noc a sladké sny.

Pozn. hlavního vedoucího:

Skupina historického šermu Lucrezia z Dolní Dobrouče ochotně přijela už předešlého dne večer, v utajení, aby byl již od rána dětem navozeno autentické prostředí středověku.

Výprava pro Excalibur nás nejprve zavedla k čarodějnici, která nám za své osvobození slíbila meč získat. S pomocí lektvaru síly byl kouzelný meč vytažen ze skály a první exponát do muzea byl náš. Celý den ve společnosti příjemných lidí z Lucrezie byl krásný. Jejich přátelský přístup, precizní příprava i propracované zpracování scének a programu pro děti nikoho nenechalo na pochybách, že spolupracujeme s opravdovými středověkými profesionály. Vrcholné večerní představení Hrátky s ohněm bylo nepopsatelně fantastické a pro mnohé životní zážitek. Po takto příjemném dnu se nám středověk opouštěl velmi těžce.


4. den – 5. 7. 2009

zapsal 6. oddíl ↵

Oddílové foto:

Šestý oddíl - společné foto

6. oddíl - nejstarší kluci

Vedoucí: Miroslav Kubišta
Praktikantka: Roman Šulc

Svěřené děti:

  • Martin Liška
  • Matěj Kroulík
  • Kája Jahna
  • Milan Ulrych
  • Radek Lauryn
  • Filip Matějka
  • Daniel Brtnický
  • David Brtnický
  • Martin Kolek
  • Michal Hovorka
  • Tomáš Kroulík
  • Martin Nepovím
  • David Zeman
  • Michal Jezdina
  • Vít Komárek
  • Václav Fikejz
  • Jiří Zemek
  • Vladimír Trojan

Po večerním průchodu strojem času jsem se probudil v kolébce lidské civilizace. U domorodých Afričanů. Ani jsem nestihl dořešit problémy s pekařem, když jsem uslyšel hrozný hrdelní zvuk. Otevřel jsem oči a ve dveřích stál domorodý Zbyšek, který se snažil v noci zbavit nastřádaných nečistot. Asi vedlejší účinek stroje času. Napadlo mě, že musím mezi domorodce nenápadně zapadnout, abych nenarušil jejich vývoj nebo běh dějin. Vylezl jsem z našeho doupěte. Počasí bylo na africký kontinent nezvyklé. Dříve byla Afrika kontinentem plným lesů, řek a pršelo hodně. Ale v době domorodců byl už suchý, plný pouští a kromě střední Afriky pršelo jen jednou za několik let.

Stroj času nás přenesl na konec monzunového období. Bylo zataženo a z oblohy se snášely kapky jedna za druhou. Vzal jsem si nůž, který s sebou beru do každé doby, a vyrazil jsem na rákosí. Nařezal jsem si hromadu, ze které by se dala postavit celá střecha malého bungalovu a vydal jsem se zpět. Zdenda s Álou si natrhali listy kapradí. Moc jich nebylo a po jejich nešetrném nájezdu už v Africe kapradí neroste. Ála později na sobě našla malého parazita (obyvatel listů). Klíště by si ji možná ani nevšimlo, ale téhle provokaci by odolal jen psychicky zdatný jedinec. Z rákosí jsem si udělal dobový svršek a během okamžiku se MiQa stal křovákem. Moc pohodlné to nebylo – rákosí bylo mokré a studilo, o píchání nemluvě. Kdyby to šlo, chodil bych raději nahý. Rozcvička byla ještě v dešti. S dětmi jsme si vyzkoušeli domorodé tance a nakonec jsme zkusili i tanec na rozehnání mraků. Fungoval. Během dopoledne vykouklo sluníčko a začalo nám pravé africké počasí. Také jsme s našimi malými domorodci vyrazili do lesa a zahráli jsme si hru píšťalka. Všichni si zaváží oči šátkem, jen jeden má místo něj píšťalku. Jde o kus dál, každou minutu zapíská a ostatní ho musejí najít. Ten, kdo najde píšťalku první, vyhrál a stává se jí v další hře. Druhá hra, kterou jsme hráli, se jmenuje nálety.

Jeden domorodec si stoupne a nesmí se hnout z místa. Odpočítává od deseti a mezi tím se ostatní domorodci musí schovat tak, aby je odpočítávající neviděl. Když někoho zahlédne, řekne jeho jméno a objevený prohrál. Neobjevení postupují do dalšího kola, jen se odpočítává od devíti. V dalším kole od osmi a čas ke schovávání se tak neustále zmenšuje. Jako správní domorodci jsme měli domorodý oběd. Housenkový vývar a kořínkovou svíčkovou s hlízovými knedlíky. Po obědě jsme vyvalili své černé pupky na zápraží našich chatrčí. Později musely děti dodělat úkoly, které byly slíbeny při dražbě vedoucích. Při cestě za dalším artefaktem jsme narazili na kanibaly. Naštěstí nás nesnědli, ale za svou drahocennou masku, chtěli od každé skupiny jednu oběť připravenou na rituálních nosítkách. Ta musela být vyrobena z přírodních materiálů a s pomocí pětimetrového provázku. Skupina vybrala svou oběť – Martina Nepovíma. Byl jedním z nejmenších a jednou z podmínek ke splnění úkolu bylo to, že musí nosítka vydržet přenos oběti k obětnímu totemu. Také se do celkového hodnocení započítával i čas potřebný k výrobě nosítek a jejich estetická hodnota. Nejhezčí nosítka byla, podle oka znalce – tedy mého, ta naše. Na kvalitním základě byla „matrace“ z nejkvalitnějšího rákosí. Na něm byl rozložen salát z říčních řas a oběť samotná. Na řadě bylo ozdobení, aby chutnalo i oku. Natrhali jsme nejjemnější listy kapradí, nejměkčí mech, do kterého byly uloženy jahody a borůvky. Nakonec byl Martin obložen nejsouměrnějšími šiškami. Nosnost jsme ověřili, Martin se nesl od zadního brodu až do tábora, kde byl obětní totem. Dorazili jsme třetí (ze šesti) a nakonec nás čekalo druhé místo, což nechápu.

Kanibalové museli být spokojení, přesto nám dali ještě jeden úkol. Neměli dřevo na oheň a jelikož měli už chuť, museli jsme za určený čas nasbírat co nejvíce suchého dřeva a mít ho i úhledně srovnané. Ani tentokrát se výhra nedostavila. Kanibalové rozdělali oheň a všichni naši malí domorodci si s nimi zatancovali obětní tanec. Dokonce i oběti. Poseděli jsme u ohně a po večerním nástupu každý oddíl prošel strojem času do další doby. Honem na kutě, ať už tam jsme.

Pozn. hlavního vedoucího:

Pokud si myslíte, že nejvíce řezných úrazů si děti způsobí svým nožem, zkuste je někdy poslat vyrábět domorodá nosítka. Během prvních 3 minut přiběhly 2 děti, které se ve snaze získat co nejlepší přírodní materiál pořezali o rákosové listí.


5. den – 6. 7. 2009

zapsal 1. oddíl ↵

Oddílové foto:

První oddíl - společné foto

1. oddíl - nejmladší holky

Vedoucí: Simona Ličková
Praktikantka: Lucie Horáčková

Svěřené děti:

  • Stanislava Trojanová
  • Adriana Lukášková
  • Pavlína Kožíšková
  • Adriana Hamanová
  • Renáta Matějková
  • Zuzana Šitancová
  • Ester Kvirencová
  • Pavla Písaříková
  • Adéla Bártová
  • Kristýna Lupačová
  • Kristýna Hošková
  • Martina Šedová
  • Hana Chourová
  • Nela Šustrová

Ráno jsme se probudili do pohodového období orientu. Aňa nás svými tanečními dovednostmi rozhýbala na rozcvičce a poté nám s Martinkou předvedly skvělé taneční vystoupení, které mělo obrovský úspěch. Sultánovi to ale k rozveselení nestačilo a tak poprosil o zlepšení nálady děti. Skupiny se snažily jak jen mohly, aby taneční vystoupení zvládly. Tance dovršila Ála se Stáňou, které sklidily obrovský potlesk. Odpoledne nám teplé počasí poskytlo osvěžující lázeň na sečské přehradě. Po návratu nám bylo sděleno, že večeři sníme hůlkami, které si sami musíme vyrobit. Chudák Ála měla práce až nad hlavu. Souboj s hůlkami byl občas obtížný, ale většina to zvládla. Našli se tu ale i tací, kteří boj vzdali a rizoto spořádali rukama. Večer nás potěšily svou přítomností břišní tanečnice, které předvedly tanec se šavlí a ohněm. Děti tu také měly možnost pomazlit se s hadem a kupodivu si ho pohladili skoro všichni. Prošli jsme strojem času, vyčistili zuby a těšili se na další den. Dobrou noc.

Poz. hlavního vedoucího:

Málokdo tuší, jak výborně chutná rizoto, které jíte vlastnoručně vyrobenýma hůlkama. Večer všem za odměnu zatancovaly břišní tanečnice Shanelah a Eysha. Jejich vystoupení sklidilo neobvykle velký úspěch převážně u mužské části diváků. Tím pro ně nejzajímavějším momentem byl jistě tanec se šavlí, kdy měla Shalenah šavli položenou na svých co nejméně zakrytých vnadných prsou. V dotaznících zjišťujících spokojenost dětí na táboře se v kolonce největší zážitek nejednou objevilo slovo: „kozy“. Tance prostě táhnou :)


6. den – 7. 7. 2009

zapsal 2. oddíl ↵

Oddílové foto:

Druhý oddíl - společné foto

2. oddíl - střední holky

Vedoucí: Radka Pecinová
Praktikantka: Iva Pecinová

Svěřené děti:

  • Karolína Wagnerová
  • Karolína Vanclová
  • Kateřina Balogová
  • Klára Procházková
  • Tereza Zemánková
  • Kateřina Dudová
  • Veronika Burgerová
  • Aneta Bajerová
  • Sára Janoušková
  • Veronika Fikejzová
  • Aneta Kroulíková
  • Natálie Jahnická
  • Aneta Zemanová
  • Adéla Meskářová
  • Olga Pecinová

Vstávali jsme do podmračeného rána. Sluneční paprsky se marně snažily proniknout mezi mraky plující po obloze, a snad chtěly ohřát a vysušit rozmlácenou zem. Stroj času přenesl tábor do dob dávných druidů Asterixe a Obelixe. V areálu nastal (stejně jako každé ráno) chaos, ale ranní rozcvička všechny dostala do pohody. Stylová hudba se rozléhala široko daleko... Dopolední program byl celkem jednoduchý. V jeho náplni bylo především uklizení chatek, poté následovala celotáborová hra, ve které se sbíraly přísady do nápoje síly. Sluníčko proniklo z polštáře mraků a naplno ukazovalo svoji sílu. O poledním klidu se někteří jedinci i opalovali. Protože byl odpoledne oddílový program, vyrazilo se na všelijaké výpravy. Někteří se vydali nakupovat přímo do Seče, jiní se šli koupat a zbytek opravoval brody. Ač se dnešní den zdál být pohodovým, pro mnohé táborníky moc nebyl. Po návratu do tábora byl největší senzací Vláďa Trojan, který „šikovně“ upadl a zlomil si ruku.

(Pro upřesnění – zlomil si pravý malíček, ale sádru má až k lokti). To bylo obdivovatelů a zvědavých tváří! Spousta dětí také chytlo klíště obecné a další chlapec si narazil prst. Zdravotnice Ála byla tedy navzdory celkem slunečnému počasí v jednom kole. Večerní nástup náhle překazil prudký déšť. Odměny a tresty se tedy udílely ve společenské místnosti. Závěr dne proběhl opět v oddílech. Byli jsme zalezlí a hráli nejrůznější hry. Jelikož pršet nepřestávalo, tak jsme rychle prošli strojem času, vyčistili jsme si zuby, sundali holínky a pláštěnky a zavrtali jsme se do pelíšků s přáním, aby nás zítra ráno vzbudilo rozjasněné sluníčko.

Ivuška a Raduška

Pozn. hlavního vedoucího:

Celotáborová hra zaměřená na poznávání rostlin byla pro mnoho skupin tvrdý oříšek. Přes počáteční nejistotu se nakonec podařilo shromáždit listy určených stromů i květiny a „plevel“ rostoucí na zemi. Nejproblematičtějším bylo překvapivě najít žábu a podhříbek. Les sice houbami voněl, ale jak takový podhřib vypadá věděl málokdo. Zranění a nemoce se nám letos bohužel nevyhýbali. Vše začalo pohmožděným kolenem.

A jak došlo ke zlomení Vláďova malíčku? Předchozího dne byl MiQa s nejstarším oddílem kluků na Seči, kde nešťastnou náhodou došlo k bližšímu seznámení se nohy jednoho z našich dětí se zuby vlčáka. Naštěstí jen lehce a pes měl veškerá potřebná očkování. MiQa tedy usoudil, že z bezpečnostních důvodů již s kluky na Seč nepůjde a nechá je stavět brod na řece u tábora. Do tohoto brodu Vláďa při stavbě spadl a zranil se. Holt není nad bezpečnostní důvody :)


7. den – 8. 7. 2009

zapsal 3. oddíl ↵

Oddílové foto:

Třetí oddíl - společné foto

3. oddíl - nejstarší holky

Vedoucí: Martin Blažek
Praktikantka: Anna Pytlíková

Svěřené děti:

  • Veronika Matušáková
  • Erika Chrbolková
  • Veronika Jurincová
  • Klára Benešová
  • Michaela Pšeničková
  • Kateřina Pulpánová
  • Monika Brožová
  • Jana Zezulová
  • Františka Řechková
  • Kristýna Pobořilová
  • Věra Hubáčková
  • Eva Betlachová
  • Iveta Vrzalová
  • Tereza Lacinová
  • Romana Zemková
  • Hana Svobodová
  • Simona Kodytková
  • Michaela Hronková

Probuzení po náročném večeru nám trvalo déle než obvykle. Otevírám dveře od karavanu a rázem se ocitám v době majestátních pyramid, smradlavých velbloudů, všudypřítomných koček, faraonů a královen. Omotán bílým hábitem a v sandálech se procházím po břehu naší blahodárné řeky Nilu. Konečně jsme měli čas, abychom se ještě více poznali, zjistili, jestli si už dostatečně důvěřujeme a umíme spolupracovat jako plnohodnotný tým. Holky se rozdělily do dvojstupu. První řada si šátky zakryla oči a s důvěrou v holky v druhé řadě padaly s nohama u sebe dozadu. Když se všechny prostřídaly, dorazily do tábora psovodi Policie ČR. Během hodiny a půl dlouhého „představení“ nám profesionální pejskaři předvedli způsob využití speciálně vycvičených psů pro práci u speciálních složek ČR. Nikoho nám nepokousali a zjistili jsme, že neprůstřelné vesty pro psy používá opravdu pouze MP Lázně Bohdaneč. Poté jsme s holkama pokračovali v poznávacích hrách. Vytvořily dvojice, jedna měla opět šátek přes oči a druhá měla za úkol pomocí tleskání provést tu první slalomem, na konci se vystřídaly. Po výborném obědu a prodlouženém poledním klidu jsme se pustili do celotáborové hry. Na táborníky dopadlo postupně 10 Egyptských ran:

  1. Zamoření žábami – děti skákali určenou trasu.
  2. Hejna žravých kobylek – úkolem bylo sníst co nejrychleji misku Nutely pouze prsty
  3. 3 dny tmy – procházení lanové dráhy se zavázanýma očima
  4. Krupobití – poslepu za zvukem dopadajících krup
  5. Hnisavé rány – pomatlat se blátem
  6. Proměnění vody v krev – přenášení vody v rukách
  7. Hejna komárů – spící Zbyšek
  8. Štěnice – nosit jednoho na zádech
  9. Dobytčí mor – jeden stále bučí
  10. Rozestoupení a následné vrácení moře na své místo – projít řekou

Další úkol pro naše ženy bylo navléknutí pneumatiky na 4 metry vysoký kůl. I přes špatnou spolupráci se jim to povedlo. Na večerním nástupu jsme oslavili roční výročí svatby Radky a Beryho. U táboráku jsme opekli vuřty, vyčistili zoubky, prošli strojem času a šli spát. Krásné sny: Martin a Aňa

Pozn. hlavního vedoucího:

Možnost sníst kelímek nuteli se dětem velmi líbila a hra díky tomu získala sladkou příchuť. Spící Zbyšek u sedmé rány nebyl plánován, od tohoto stanoviště měly děti bzučet, ale únava z předcházejících dnů dolehla i na vedoucí a při čekání na další skupinu Zbyškovi klesla hlava. Některé děti tedy Zbyškovo stanoviště minuly. Strach o nezvěstného kolegu nás nakonec vyhnal do lesa, kde jsme ho nalezli v klidu podřimujícího za stromem.


8. den – 9. 7. 2009

zapsal 4. oddíl ↵

Oddílové foto:

Čtvrtý oddíl - společné foto

4. oddíl - nejmladší kluci

Vedoucí: Martina Šulcová
Praktikantka: Jiří Beran

Svěřené děti:

  • Marek Paulus
  • Jan Dupal
  • Patrik Kristek
  • Luboš Čermák
  • Stanislav Pšenička
  • Tomáš Kvapil
  • Jakub Mikuta
  • Lukáš Kristek
  • Lukáš Kostka
  • Jan Stehlík
  • Štěpán Kincl
  • Milan Jurinec
  • Filip Křivka
  • Miroslav Paulus
  • Adam Matějka

Tentokrát nás probudil budíček do nepříliš hezkého dne. Děti jsme překvapili v indiánském období a jako pořádní indiáni jsme se i pořádně rozcvičovali. Po snídani se vyráběli indiánské čelenky, náboje na odpolední hru a obarvovali se kameny. Pár oddílů se vyrazilo ještě podívat do nedalekého městečka Seče. Kolem poledne jsme se všichni naobědvali a o poledním klidu děti nabírali síly na odpolední indiánskou bitvu. Všichni jsme si vyslechli od hlavního vedoucího motivační příběh a dobrodružství mohlo začít.

Vydali jsme se do lesa, kde propukla bitva u „Little Bighornu“. Dvanáct vedoucích proti stem dětem, kde nás překvapilo, jak až hodně si to děti užívali. Po skončení hry si skupiny posbírali míčky, kuličky a unaveni jsme se vraceli zpět na večeři, protože svačinu jsme nestihli. Po večerním nástupu se rozehrála hudba ze společenky a diskotéka mohla začít. Všichni jsme si pořádně zatančili a připravili se opustit období rudých tváří. S očekáváním nového dobrodružství jsme ulehli do postýlek. Takže čua se čua, papa zítra! Marťa a Bery


9. den – 10. 7. 2009

zapsal 5. oddíl ↵

Oddílové foto:

Pátý oddíl - společné foto

5. oddíl - střední kluci

Vedoucí: Zdeněk Doležal
Praktikantka: Zbyněk Trojan

Svěřené děti:

  • David Trojan
  • Adam Šitanc
  • Vojtěch Veverka
  • Lukáš Drášil
  • Tomáš Trojan
  • Tomáš Benák
  • Daniel Boháč
  • Filip Kožíšek
  • Ondřej Stehlík
  • Štěpán Liška
  • Tomáš Liška
  • Daniel Šebek
  • David Vinš
  • Jaroslav Kapek
  • Pavel Písařík
  • Lukáš Čížek
  • Martin Dolák

Pátečního dne jsme se spolu s nesmělými slunečními paprsky probudili na divokém západě. Hned ráno se rozpoutal souboj mezi Berym a Zdendem. Svá unavená těla po včerejší diskotéce jsme si řádně protáhli při rozcvičce. Následovala ulepená snídaně v podobě chleba s medem. Když si celý tábor uklidil pokoje, hráli se oddílové hry. Náš oddíl uspořádal pingpongový turnaj z kterého vyšel nejlepší hráč. Ostatní si lámali hlavy nad stolními hry, jako byly šachy nebo Černý Petr. Po náročném sportovním výkonu nám pořádně vyhládlo. Jak je zde už tradicí, oběd byl opět výborný. Nedalo se odolat a každý si musel jít přidat. Rýže s omáčkou dostatečně nasytila naše žaludky. Po odpoledním klidu nás čekala táborová hra. Stali jsme se zlatokopy a hledali zlato.

Náš první úkol bylo zjistit, kde poklad vůbec leží. Děti nápovědu hledali v obálkách, které byly rozmístěny na náměstí v Seči. Po odhalení místa pokladu, jsme se přesunuli k řece. Někteří do toho šli po hlavě a než našli zlatý kamínek, vymáchali se ve studené řece. To bylo nepříjemné kvůli špatnému počasí. Po výborné večeři jsme si nastoupili a statečně si losovali na kolo trestů a odměn. Poté se rozsvítil stroj času, jimž jsme všichni prošli v očekávání, kde se ocitneme zítra. A honem do hajan, protože už zítra je návštěvní den. Tak dobrou noc!!!

Pozn. hlavního vedoucího:

Koupání dětí nebylo plánováno. Bohužel během přípravy hry trochu sprchlo, zvedla se hladina vody v řece a ochladilo se. I tak však nebylo v řece vody více než maximálně po kolena. Někteří děti se dokázali kompletně vykoupat i v místech, kde hladina dosahovala pouhých 20 cm. Šikovnost a zápal pro hru se naplno projevili. Po této hře se tedy vedoucí a praktikanti chopili provázků, natahali šňůry a dětem vyždímali a dali sušit veškeré vlhké oblečení. Štěstí stálo při nás a tuto příhodu nikdo neodnesl nachlazením ani nemocí.


10. den – 11. 7. 2009

zapsal 6. oddíl ↵

Oddílové foto:

Šestý oddíl - společné foto

6. oddíl - nejstarší kluci

Vedoucí: Miroslav Kubišta
Praktikantka: Roman Šulc

Svěřené děti:

  • Martin Liška
  • Matěj Kroulík
  • Kája Jahna
  • Milan Ulrych
  • Radek Lauryn
  • Filip Matějka
  • Daniel Brtnický
  • David Brtnický
  • Martin Kolek
  • Michal Hovorka
  • Tomáš Kroulík
  • Martin Nepovím
  • David Zeman
  • Michal Jezdina
  • Vít Komárek
  • Václav Fikejz
  • Jiří Zemek
  • Vladimír Trojan

Dnes ráno jsme se probudili v dobách lásky a bojů za mír. Jsme na Seči? Ne. Tentokrát ne. I když krajina připomíná sečské okolí, my jsme ve Woodstocku. Dlouhé vlasy má dnes každý a pokud ne, má alespoň šátek. Květinové vzory jsou všude, kam dohlédne krátkozraké oko bez brýlí – od košil až po stěny chatek, jídelny a závoru. Ještě nám chybí nějaké přibližovadlo. Nesehnali jsme legendární Volkswagen Transporter první série, ale takový zánovní Opel kadet bílé barvy poslouží stejně dobře. Je třeba si ho poupravit k obrazu svému, protože auto s jednotným lakem se k Hippísákům moc nehodí. Po krátkém běhu, který určil vítěznou skupinu a tím i pořadí při výběru jednotlivých částí karoséri, kterou boudou barvit, mohli malí Hippísáčci projevit svou kretivitu. Používaly se štětce, prsty a nakonec i celá paleta s barvou. Poslední minutu před koncem malování zjistil Vláďa Trojan, že střecha zůstala nepomalovaná a jedním tahem palety vytvořil zajímavou duhu. Nakonec bylo nutné náš výtvor vyfotit, aby se na toto mistrovské dílo nezapomnělo. Dopoledne uteklo stejně rychle, jako utíká všechen čas strávený se strojem času. Byl tu oběd a chvilka odpočinku. Tento den byl také výjimečný tím, že mohli za svými ratolestmi přijet rodiče a vzít je na výlet nebo někam na něco dobrého. Ač začínaly návštěvy ve 2 hodiny, první maminky a tatínkové přicházeli už v 1 hodinu. Po odchodu většiny dětí tábor ztichl a pro vedoucí nastal dlouho očekávaný klid. K 17. byly děti zpět, až na dvě, které svým smutným pohledem a pláčem přesvědčily rodiče, aby je tu nenechávali, protože se jim hodně stýská.

Večeře už voněla údolím, ale podle režimu dne na ní byl ještě čas. Zahráli jsme si proto velmi oblíbenou hru Prachárna, ve které vedoucí a praktikanti brání kýbl s vodou a děti se jim ho snaží vylít. Každý z nich má jen jeden život, takže se musí při svém snažení mít na pozoru, aby se jich vedoucí nedotkl. Pokud se jich dotkne, skončily a musí počkat na další hru. Po večeři a nástupu byla nachystána „Oldies Party“ – diskotéka se starými hity a vedoucími a praktikanty v kostýmech Hippies. To se to bude usínat. Další skvělý den plný zábavy je za námi. Mír s vámi, bratři a sestry. Moc vás miluju. Peace – mír!

Pozn. hlavního vedoucího:

Takto organizovaný návštěvní den pravděpodobně proběhl naposledy. Nechceme dětem zakazovat návštěvy a rádi se s jejich rodiči setkáme, ale půjčování dětí již probíhat nebude. Důvodem této změny nejsou špatné zkušenosti, ale čím dál komplikovanější rodinné vztahů, které nám přináší psychické stresy komu dítě půjčit smíme a komu ne. Ale kdo ví, do tábora času dost.


11. den – 12. 7. 2009

zapsal 1. oddíl ↵

Oddílové foto:

První oddíl - společné foto

1. oddíl - nejmladší holky

Vedoucí: Simona Ličková
Praktikantka: Lucie Horáčková

Svěřené děti:

  • Stanislava Trojanová
  • Adriana Lukášková
  • Pavlína Kožíšková
  • Adriana Hamanová
  • Renáta Matějková
  • Zuzana Šitancová
  • Ester Kvirencová
  • Pavla Písaříková
  • Adéla Bártová
  • Kristýna Lupačová
  • Kristýna Hošková
  • Martina Šedová
  • Hana Chourová
  • Nela Šustrová

Pomalu procitám a jsem ovládána směskou zvláštních pudů. Smrad z nemytého těla se line na sto honů. Jsme v pravěku. Ostré hrdelní zvuky vydávané Berym rychle probouzejí ostatní. Všichni pravěcí vedoucí a praktikanti sedí zahaleni do kožešin kolem ohně, který zažehl blesk a snaží se ho udržet. Stačí trocha nepozornosti nebo opomenutí a tahle skupina chytřejších zvířat přijde o jednu z nejcennějších věcí, přinášející teplo a světlo. Pro jistotu všichni z naší tlupy předvedli zvláštní pokřivené výskoky, aby nepřišlo teplejší počasí.

Během dopoledne se objevily první známky kultury, když si holky začaly navlékat „bobule“ (korálky). K obědu se ulovila kuřata a jedla se rukama, protože v pravěku příbor ještě neměli. Po vydatném odpočinku se hrály hry. První z nich byla hra, při které je úkolem poznat hmatem se zavázanýma očima kamarádku. Když už byly šátky po ruce, nesměla chybět ani další oblíbená hra – „Liščí ocásky“, která byla popsána na předcházejících stránkách. Aby si holky v tlupě zapamatovaly jména kamarádek, vyzkoušely si svou paměť a postřeh při hře s dekou, která odděluje dvě přibližně stejně velké skupiny. V každé skupině si vyberou jednu zástupkyni a ta se posadí těsně za deku, ostatní sedí za dekou v úhlu tak, aby nebyly spatřeny druhou skupinou. Bod dostane ta, která jako první řekne správně jméno té druhé. Sice by měly pravěké ženy smrdět jako pytle s hnojem, ale jednou za dlouhou dobu určitě opláchly v řece. S námi se samozřejmě přenesly i sprchy, které byly přijatelnější než studená řeka.

Pozdější odpoledne nám šaman z cizího kmene vyložil z kamenů naši budoucnost. Nebyla dobrá – v lesích ubývá zvěř a naše oblíbené bobule už nacházíme jen poskromnu. Jestli nechceme zhynout hlady a uvolnit místo jiným druhům, doporučil nám , abychom šli postavit pár menhirů a dolmenů a vytvořili tím megalitické stavby. Jen co jsme dostavili, byla nedaleko objevena říčka plná pstruhů. Zdá se, že nás prozřetelnost obdařila hojností a ušetřila nás před krutým osudem. Co bude zítra? Dobrou noc.

Pozn. hlavního vedoucího:

Lov pstruhů v tůni byl vtipnější, než se čekalo. Živí pstruzi dovezení těsně před hrou z města se okamžitě probrali a dokazovali svou mrštnost. Nakonec každá skupina jednoho holýma rukama ulovila a živého obětovala bohům. A jak to s rybami nakonec dopadlo. Vedoucí i praktikanti svorně prohlašují, že byli mňam :)


12. den – 13. 7. 2009

zapsal 2. oddíl ↵

Oddílové foto:

Druhý oddíl - společné foto

2. oddíl - střední holky

Vedoucí: Radka Pecinová
Praktikantka: Iva Pecinová

Svěřené děti:

  • Karolína Wagnerová
  • Karolína Vanclová
  • Kateřina Balogová
  • Klára Procházková
  • Tereza Zemánková
  • Kateřina Dudová
  • Veronika Burgerová
  • Aneta Bajerová
  • Sára Janoušková
  • Veronika Fikejzová
  • Aneta Kroulíková
  • Natálie Jahnická
  • Aneta Zemanová
  • Adéla Meskářová
  • Olga Pecinová

Začátek týdne začal v den, kdy nás stroj času přenesl do karnevalového Ria de Janera. Ranní sluníčko se odráželo od lesklých pestrobarevných ozdob kostýmů, a proto se celý tábor oslnivě třpytil. Rozcvička se nesla v rytmu salsy a všechny konečně probudila. Pak následoval oddílový program, a protože bylo krásné počasí, tak táborníci pobíhali po venku a hráli různé hry. Naše střední holky si zkusily zahrát na světlušky. Dívky se rozdělily do dvojic, jedna si zavázala oči a druhá ji vodila po areálu tábora. Potom se vystřídaly. Nakonec jsme celou hru prodebatovaly. Shodly jsme se, že je velice zvláštní pocit se spoléhat na pomoc ostatních. Jsme rády, že svět můžeme pozorovat oběma očima. Po obědě následoval polední klid, při něž již začaly velkolepé přípravy na večerní koncert rockové kapely EPITAPH, a na příjezd mnoha rodičů a kamarádů. Před jídelnou Zbyšek s několika kluky postavil zastřešení pro zpěváky a potřebnou aparaturu. Velká modrá plachta sloužila jako přístřeší nad celou dlažbou. A aby přípravy nenarušoval hluk a pohyb nemotorných táborníků, tak se několik vedoucích vypravilo společně se svými oddíly k brodu, kde se všichni dosytosti vyřádili. Sluníčko pořádně připalovalo, a tak ani nikomu moc nevadilo, že voda byla studená. Rochnili jsme se v ní, opalovali se na dekách a hráli různé hry. Osvěžující pomeranč, který byl ke svačině, přišel k chuti snad každému.

Pak nastal velký shon. Začal roj různorodých masek, převleků a úchvatných kostýmů. Večeře byla o půl hodiny dříve a proběhla velmi netradičně. Z důvodu stavění zastřešení byl svolán nástup před chatkou hlavního vedoucího Petra. Chodilo se do i z jídelny v oddílech přes kuchyň. Organizace byla velmi náročná, ale vše se podařilo zvládnout. Úderem šesté hodiny začal famózní koncert. Myslím si, že i dětem se celkem líbil. Snažily se tančit a naučily se krásně křičet „Hej, hej, hej...“ a skákat do rytmu hudby. Za absolvování tanečního maratonu se udílely skupinám body. Po skončení koncertu a po odjezdu rodičů se konal nástup, kdy se předváděly krásné masky. Tancem unavené děti byly rády, že mohly ulehnout do postelí hned po průchodu strojem času. Jen malé a střední holky ještě musely (chtěly) držet noční hlídku. O půl noci, kdy skončilo hlídkování padly do postelí jak podťaté. Ivuška a Raduška

Pozn. hlavního vedoucího:

V poobědové pauze jsme se s Álou a MiQou vypravili do Chrudimi pro finanční prostředky a nutné vlastní zásoby. Z Rio kostýmů jsme se samozřejmě nepřevlékali. Nechtěli jsme dělat moc rozruchu, tudíž jsme navštívili jen nejnutnější místa – nádraží, firmu Evona a hypermarket Hypernova. Zděšení lidí není potřeba popisovat. Kdo nevěděl, že jedeme přímo ze slavného karnevalového města, pravděpodobně si myslel něco o naší sexuální orientaci. Koncert rockové kapely Epitaph byl nejkontroverznějším bodem celého tábora. Přes počáteční ostych a nejistotu se děti nakonec roztancovali a koncert si nejen oni ale i celá kapela užily. Velmi diskutovaným se stalo úvodní intro – příběh o nesmrtelné panence Abigail. Za toto beru plnou zodpovědnost já. Kapela se mne několikrát ptala, zda to mají zařadit a já to pokaždé odsouhlasil. Myslím, že po „úmrtí“ pilota dětem propichování panenky jehlou a následné uložení do rakvičky nemohlo uškodit. Ostatní vedoucí na to však měli názor odlišný. I přes toto se koncert vydařil. Metalu zdar.


13. den – 14. 7. 2009

zapsal 3. oddíl ↵

Oddílové foto:

Třetí oddíl - společné foto

3. oddíl - nejstarší holky

Vedoucí: Martin Blažek
Praktikantka: Anna Pytlíková

Svěřené děti:

  • Veronika Matušáková
  • Erika Chrbolková
  • Veronika Jurincová
  • Klára Benešová
  • Michaela Pšeničková
  • Kateřina Pulpánová
  • Monika Brožová
  • Jana Zezulová
  • Františka Řechková
  • Kristýna Pobořilová
  • Věra Hubáčková
  • Eva Betlachová
  • Iveta Vrzalová
  • Tereza Lacinová
  • Romana Zemková
  • Hana Svobodová
  • Simona Kodytková
  • Michaela Hronková

A je to tady, další den před námi! Všichni se těšíme na další zážitky, které nám den přinese. Ráno je teplé jako žádné jiné. Rychle převléci do řecko-římského oblečení, zbourat starou dekoraci a postavit novou a hurá probudit dětičky. Dopolední program proběhl klidně a teple. Náš oddíl se učil masáže obličeje. Případnému spánku jsme se neubránily. Až do svačiny jsme se museli obejít bez Petra, Ály a dětí, které byly odvezeny do nemocnice na rentgen.

Hned po poledním klidu proběhl zahajovací ceremoniál k Olympijským hrám. Olympiáda byla zahájena. Vše vypuklo v plném proudu. Děti si vyzkoušely nejrůznější disciplíny. Sportovalo se s nadšením, radostí a v pohodě. Po večeři Olympiáda pokračovala. Dostatek oddílového programu ještě více děti rozdováděl. Stáda kobylek a prasátek dovádí po táboře jako zběsilá. Všichni se těšíme na noc a spánek. Po průchodu strojem času mám smíšené pocity. Čeká nás poslední období, které navštívíme... Krásné sny.

Pozn. hlavního vedoucího:

Při táborové olympiádě se do dění a práce s dětmi poprvé zapojili noví členové týmu, Lukáš a Vojtěch, v tu dobu přítomní na táboře jako návštěva. Jejich pomoc až do konce tábora byla vítaná a kluci odvedli kus poctivé práce.


14. den – 15. 7. 2009

zapsal 4. oddíl ↵

Oddílové foto:

Čtvrtý oddíl - společné foto

4. oddíl - nejmladší kluci

Vedoucí: Martina Šulcová
Praktikantka: Jiří Beran

Svěřené děti:

  • Marek Paulus
  • Jan Dupal
  • Patrik Kristek
  • Luboš Čermák
  • Stanislav Pšenička
  • Tomáš Kvapil
  • Jakub Mikuta
  • Lukáš Kristek
  • Lukáš Kostka
  • Jan Stehlík
  • Štěpán Kincl
  • Milan Jurinec
  • Filip Křivka
  • Miroslav Paulus
  • Adam Matějka

Nový den nás vítal usměvavým sluníčkem. Všichni jsme se protáhli na pirátské rozcvičce, dali si kolečko kolem tábora a chystali se na snídani, aby jsme naplnili svoje bříška. Následoval dopolední oddílový program, takže se všichni rozprchli na jinou stranu a vedoucí se věnovali svým svěřencům. Programy byly dostatečně vyčerpávající, proto se každý těšil na oběd. Načerpali jsme energii o poledním klidu venku na sluníčku jako solární panel a pirátská celotáborová hra za poklady kapitána Skula, jenž trvala až do večeře, mohla začít. Nejprve jsme bez jediného slovíčka došli na zříceninu tajemného hradu Oheb, kde na nás čekal vzkaz, po kterém jsme se vydali k místu, kde samotný letec havaroval. Dětičky zde našly truhlu s průkazy totožnosti a staly se právoplatnými cestovateli naší historie. Celá hra trvala kolem 2,5 hodin, takže se nebylo čemu divit, že jsme všichni byli hladoví a unavení, a to i včetně vedoucích. Úsměv na rtech vykouzlil až „košický řízek a brambory“. Mňamí. Následovalo další překvapení v podobě asi 7 zabíjaček, a to tedy byla prasata, to vám povím. Všichni si ale stihli včas uklidit a mohla začít závěrečná a rozlučková diskotéka. Jako třešnička na dortu byl kolem 23 hodiny ohňostroj a pak děti ulehaly do postýlek. Pořádně jsme se zachumlali, dali pusinku na čelíčko. AHÓÓÓÓÓÓ ČČČČČČČČȡa MMMMM!

Marťa a Bery

Pozn. hlavního vedoucího:

Při vykopávání truhly s pirátským pokladem došlo k utržení jejího víka a následnému zasypání pokladu hlínou. Naštěstí nedošlo k žádnému poškození a všichni byli po zásluze odměněni. Ohňostroj je každoroční doplnění poslední táborové diskotéky. Letos se ale nejednalo o zbytky rachejtlí od Silvestra, ale už předem (v prosinci) nakoupený materiál k tomuto účelu. Jelikož show splnila účel, bude se naše amatérská světelná podívaná dále rozšiřovat tak dlouho, dokud nám to neurve prsty :)


15. den – 16. 7. 2009

zapsal 5. oddíl ↵

Oddílové foto:

Pátý oddíl - společné foto

5. oddíl - střední kluci

Vedoucí: Zdeněk Doležal
Praktikantka: Zbyněk Trojan

Svěřené děti:

  • David Trojan
  • Adam Šitanc
  • Vojtěch Veverka
  • Lukáš Drášil
  • Tomáš Trojan
  • Tomáš Benák
  • Daniel Boháč
  • Filip Kožíšek
  • Ondřej Stehlík
  • Štěpán Liška
  • Tomáš Liška
  • Daniel Šebek
  • David Vinš
  • Jaroslav Kapek
  • Pavel Písařík
  • Lukáš Čížek
  • Martin Dolák

Čtvrtečního rána nás probudily hřejivé sluneční paprsky. Tentokrát jsme se ocitli v normálním světě, v naší době. Zničená těla po včerejší diskotéce jsme si protáhli na rozcvičce. Po snídani nás čekal nástup, při kterém jsme se dozvěděli vítěze Olympijských her a nejlépe a nejhůře bodované pokoje. V průběhu dne všechny oddíly zodpovídaly dotazy ohledně tábora, ze kterých se dozvíme, co by chtěly děti změnit, jaký byl jejich nejlepší zážitek apod. Po vynikajícím obědě a následném poledním klidu nás čekalo sladké překvapení. Každá skupina dostala výborný ovocný dort. Takže radost neměli jen Semtamfóři, kteří vyhráli, ale i všechny ostatní skupiny. Ještě celí ulepení jsme se šli osvěžit do řeky. Když jsme byli dostatečně ochlazení, čekal nás úklid a následně balení pokračující i po večeři. Od smutného balení nás vyrušilo společné focení a poslední večerní nástup. Skoro vše jsme měli sbalené v kufrech, vyčistili jsme si zoubky a hurá do postýlky. Ovšem dnešní noc nebyla klidná. Čekala nás stezka odvahy, při níž děti dostaly různé věci na památku. Od majoránky po náhrdelníky až k dekretům odvahy a pamětním listům. Všichni cestu úspěšně zvládli a spokojeně zalehli plni nezapomenutelných zážitků nejen z dnešního dne. Dolík a Zbyšek

Pozn. hlavního vedoucího:

Noční hrou tábor začal, noční hrou tedy i skončil. Děti vytažené z teplých postýlek čekala cesta tmavým lesem se zastavením u zástupce každé doby, kterou jsme navštívili, a odměna na památku s dobou spojená. Znovu jsme si připomněli celých 16 dní, zavzpomínali na dobrodružství a uvědomili si, kam až nás stroj času zavedl. Noční stezka byla náročná nejen pro děti, ale i pro vedoucí, nejednomu z nás při téměř 2 hodinové akci spadla hlava či se na chvíli zavřely oči. Pro děti se musí trpět, spánek počká...


16. den – 17. 7. 2009

zapsal hlavní vedoucí

Ač by každý rád spal po náročné noci alespoň o chvíli déle, dnes to nejde. Dospávat budeme až doma. Děti sice sbaleno mají, ale s věcmi vedoucích to vždy tak není. Nebyl čas. Vše, co jsme sem pracně 3 dny přiváželi, stavěli, připravovali a co je nyní již konečně systematicky srovnáno tak, že se v tom vyznáme a víme co kde je, musí nyní během 4 hodin zmizet. Ach jo... Po snídani děti opouští své chatky, zavazadla rovnají před ně, naposledy stelou postele, vytírají, větrají. Aby ani dnešní den nebyl moc klidný autobusy samozřejmě do tábora opět nevjedou. Tak trochu s tím počítám a proto je ještě dodávka připravená na odvoz našich věcí prázdná. Plníme tedy zavazadlový prostor kufry dětí a doprovázíme autobusy do Chrudimi. Zde si již své ratolesti rozebírají šťastní rodiče, k nim přibírají zavazadla, očkovací průkazy, léky... Po návratu do dětmi opuštěného tábora na nás padá smutek a divný stísňující pocit prázdnoty. Naštěstí ani na slzy není čas. Co nejrychleji naházet vše do dodávky, vystěhovat pokoje, znovu překontrolovat chatky... Téměř současně se zabouchnutím dveří zavazadlového prostoru se v táboře objevuje vojenská tatra a vedoucí tábora, kteří mají pronajatý areál po našem termínu.

Poslední loučení, rychlá vzpomínka na prožité dobrodružství, a kolona 2 motorek, tranzitu a osobáku se vydává na cestu domů. Tábor je za námi, vše dobře dopadlo a nám nezbývá nic jiného než rok čekat na další krásné dny v přírodě, s dětmi, na našem táboře. Ten rok si můžeme zkrátit přípravami programu a jistě to moc rádi uděláme. Takže v červenci zase ahoooooj.

PS: Jednu oběť na životě si náš tábor letos bohužel vyžádal. Cestu domů nepřežil patrně v důsledku psychického šoku, že je konec, jeden ze sklípkanů obývajících mou chatku. Budiž mu pavučina lehká.

S neuvěřitelným půlročním zpožděním zapsal Petr, hlavní vedoucí.

Kronika 2010

1. den – 1. 7. 2010

zapsal 3. oddíl ↵

Oddílové foto:

Třetí oddíl - společné foto

3. oddíl - nejstarší holky

Vedoucí: Martin Blažek
Praktikantka: Anna Pytlíková

Svěřené děti:

  • Karolína Wagnerová
  • Nicol Laušmanová
  • Aneta Zemanová
  • Kristina Slivková
  • Olga Pecinová
  • Veronika Matušáková
  • Erika Chrbolková
  • Veronika Jurincová
  • Klára Benešová
  • Simona Kodytková
  • Monika Brožová
  • Jana Zezulová
  • Iveta Vrzalová
  • Tereza Lacinová
  • Romana Zemková
  • Hana Svobodová

Po dlouhých a náročných přípravách očekávaného sedmnáctidenního dobrodružství vstáváme minimálně vyspatí, ale za to natěšení na ty naše děti, které jsme celý dlouhý rok neviděli, i na ty, které vídáme denně, i na ty nové. Uděláme si společné foto a nasedáme do třech aut, které nás dopravují do Chrudimi na nádraží, kde si přebíráme naše milované děti. Autobusy nás odvážejí směr Seč. U letadla autobusy zastavují, děti vystupují z autobusů a jejich kufry a batohy se nakládají do Avie. Společně se vydáme do tábora za zpěvu táborové hymny OBDÉLE. Jsem pyšná na naše muže, vedoucí, kteří hravě vykládají všechny kufry z náklaďáku. Ubytování probíhá poměrně v klidu. Dopolední program je plný seznamovacích her a návštěv u naší zdravotnice, čerstvé doktorky. O poledním klidu nás Petr, hlavní vedoucí, seznamuje s pravidly a bezpečností v táboře. V závěru vychází z mlhy za hřmící hudby Poseidon, řecký bůh moře, se dvěma vílami. Poseidon se rozhodl darovat štěstí všem budoucím hrdinům, kteří se chystají na svá velká dobrodružství. Děti získávají štěstí polibkem kouzelného amuletu, který má Poseidon připnutý na ruce, a politím mořskou vodou vílami. Po svačině přichází na řadu dražba vedoucích. Každá dvojice, vedoucí – praktikant, předvádí skvělé kousky, kterými se prezentuje před všemi dětmi. Skupinky dětí si vybraly dvojici, která jim pomůže dojít k cíli, na Olymp. Následuje vázání a připravování triček k batice. Během diskotéky, kterou si děti velice užily, někteří vedoucí trička batikovali. Den byl povedený a děti spokojeně usínaly ve svých postýlkách s novými kamarády. Sladké sny a krásnou noc.

Aňa a Brácha

Dodatek hl.vedoucího:

Po roce plánování a organizace je tu konečně tábor. I přes změny v realizačním týmu, některé hodně nečekané a bolestivé, jsme všichni připraveni vrhnout se do práce, která nás baví, ve které vidíme smysl a které obětujeme čas, energii a mnohdy i finance. 17 dnů ve společnosti těch nejroztomilejších stvoření, které nás odmění svou radostí a spokojeností, je před námi.

V areálu se sjíždíme již 3 dny před příjezdem dětí, abychom vše stihli připravit tak, jak se očekává. Čeká nás toho hodně. Probíhají práce na dekoracích – instalace a tvorba řeckých štítů a sloupů, výzdoba jídelny, stavba skladovacího stanu, poslední dolaďování detailů her a organizace celého tábora... To, že ani nyní jsme toho moc nenaspali, není potřeba dodávat. S blížícím se příjezdem dětí stoupá i nervozita. 1.den tábora se ráno v řeckých kostýmech přesouváme auty do Chrudimi, kde si na nádraží přebíráme děti a vracíme se zpět do areálu, kde nás čeká ubytovávání se, zdravotní prohlídky a školení o bezpečnosti. Probíhá i rozdělení do soutěžních skupin, dražba vedoucích a batikování triček. Večer první letošní diskotéka, tzv. seznamovací a než jsme se nadali, je tu večer a první den je za námi.


2. den – 2. 7. 2010

zapsal 5. oddíl ↵

Oddílové foto:

Pátý oddíl - společné foto

5. oddíl - střední kluci

Vedoucí: Zdeněk Doležal
Praktikantka: Lukáš Voborník

Svěřené děti:

  • Matěj Urbánek
  • Martin Urbánek
  • David Mašek
  • Milan Jurinec
  • Daniel Boháč
  • Jaroslav Kučera
  • David Trojan
  • Adam Matějka
  • Patrik Krajc
  • Ondřej Brož
  • Vojtěch Veverka
  • Tomáš Trojan
  • Tomáš Benák
  • Zdeněk Slanina
  • Daniel Šebek
  • Filip Kožíšek

Druhý táborový den začal prosluněným ránem. Po včerejší diskotéce nám byla odpuštěna rozcvička. Posilnili jsme se loupáčkem a ranní kávou a šli uklízet pokoje. Dopolední program byl ve skupinách. Našim úkolem bylo navrhnout si názvy, načrtnou vlajky a nacvičit vítězný pokřik. Někomu to šlo hned a samo, někteří potřebovali více času. Ve výsledku se nám povedly krásné a originální vlajky. Dalším úkolem bylo vymyslet tresty a odměny na kolo trestů a odměn. Vymysleli jsme si příjemné i méně příjemné činnosti.

Po dobrém obědě v podobě mrkve jsme si oddychli při poledním klidu. Následoval odpolední program. Zašli jsme si do lesa k brodu stavět hráze. Každý jsme se snažili o co nejlepší výkon. Když nás přestalo bavit plácat se ve vodě, šli jsme se odreagovat na hřiště. Hráli jsme různé hry, běhavé, bojové i postřehové. První skupinová hra spočívala v co největší nasbírané kupě dřeva v časovém limitu. Všichni jsme se snažili, takže máme dřeva na celý tábor. Po vynikající večeři jsme kupy dřeva uklidili a připravili ohniště. Nic nebránilo zapálení ohně. Po rozpálení ohně jsme napíchli špekáčky na opíkátka a čekali. Před spaním jsme absolvovali zahájení celotáborovky – Cesta na Olymp. Pak už jen vyčistit zuby, zalehnout a těšit se na zítřek.

Dodatek hl. vedoucího:

První společné ráno proběhlo velmi příjemně. Fantazii jsme potrápili vymýšlením vlajek, názvů i pokřiků skupin. Večer nás čekala první hromadná hra – sběr dřeva. Velmi oblíbená kratochvíle dokazující, že i v naprosto vybraném lese lze ve 100 lidech během 10 minut nasbírat dva náklaďáky dřeva:) Po opékání buřtíků nás čekal slavnostní ceremoniál. V tichosti jsme se přesunuli do lesa k posvátnému oltáři. Kolem kamenné mohyly bylo rozestavěných 12 nezapálených pochodní. Čeká nás cesta na Olymp, domov řeckých bohů. Abychom se na toto posvátné a lidem utajené místo dostali, musíme prokázat svou udatnost a stát se hrdiny. Čeká nás 12 úkolů, činů, které před námi vykonali z literatury známí řečtí rekové. Za každou splněnou zkoušku vzplane jedna z pochodní a až se hořící kruh uzavře, otevře se nám cesta hrdinství, cesta na Olymp. Průvodcem na naší cestě nám bude Eldetos, správce a hlídač cesty. Již víme, co nás čeká. Vzhůru za dobrodružstvím.


3. den – 3. 7. 2010

zapsal 4. oddíl ↵

Oddílové foto:

Čtvrtý oddíl - společné foto

4. oddíl - nejmladší kluci

Vedoucí: Martina Šulcová
Praktikantka: Štěpán Miklas

Svěřené děti:

  • Jakub Dupal
  • Jakub Chour
  • Dominik Hyťha
  • Vítek Novák
  • Petr Štancl
  • Patrik Dobruský
  • Marek Vondra
  • Jan Dupal
  • Michal Zvolánek
  • Jakub Dynter
  • Luboš Čermák
  • Stanislav Pšenička
  • Tomáš Kvapil
  • Jakub Mikuta
  • Lukáš Kostka

První teplé paprsky začaly nakukovat za zatažené záclony dětských chatek. Bylo to dobré znamení, čeká nás krásný a slunečný den. S předpovědí 30°Celsia se každý probouzí s dobrou náladou a úsměvem na tváři. Proto ani netrvalo dlouho a všichni jsme se sešli na ranní rozcvičce, kde jsme se vžili do pravých koňských dostihů. Sluníčko začalo hřát stále víc a víc, proto jsme se na perný den posílili oblíbeným snídaňovým menu – pravou rybičkovou pomazánkou. Sklidila úspěch, to je jasné. Dopoledne nás čekala celotáborová výprava na zříceninu místního hradu Oheb, kde nejúspěšnější byli ti, co uhodli nejvíce otázek. První načervenalé tváře značily, že sluníčko se alespoň dneska rozhodně nevzdá. Šťáva tekla proudem a namočené kšiltovky příjemně osvěžovaly. S plnými bříšky z výborného oběda jsme o poledním klidu načerpali energii a jako jedna velká rodina jsme celotáborově opustili areál a šli se zchladit do vod sečských. Někteří ve vodě skákali, jiní byli na břehu, ostatní lahodili nanukům a osvěžujícím nápojům, a ti více lenošní jen leželi na sluníčku a opalovali svojí tvář. Zkrátka pohodové odpoledne, dokonce i s dovezenou svačinou. K večeru za zvuku OBDELE VERITIKI TONGA… se vracíme na večeři zpět.

Sušící se ručníky před chatkami dokazují, že tohle je to pravé táborové léto. Závěrečnou tečkou za dnem je lesní rituál, kde se spolu všichni rozloučíme a skočíme do bílých peřinek. Dobrou noc děti a už žádné povídání, zítra vás čeká perný den.

Marťa a Mikli

Dodatek hl. vedoucího:

Dnes jsme prověřili naše soutěžní skupiny v první celotáborové hře (CTH), vědomostní výpravě do Delfské věštírny. Vědma dětem prozradila cestu k bohu Momosovi, který každému položil hádanku. Za správné zodpovězení bylo možné získat bod.

I jednoduché hádanky se díky nervozitě mnohdy staly nerozluštitelnými. Aby se zchladila naše sluncem rozehřátá těla a také těžkým úkolem zavařené mozkové závity, vydali jsme se odpoledne hromadně k přehradě Seč. Koupání i přesun proběhlo bez problémů a příjemný den byl zakončen zapálením první pochodně.


4. den – 4. 7. 2010

zapsal 6. oddíl ↵

Oddílové foto:

Šestý oddíl - společné foto

6. oddíl - nejstarší kluci

Vedoucí: Roman Šulc
Praktikantka: Vojtěch Kovářík

Svěřené děti:

  • David Vinš
  • Oliver Lenko
  • Pavel Písařík
  • Martin Liška
  • Jakub Pekař
  • Martin Dolák
  • Filip Matějka
  • Daniel Brtnický
  • David Brtnický
  • Michal Hovorka
  • Martin Nepovím
  • David Zeman
  • Michal Jezdina
  • Vít Komárek

Dnešní ráno bylo docela chladné. Všechny zmrzlé děti se dokonale zahřály na ranní rozcvičce, a těšily se na výbornou snídani (vánočka s kakaíčkem). Dopoledne se všichni řečtí bojovníci vydali získat Zlaté rouno, ke kterému se dalo dostat jen jednou velmi nebezpečnou cestou. Tato cesta byla střežena bojovníky, kteří vyrostli z dračích zubů. Naši bojovníci se do tohoto úkolu opřeli naplno. Po dlouhém, vyčerpávajícím boji se jim podařilo úkol splnit. Při dnešním obědě se pár jedinců rozhodlo, že si zahrají na velké jedlíky houskových knedlíků. Hecování jim přidalo na síle, ale dopadlo to podle předpokladů…

Při poledním klidu se všichni snažili schovat do stínu před ostrými slunečními paprsky. Slunce na obloze pálilo víc a víc. Parné odpoledne nenabízelo nic jiného, než vodní bitvu (děti versus vedoucí). Tento souboj dopadl nerozhodně. Ti co zůstali, nebo se alespoň snažili zůstat suší, dostali na hlavu nejvíce kbelíků s vodou, která nebyla zrovna teplá… ani vlažná… no prostě a jednoduše byla ledová. Tato hra se všem velice líbila. Následoval oddílový program, při němž se hrály různé hry, stavěly vodní hráze, a další různé aktivity. Po večeři následovala krátká oddílová chvilka. Začalo se stmívat, a to byl čas k pravidelnému rituálu, při němž se rozsvítila další pochodeň, což byl další krok k úspěšně cestě na horu Olymp.

Vojtíšek, Romis

Dodatek hl. vedoucího:

Získat Zlaté rovno nebylo nic jednoduchého. O tom se na vlastní kůži každý mohl přesvědčit. Vyběhnout do strmého kopce a přitom kličkovat mezi smrtícími papírovými koulemi dalo zabrat i těm největším sportovcům. Vítězství bylo o to oslavovanější. Po poledním klidu byly na hřiště připraveny sudy s vodou, každý se vyzbrojil vhodným „nabírátkem“ a hromadná vodní bitva pro ochlazení i rozpohybování líných těl mohla začít. Úspěch byl veliký.


5. den – 5. 7. 2010

zapsal 1. oddíl ↵

Oddílové foto:

První oddíl - společné foto

1. oddíl - nejmladší holky

Vedoucí: Kamila Tomková
Praktikantka: Lucie Horáčková

Svěřené děti:

  • Barbora Balogová
  • Stanislava Trojanová
  • Adéla Slivková
  • Kateřina Mikutová
  • Kristýna Zemanová
  • Lenka Klimešová
  • Ivana Mihulková
  • Pavlína Kožíšková
  • Adriana Hamanová
  • Renáta Matějková
  • Ester Kvirencová
  • Pavla Písaříková
  • Adéla Bártová
  • Martina Šedová
  • Barbora Báňová

Dnešní den začal poněkud mračně. Na snídani se nad očekávání vedoucích i kuchařů děti vrhly po chlebech s paštikou. Všechny to velice překvapilo. Dopoledne nás čekala velice fyzicky i psychicky náročná celotáborová hra s názvem Sysifofská práce. Místo válení balvanu jsme dostali traktorovou pneumatiku. Absolvovali jsme cestu strastiplným terénem. Přes rovinky, příkré kopce i prudké srázy. V poslední třetině tratě během setiny sekundy bylo vše jinak. Místo poklidného systematického válení si pneumatika vybrala nesprávnou a pro nás nepochopitelnou cestu střemhlav nejprudším srázem. Utíkali jsme za ní, co nám nohy stačily, ale byla rychlejší. Až řeka ji zastavila. Naštěstí jsme ji stihli vyndat dřív, než uplavala. Cestu jsme si sice nedobrovolně zkrátili, ale všemi odřeninami a modřinami nám to bylo vynahrazeno. Útok obrovské pneumatiky se ale netýkal jen nás. Naštěstí jsme se všichni vrátili v relativním pořádku, i když poslední pneumatika málem rozbourala „křehkou“ chatku. Po brilantním přírodním řízku (obědu) jsme si náležitě odpočinuli. Po zbytek dne jsme provozovali relaxační aktivity. Doufejme, že nás zítra čeká méně náročný den.

Lucka a Kamila

Dodatek hl. vedoucího:

Hra Sysifofská práce předčila naše očekávání. Kdo si myslí, že proválet traktorovou pneumatiku přes trasu lesem, do kopce, přes kameny, z kopce či přes lávku, nemůže být pro 16 dětí žádný velký problém, je na omylu. O tom jsme se měli možnost přesvědčit osobně. Pneumatika, která totiž jednou nabere rychlost je téměř k nezastavení. Jedna pneumatika skončila v řece velmi nečekaně, na druhou rychle letící z kopce jsme již byli upozorněni – specifický hluk monstra skákajícího přes kameny a razící si cestu křovím nešlo přeslechnout.

Brácha, kterého nečekaně se valící pneumatika také kus prohnala, přirovnává situaci k animovaným groteskám. Naštěstí stihl uskočit dříve, než se z něho stal „Drápalík“. Nejkritičtější situace nastala téměř na konci akce. Jedna skupina se rozhodla neválet se s přítěží přes lávku, ale jít rovnou vodou. Kdo někdy zkoušel tahat pneumatiku nabírající vodu z řeky, umí si představit, jak to probíhalo. Při tomto záchranném pokusu došlo k uhození se jedné slečny do hlavy. Naštěstí bez zranění, což prokázal i preventivní rentgen. I když tato situace, stejně jako další, při které došlo k přimáčknutí téměř stojící pneumatikou chlapce ke stromu, vypadala nebezpečně, nedošlo v průběhu hry k žádnému zranění. A jelikož se i pneumatiku nekontrolovatelně se řítící na chatku podařilo včas zastavit, nevznikly škody ani na majetku. Při této hře při nás opravdu stáli všichni řečtí bohové.


6. den – 6. 7. 2010

zapsal 2. oddíl ↵

Oddílové foto:

Druhý oddíl - společné foto

2. oddíl - střední holky

Vedoucí: Radka Pecinová
Praktikantka: Iva Pecinová

Svěřené děti:

  • Anna Jezdinová
  • Sára Benešová
  • Tereza Víchová
  • Hana Chourová
  • Lucie Prausová
  • Simona Mihulková
  • Anna Chrbolková
  • Kateřina Balogová
  • Aneta Lázničková
  • Tereza Zemánková
  • Kateřina Dudová
  • Veronika Burgerová
  • Sára Janoušková
  • Natálie Jahnická
  • Adéla Meskářová
  • Monika Klimešová

Ráno bylo nepříjemně zataženo a mokro, což byla trošku změna po předchozích pařácích. Rozcvičku jsme všichni přežili a mohli jsme se s chutí pustit do snídaně a následně do uklízení chatiček. Když byly všechny postýlky ustlané, oblečení ve skříni srovnané a koše vynesené, mohl začít dopolední oddílový program. My jsme využili zrovna ohřáté vody a zahnali jsme naše holčičky do sprch. Aby se holky nenudily, tak s těmi, které se nekoupaly, Ivuška hrála stolní hry. K obědu jsme si pochutnávali na výborných jahodových knedlících a spousta hladovců si chodila přidat.

Po poledním klidu nás všechny překvapil hustý studený déšť, takže jsme si všichni někam zalezli, aby nám nečouhal ani nos. Po svačině následovala zajímavá celotáborová hra. Děti měly za úkol pobavit řeckého boha radosti, vína a zpěvu, boha Dionýsa. Tak sestavovaly různé scénky nebo taneční kreace. Odměnami jim byl potlesk, smích a body do celotáborové hry. Den jsme klasicky zakončili slavnostním rituálem a po večerce zalezli do postýlek načerpat síly na další den.

Ivis a Rádí

Dodatek hl. vedoucího:

Deštivý den sice částečně narušil chod tábora, na druhou stranu přinesl příjemné ochlazení. Většina dne tedy byla naplněna přípravou vystoupení na večerní slavnosti boha Dionýsa. Představení byly vydařené a pobavily nejen Dionýsa, ale i všechny přítomné.


7. den – 7. 7. 2010

zapsal 3. oddíl ↵

Oddílové foto:

Třetí oddíl - společné foto

3. oddíl - nejstarší holky

Vedoucí: Martin Blažek
Praktikantka: Anna Pytlíková

Svěřené děti:

  • Karolína Wagnerová
  • Nicol Laušmanová
  • Aneta Zemanová
  • Kristina Slivková
  • Olga Pecinová
  • Veronika Matušáková
  • Erika Chrbolková
  • Veronika Jurincová
  • Klára Benešová
  • Simona Kodytková
  • Monika Brožová
  • Jana Zezulová
  • Iveta Vrzalová
  • Tereza Lacinová
  • Romana Zemková
  • Hana Svobodová

Ráno nás vítá sluníčko se slabými paprsky. Po velice chladné noci na sebe navlékáme kalhoty a mikiny. Všichni jsme rádi, že se udělalo krásně a mraky konečně odvál vítr. Hned po snídani se náš oddíl rozhodl zopakovat si abecedu. Hledali jsme co nejvíce věcí začínajících na dané písmenko. Naše ženy přišly na to, že kuchyň je vybavena zajímavými předměty, jejichž začínající písmena se jim zrovna hodila. Poté jsme se přemístili do lesa, kde jsme ve dvojicích měli co nejrychleji dojít po zvuku píšťalky do cíle. Navázali jsme tak vztahy a hlubší kontakty s těmi, se kterými bychom si to zrovna nepřáli. Po poledním klidu nám Eldetos zanechal vzkaz, ve kterém stálo, že máme splnit 12 úkolů stejně jako kdysi Herakles.

Tyto zajímavé a často těžké úkoly jsme plnili až skoro do večera. Náš oddíl se popral i se čtvercem z lana a pak si pochutnal na dobré večeři. Ještě před večeří se pětice Brácha, Lukáš, Martin, Aňa a Vojtíšek vydala na vodárenskou věž, odkud navigovala všechny děti z tábora tak, aby postupně vytvořili LDT Seč. Písmenka sestavená z dětí se nám nakonec povedla. Noční rituál nás všechny uspal. Rádi jsme si lehli do postýlek a zavírali svá víčka. Ještě pohlazení po vláskách a dobrou noc.

Martin a Aňa

Dodatek hl. vedoucího:

Celotáborová hra Heraklovy úkoly patří k časově i organizačně složitějším. Děti na jednotlivých stanovištích plnily zkoušky inspirované řeckým hrdinou. Jedním z nejvtipnějších úkolů bylo zabití saně. Sledovat jedince, kteří se se zavázanýma očima snaží klackem zničit balonky navázané mezi stromy a je naváděn pouze povely zbytku své skupiny, je podívaná, která mnohé z přihlížejících, včetně vedoucích, dohnala k neovladatelným záchvatům smíchu spojenými se slzením a válením se v křečích smíchu po zemi.

Tvorba iniciál z dětských těl nebyla tak jednoduchá, jak se na první pohled zdálo. Zorganizovat 100 lidí tak, aby to z věže vypadalo a dalo se vyfotit tak, jak má, nám dalo zabrat. Na tomto příjemném dni zakončeném diskotekou však zůstává tmavý stín, který ovlivnil vztahy i chod zbývajících dní. Nepozvána a kompetentním lidem neohlášena se v areálu z čistajasna objevila osoba, která kolektiv opustila ze svého rozhodnutí a z důvodů odmítnutí dodržování táborových řádů. Přítomností této osoby byla narušena diskotéky, které hrozilo předčasné ukončení, vznikly rozepře mezi vedoucími a hlavně došlo na slzy, zklamání a zkažení nálady dětem. Škody tímto krokem byly posléze odstraňovány několik dní, pozůstatky u některých však zřejmě nebudou odstraněny nikdy.


8. den – 8. 7. 2010

zapsal 4. oddíl ↵

Oddílové foto:

Čtvrtý oddíl - společné foto

4. oddíl - nejmladší kluci

Vedoucí: Martina Šulcová
Praktikantka: Štěpán Miklas

Svěřené děti:

  • Jakub Dupal
  • Jakub Chour
  • Dominik Hyťha
  • Vítek Novák
  • Petr Štancl
  • Patrik Dobruský
  • Marek Vondra
  • Jan Dupal
  • Michal Zvolánek
  • Jakub Dynter
  • Luboš Čermák
  • Stanislav Pšenička
  • Tomáš Kvapil
  • Jakub Mikuta
  • Lukáš Kostka

Sluníčko vystrkuje svoje růžky stejně jako první ranní nedočkavci své hlavy z chatek. Budíček! V minutě se doposud prázdný areál zaplnil k nepoznání. Že by se každý tak těšil na rozcvičku? Nebo se spíš hlásí hladová bříška? Asi ano, vždyť dnes jsou také chlupaté chleby. Po snídani se každý snažil zkulturnit své chatkové bydlení a poté si vedoucí rozebrali děti na oddílové hry. Dopoledne uteklo jako voda a tentokrát jsme nabírali sílu stejně jako Pepek námořník pořádnou dávkou špenátu. Pár odvážlivců o poledním klidu vytáhlo své deky a chytalo bronz bohů. Z relaxace nás vyrušila až úvodní znělka celotáborové hry. Daidalos a Ikaros nás tentokrát inspirovali svou bájí. Za úkol jsme měli vyrobit křídla, která nás vysvobodí z oné pevnosti.

Všichni se do toho obuli s vervou a málem nám třetina dětí ulétla do teplých krajin. Ale u těch křídel jsme pouze nezůstali. Když už létat, tak pořádně. Nejen že jsme se výborně navečeřeli, ale dětem vyrazil dech příjezd balonu, ve kterém se měl každý na svět podívat z trochu jiné výšky, ale vždyť ano, když jsme skoro bohové – z výšek se nám hned dívá lépe a do nebe přece skoro patříme.

Dnešní den byl ve stylu létání, a aby nám děti ve snu neulétly, nás oddíl se postaral o hlídku a ochranu celého tábora. Hodně jsme trpěli, ale proto teď máme místo v nebi, o ano, bohové a bohyně, rozestelte svá lůžka a božskou noc přeji.

Marťa a Mikli

Dodatek hl. vedoucího:

Při výrobě křídel děti opět dokázaly svou představivost, estetičnost i šikovnost. Pořezaných od nožů či kapradin bylo minimum. Večer čekalo na děti překvapení – horkovzdušný balon. Již jeho nafukování bylo všemi pečlivě sledováno a sdělení, že každý má možnost se proletět, bylo přijato s nadšením. Návrh Ály, aby byla konečně vyzkoušena funkčnost vyrobených křídel, nakonec těsným poměrem hlasů neprošel. Pohled na areál z ptačí perspektivy se nenaskytne každý den a i samotný zážitek z letu byl nepopsatelný. Věřím, že všichni (všichni totiž prokázali odvahu a do oblak se vznesli) byli spokojeni a na let balonem dlouho nezapomenou.


9. den – 9. 7. 2010

zapsal 5. oddíl ↵

Oddílové foto:

Pátý oddíl - společné foto

5. oddíl - střední kluci

Vedoucí: Zdeněk Doležal
Praktikantka: Lukáš Voborník

Svěřené děti:

  • Matěj Urbánek
  • Martin Urbánek
  • David Mašek
  • Milan Jurinec
  • Daniel Boháč
  • Jaroslav Kučera
  • David Trojan
  • Adam Matějka
  • Patrik Krajc
  • Ondřej Brož
  • Vojtěch Veverka
  • Tomáš Trojan
  • Tomáš Benák
  • Zdeněk Slanina
  • Daniel Šebek
  • Filip Kožíšek

Ráno jsme začali rozcvičkou pod vedením Zdendy a poté se k nám připojil Vojta a Mikli. Po rozcvičce jsme si šli samozřejmě uklidit a poté jsme se přesunuli na výtečnou snídani. Podávala se bílá káva s loupákem. Následoval skupinový program, který zahrnoval přesun za druhý brod, kde se nacházelo slavné bludiště ukrývající Minotaura – stvoření s lidským tělem a býčí hlavou. Po dlouhém čekání se všechny skupiny vystřídali a úspěšně prošly bludištěm. K obědu přiletěl ptáček až ze Španělska doplněný rýží z Číny.

Již tradičně si děti mohly zakoupit odznáčky, pohledy a známky v trafice u MiQy. Po poledním klidu jsme uspořádali turnaj ve fotbale po šesti týmech vytvořených ze středních a nejstarších kluků. Turnaj probíhal v naprostém pořádku, ale nestihli jsme ho dokončit, přestože jsme hráli až do večeře. Dokončíme ho v následujících dnech. K večeři jsme dostali čočku s párkem a po chvíli odpočinku jsme si zahráli hru Liščí ocásky a Housenky. Hrál celý tábor, včetně vedoucích a praktikantů. Hry se velice líbily a také nás náležitě unavily. Po večerní hygieně jsme nastoupili na večerní hlídku, která je povinností služebního oddílu.

Zdenda a Lukáš

Dodatek hl.vedoucího:

Na první pohled jednoduchá hra Minotaurovo bludiště trvala déle, než jsme předpokládali. Téměř klidný a pohodový den byl večer zpestřen soukromou stezkou odvahy pro ty, kteří si ji vytočili na kole trestů. Toto se nevyhnulo ani vedoucímu Bráchovi. I největší hrdinové měli velký problém vydat se sami s hrníčkem skrz tmavý les k řece pro vodu. Ne každý to dokázal. Při této trestné výpravě se dokonale vyřádil MiQa s megafonem. Zesílený šepot dodal tu správnou hororovou atmosferu.


10. den – 10. 7. 2010

zapsal 6. oddíl ↵

Oddílové foto:

Šestý oddíl - společné foto

6. oddíl - nejstarší kluci

Vedoucí: Roman Šulc
Praktikantka: Vojtěch Kovářík

Svěřené děti:

  • David Vinš
  • Oliver Lenko
  • Pavel Písařík
  • Martin Liška
  • Jakub Pekař
  • Martin Dolák
  • Filip Matějka
  • Daniel Brtnický
  • David Brtnický
  • Michal Hovorka
  • Martin Nepovím
  • David Zeman
  • Michal Jezdina
  • Vít Komárek

Hned první sluneční paprsky dávaly všem znát, že bude velmi teplý den. Po budíčku a vyčištění zoubků se Vojta za pomoci ostatních vedoucích ujal rozcvičky, a snažil se rozproudit krev v ještě rozespalých obličejích. Po vydatné snídani se všichni pustili do uklízení chatek. Když už měli uklizeno, ozvala se z reproduktorů znělka oznamující skupinový nástup. Seřazeni a ve skupinových tričkách jsme shlédli scénku o pasáčkovi Paridovi, který rozsoudil spor o nejkrásnější bohyni. Co jiného by z toho mohlo vzniknout, než soutěž krásy. Za určitý čas měla každá skupina připravit tři bohyně nebo bohy.

Po tvorbě kostýmů, namalování a ozdobení se nezadržitelně blížil začátek soutěže. Všichni skupinou zvolení zástupci museli absolvovat tři disciplíny. Tyto disciplíny obsahovaly přehlídku, rozhovor a volnou disciplínu. Nejvíce se zde objevoval tanec, zpěv a reklamy. Při usilovném přemýšlení se porotci i ostatní účastníci tábora museli posilnit dukátovými buchtičkami. A jelikož ranní paprsky nelhaly, o poledním klidu byl strašný hic! A tak jsme polední klid trávili ve stínu. Na konci poledního klidu jsme se dozvěděli o příjezdu žonglérů, kteří nám připravili všemožné aktivity. Pestrý program a zkoušení nových věcí nás zabavilo až do večeře, na kterou nám kuchařky připravily výbornou sekanou. Po večeři měli děti čas na úklid chatek. Před setměním jsme absolvovali každodenní rituál. A když byla konečně pořádná tma, tak přišlo překvapení. Žongléři s námi zůstali a předvedli ohnivou show. Všem se to moc líbilo. A jelikož byly děti unavené, poslali jsme je spát. Hned jak všichni usnuli, přišel tvrdý budíček na noční celotáborovou hru. Tato hra spočívala v tom, aby každý prošel úsek lesa bez ohlédnutí. Přesně jako to musel před dávnými léty dokázat Orfeus, aby získal zpět svou milou. Vše proběhlo v pořádku, všichni úkol splnili, i když v lese bylo ukrytých spousta nástrah. Zase jsme o krok blíže, Olymp máme na dohled.

Dodatek hl. vedoucího:

Naše táborová „miss“ začala hranou scénkou o Paridovi a třech bohyních. Svou roli si užíval především Vojtěch, který se nakonec výborně zhostil i moderování. Odpoledne plné hrátek s žonglérskými pomůckami zabavilo dokonale všechny přítomné. Každý si rád vyzkoušel házení míčky, točení talířem či chůzi po laně. Jako bonus večer děti shlédli ohnivé představení a s dobrým pocitem šli spinkat. Ne na dlouho. Co by to bylo za tábor bez noční hry. Děti byly postupně probouzeni a vydávaly se do lesa – Hádovi říše. Po trase osvětlené loučemi se dostaly až k samotnému vládci, který jim sdělil zadání úkolu – dojít až k další louči bez ohlédnutí se. Odvážně se děti pouštěly po tmavé pěšince s očekáváním bafnutí, rány či něčeho podobného. Místo těchto drastických metod byla použita jemnější, o to však v danou chvíli strašidelnější. V křoví se z ničeho nic ozvalo broušení kosy. Ano, čtete správně. Obyčejná kovová kosa a brousek donutily většinu „statečných“ ohlédnout se. S pocitem krásně provedené a klidně proběhnuté hry jsme začali balit použité propriety. Hororová scéna na nás však teprve čekala. Do ticha lesa náhle zazněla ohlušující rána. „Co to ten Zbyšek blbne, ještě nám někdo vynadá“, prolétlo mi hlavou, neboť mne nenapadl nikdo jiný, kdo by to mohl mít na svědomí. Z tohoto omylu jsem byl rychle vyveden po návratu do areálu. Zde již probíhala velmi rušná „diskuze“ se sousedem ohledně normálnosti, rušení nočního klidu a vlastnictví cest či pozemků. O ztišení křičícího pána se pokusil ještě stále hororově namalovaný (ostatně jako většina z nás) MiQa, který v černém plášti uhodil kosou o zem a pronesl větu: „Co tady řvete, tady spějí děti, jste normální?!?!“ Jisté je, že o normálnosti by se v té chvíli dalo polemizovat. Jisté je jen to, že v tuto chvíli se verze nás a souseda začaly rozcházet.

Děti ho prý celou noc (hra trvala 3 hodiny) budily hlukem (děti v úseku podél chaty držely bobříka mlčení) a svícením do chatky (žádné z dětí baterku nemělo). A vzhledem k tomu, že ohlušující rána, zápach střelného prachu i hlaveň zasunující se zpět do střešního okénka, pod kterým právě procházela skupina 20 dětí s vedoucími, byla pouze hromadná halucinace, jsem přivolal PČR. Jak bylo možné očekávat, jednalo se o tvrzení proti tvrzení. Jen málo z vedoucích šlo toho rána spát, již svítalo a stejně bychom neusnuli. Naštěstí se nikomu nic nestalo a doufám, že v budoucnu už nikdy nebudu muset podobnou situaci řešit s nevlídnými sousedy ani s nikým jiným.


11. den – 11. 7. 2010

zapsal 1. oddíl ↵

Oddílové foto:

První oddíl - společné foto

1. oddíl - nejmladší holky

Vedoucí: Kamila Tomková
Praktikantka: Lucie Horáčková

Svěřené děti:

  • Barbora Balogová
  • Stanislava Trojanová
  • Adéla Slivková
  • Kateřina Mikutová
  • Kristýna Zemanová
  • Lenka Klimešová
  • Ivana Mihulková
  • Pavlína Kožíšková
  • Adriana Hamanová
  • Renáta Matějková
  • Ester Kvirencová
  • Pavla Písaříková
  • Adéla Bártová
  • Martina Šedová
  • Barbora Báňová

Po noční hře, kdy jsme byli všichni unaveni, nás probral nevyspalý soused. Všichni uslyšeli velkou ránu, ale mysleli jsme, že se jedná o petardu. Byl to však omyl. Někteří zahlédli, jak soused vytahuje z okna zbraň. Poté přišel do tábora a pořvával na nás, proto se Petr rozhodl zavolat policii. Ta vše projednala, ale nic se nevyřešilo. Pár vedoucích se šlo poté vyspat a ostatní ty 2 až 3 hodiny prokonverzovali. Celé dopoledne měly děti za úkol si pořádně uklidit, smýt ornamenty a nápisy, které měly na sobě. Celkově se vše připravovalo na příjezd rodičů. Po poledním klidu si rodiče rozebrali své ratolesti.

Oproti dřívějšku si ale rodiče už nemohli půjčovat děti mimo areál. Zato tu ale byl připraven program – Vojta moderoval, s tím mu pomáhal Štěpán, který si poté střihl i číslo se žonglováním, a Aňa s Marťou ukázaly orientální tance. Prodávali se tu koktejly a Kofola. Kolem páté hodiny odešli rodiče a na děti čekala diskoška. Všichni si pořádně zatancovali. Poté následoval každodenní rituál a my šli konečně všichni spinkat.

Luca a Kamila

Dodatek hl. vedoucího:

Po rušné noci bylo ráno docela kruté, únava, vztek, vzpomínky na noc... Naštěstí nás čekal návštěvní den a díky množství práce jsme neměli čas dlouze přemýšlet o čemkoli jiném. Nová verze návštěvního dne byla úspěšná a jistě v ní budeme pokračovat. Moderátorská dvojce, břišní tance i míchané nápoje slavily úspěch. O zábavu se postarala Kofola. Díky abnormálnímu teplu se prodávala rychleji, než se očekávalo a proto byla vyslána rychlá spojka, Brácha a Lukáš, s úkolem sehnat další sud Kofoly a kelímky. Že se jednalo o správně vybranou dvojici, bylo jisté během 30 minut.

Dodnes nechápu, jak je možné na Seči v neděli odpoledne za tak krátkou dobu zjistit, že je v městě sklad s nápoji, sehnat jeho majitele, dokázat ho umluvit k otevření a prodání sudu, dále v hospodě sehnat druhou narážecí hlavu a to vše v tak krátkém čase bez jakékoli známosti. Jsou prostě dobří. Problém ale nastal s kelímky. Ty se na Seči sehnat nedají, nikde, ani v kempech. Takže zákonitě následoval výlet do Chrudimi, aby byla ta Kofola z čeho pít – cca hodinová záležitost. I přes tyto komplikace se návštěvák povedl a dík patří všem zúčastněným.


12. den – 12. 7. 2010

zapsal 2. oddíl ↵

Oddílové foto:

Druhý oddíl - společné foto

2. oddíl - střední holky

Vedoucí: Radka Pecinová
Praktikantka: Iva Pecinová

Svěřené děti:

  • Anna Jezdinová
  • Sára Benešová
  • Tereza Víchová
  • Hana Chourová
  • Lucie Prausová
  • Simona Mihulková
  • Anna Chrbolková
  • Kateřina Balogová
  • Aneta Lázničková
  • Tereza Zemánková
  • Kateřina Dudová
  • Veronika Burgerová
  • Sára Janoušková
  • Natálie Jahnická
  • Adéla Meskářová
  • Monika Klimešová

Prodloužený budíček všechny táborníky mile překvapil. Však jsme byli po náročném návštěvním dni a večerní diskotéce všichni pořádně unaveni. Po kratičké rozcvičce následovalo hromadné focení všech dětí. K snídani jsme si pochutnali na chlebu s máslem a medem, který si děti mazaly sami. To bylo upatlaných stolů! Dopolední sluníčko všechny oddíly zahnalo do nejbližšího stínu. Se středními holkami jsme využily prázdné společenky a uspořádaly jsme čistě holčičí turnaj ve stolním fotbálku. Vše proběhlo lehce, bez moudrých rad táborových skorofotbalistů. Po paprikové omáčce se všechny děti schovaly před ostrým slunkem. A v táboře tak nastal klid. Ten však skončil s poledním klidem. Následovala vodní bitka – vedoucí proti dětem. Jen málokdo ví, jaké je to dostat do oka vodou z řeky.

Po vodní bitvě, když už jsme byli všichni usušeni a převlečeni, jsme s holkami zamířily zpět do společenky hrát fotbálek. Až nás překvapilo, jak to holky bavilo. Zabralo to téměř celý odpolední program. Po večeři konečně přišla na řadu celotáborová hra. Úkolem bylo svrhnout kyblík s vodou hlídaný vedoucími. Hráli jsme mnoho her, ale ne všem skupinám se to podařilo. Kyblík vylili jenom Zmrzlináři, Tygři a Theiané. Hra se bohužel neobešla bez zranění, a tak měla Ála plné ruce práce. A protože sluníčko už skoro zapadalo a den se pomalu chýlil ke konci, všichni jsme se tepleji oblékli a shromáždili se na slavnostní rituál a nástup. Po něm přišla večerka a zasloužený klid. Jenom tu a tam byly slyšet kroky našich holčiček, které dnes hlídaly tábor. Byla jasná a teplá noc, takže si holky hlídku opravdu užily. Dobrou noc a málo komárů.

Rádí a Ívis


13. den – 13. 7. 2010

zapsal 3. oddíl ↵

Oddílové foto:

Třetí oddíl - společné foto

3. oddíl - nejstarší holky

Vedoucí: Martin Blažek
Praktikantka: Anna Pytlíková

Svěřené děti:

  • Karolína Wagnerová
  • Nicol Laušmanová
  • Aneta Zemanová
  • Kristina Slivková
  • Olga Pecinová
  • Veronika Matušáková
  • Erika Chrbolková
  • Veronika Jurincová
  • Klára Benešová
  • Simona Kodytková
  • Monika Brožová
  • Jana Zezulová
  • Iveta Vrzalová
  • Tereza Lacinová
  • Romana Zemková
  • Hana Svobodová

S východem slunce se i naši hrdinové probouzí a opouští své vyhřáté pelechy. Promnout oči, opláchnout obličej studenou vodou a vzhůru do nového dne, vstříc novým dobrodružstvím. Po vyčerpávající trojské válce je třeba ošetřit zraněné a doplnit energii. Pomazánka z nachytaných ryb nám přišla více než vhod. Dopoledne trávíme povětšinou v příjemném stínu sledováním prezentace příslušníků (i psích) Policie ČR a jako bonus cirkusové představení v podání nejmenších holčiček. Kapitán zavelel, že po obědě je čas na návrat do naší rodné vlasti, do Ithaky. Před samotnou plavbou je třeba vyřešit jeden malý, téměř nevýznamný, problém – nemáme lodě. Je třeba opět rozebrat trojského koně, pokácet pár stromů a znovu postavit naše majestátné koráby. Úkol, postavit ze zbytků nerozbitnou a obratnou loď, byl těžší, než jsme mysleli.

Šest lodí vyplouvá na širý oceán. Téměř nekonečná cesta byla provázena spoustou nástrah a problémů, které se projevily na zdravotním stavu posádky a technickém stavu lodi. Poslední strastí, která nás srazila do kolen, byla mořská bouře těsně u břehu Ithaky. Konečně jsme doma. Živí a zdraví. To se musí náležitě oslavit. Celá Ithaka oslavuje návrat svých hrdinů. Lidé vyrážejí do ulic v maskách. Všude zní smích a hudba. Celý tábor tancuje až do pozdních nočních hodin. Splnili jsme další úkol na naší cestě na Olymp. Zapálíme další pochodeň a plni očekávání z dalších dnů uleháme zpět do svých postelí. Krásné sny.

Martin a Aňa.

Dodatek hl. vedoucího:

Při tvorbě papírové „lodě“ dostatečně velké pro celou skupinu se opět projevila šikovnost i kreativita dětí. Bohužel funkčnost nebyla vždy domyšlena. Většina lodí se rozpadla či potrhala po pár metrech, bez poškození se zpět do přístavu nevrátila žádná. Velmi zrádný byl pro lodě přesun přes lávku nad řekou. Večer děti čekala maškarní diskotéka, při které opět excelovala dvojice moderátorů Vrabec a Vrabec, o zvukovou náplň se postaral DJ Cucin. Masky byly vydařené a zahanbit se nenechali ani vedoucí.


14. den – 14. 7. 2010

zapsal 5. oddíl ↵

Oddílové foto:

Pátý oddíl - společné foto

5. oddíl - střední kluci

Vedoucí: Zdeněk Doležal
Praktikantka: Lukáš Voborník

Svěřené děti:

  • Jakub Dupal
  • Jakub Chour
  • Dominik Hyťha
  • Vítek Novák
  • Petr Štancl
  • Patrik Dobruský
  • Marek Vondra
  • Jan Dupal
  • Michal Zvolánek
  • Jakub Dynter
  • Luboš Čermák
  • Stanislav Pšenička
  • Tomáš Kvapil
  • Jakub Mikuta
  • Lukáš Kostka

Regenerací všech bojovníku bylo učiněno za dost a tak mohl začít nový den. Tábor se začal pomalu probouzet, a aby nikomu neztuhlo unavené tělo, proběhla hromadná rozcvička. Vynikající dar bohů – chléb, byl toho dne potřen paštikou. Ve chvíli, kdy se každý cítil syt, se naše hrdinné oddíly pustily do úklidu nocleháren. Fyzicky se už každý cítil připraven, a proto začal duševní trénink. Večerníčkový kvíz otestoval znalosti chrabrých bojovníků až na samý okraj.

Když pak přišla na řadu tajná šifra, ne každý se stal úspěšným řešitelem. Z nenadání nás navštívil posel špatných zpráv. Táborem se prohnala nemalá skupina prasat, což byl důvod pro následný několikahodinový úklid. Po náročném úklidu bylo třeba se znovu posilnit. Na talířích jsme tentokrát měli gulášek s houskovým knedlíkem. Abychom mohli docenit kvalitu jídla, bylo třeba si dát chvíli oddechu. Následující horlivé přípravy vyústily v ne první, ani poslední, olympijské klání. Mezi četnými disciplínami nemohla chybět ani lukostřelba, ani běh na střední vzdálenost, natož pak hod frisbee diskem či lovení jablek z kýble plného vody. Při plnění náročných úkolů bylo třeba se posilnit jablkem s houskou. Poslední šíp byl vystřelen, poslední jablko vyloveno. Nastaly obrovské hody na počest vládce bohů Dia. Jako hlavní chod se podával holandský řízek s bramborem. Slavnostní nástup bojovníků a vyhlášení výsledků svojí mystikou překonal už jen večerní rituál. Tma zahalila celý tábor. Spánek dostihl každého z nás.

Mikli, Marťa

Dodatek hl. vedoucího:

Olympijské klání bylo poslední CTH. Večer při slavnostním rituálu vzplála poslední nezapálená pochodeň a otevřela se nám cesta na horu Olymp. Po strastiplné cestě tmavým lesem jsme dorazili do cíle. Zde nás již čekal náš božský průvodce a hlídač cesty k Olympu – Eldetos. Ocenil naši statečnost, odhodlanost i vytrvalost a umožnil nám zapsání mezi řecké hrdiny a hrdinky. Lístek s našim jménem byl sežehnut plamenem hrdinství a jak každý ví, co oheň zchvátí, již nenavrátí. Naše hrdinství je tedy věčné. Jsme konečně jedni z nich.


15. den – 15. 7. 2010

zapsal 5. oddíl ↵

Oddílové foto:

Pátý oddíl - společné foto

5. oddíl - střední kluci

Vedoucí: Zdeněk Doležal
Praktikantka: Lukáš Voborník

Svěřené děti:

  • Matěj Urbánek
  • Martin Urbánek
  • David Mašek
  • Milan Jurinec
  • Daniel Boháč
  • Jaroslav Kučera
  • David Trojan
  • Adam Matějka
  • Patrik Krajc
  • Ondřej Brož
  • Vojtěch Veverka
  • Tomáš Trojan
  • Tomáš Benák
  • Zdeněk Slanina
  • Daniel Šebek
  • Filip Kožíšek

Díky posunutému budíčku jsme se probudili dostatečně silní na další náročný den. Po rozhýbání těla a výborné snídani jsme se snažili změnit svoje dočasné bydlení na útulnou místnost. Po úklidu nás čekalo druhé sprchování za tábor. Vůbec se nám nechtělo, ale hygiena je hygiena. Poté, co jsme se málem nepoznali takhle čistí, jsme si zahráli náš oblíbený stolní tenis.

Rychle to uteklo a už jsme seděli u posilujícího oběda. Přišel nám vhod, protože se areál tábora změnil na pouť. Plnili jsme nejrůznější atrakce od plivání na dálku, výdrž pod vodou, hod míčkem na cíl, kuželky, až po africkou disciplínu. Za úspěšné splnění úkolu nás vedoucí odměnili penězi s různými hodnotami. Tyto kartičkové peníze jsme si mohli v Bleskovém koloniálu vyměnit za sladkosti všeho druhu, omalovánky, klíčenky, kšiltovky a mnoho dalšího. Vykupování všech zásob nám zabralo čas až do večeře. Jakmile jsme zaplnili naše hladové žaludky, sesedli jsme se k obrovskému ohni. Čekalo nás vyhlášení nejlepších olympioniků. Pro někoho překvapivé, pro někoho méně. Následovalo vyhodnocení úklidu chatek, které nečekaně vyhrál srub s deseti nejmenšími holčičkami. Ještě pár her k ohni, zpívání a mohli jsme se rozprchnout do postelí. Je za námi další náročný den a tábor se blíží ke konci.

Ďolík.


16. den – 16. 7. 2010

zapsal 6. oddíl ↵

Oddílové foto:

Šestý oddíl - společné foto

6. oddíl - nejstarší kluci

Vedoucí: Roman Šulc
Praktikantka: Vojtěch Kovářík

Svěřené děti:

  • David Vinš
  • Oliver Lenko
  • Pavel Písařík
  • Martin Liška
  • Jakub Pekař
  • Martin Dolák
  • Filip Matějka
  • Daniel Brtnický
  • David Brtnický
  • Michal Hovorka
  • Martin Nepovím
  • David Zeman
  • Michal Jezdina
  • Vít Komárek

Slunce už bylo kus nad vrcholky stromů a my jsme teprve vstávali. Budíček byl totiž o hodinu posunutý, tak jsme se všichni vyspali o trochu více. Však hned v prvních tvářích jsme mohli vidět výraz, který byl poněkud jiný, než jsme mohli vidět na začátku tábora, či i před pár dny. Obličeje už nebyly plné napětí a očekávání z toho, co nás ještě čeká za hry. Na první pohled bylo znát, že se nám blíží konec tábora. V každém kuse ty smíšené pocity jako na začátku tábora, na jedné straně radost z brzkého návratu k rodičům a na straně druhé opuštění známého kolektivu, kamarádů, vedoucích, však plni krásných pocitů. Po vyčištění zoubků a poněkud dlouhé rozcvičce se jako vždy ozvalo „snídaně“. Celý tábor se s chutí na chléb se sýrem seřadil na nástupu se snahou jít na snídani jako první.

Potom se vši vydali zpět do chatek, aby si poklidili a zabalili první věci. A jelikož se děti v průběhu tábora hodně snažily, uklízení jim zabralo téměř celé odpoledne. K obědu jsme měli segedínský guláš s knedlíkem a pak jako obvykle následoval polední klid. Krátce po poledním klidu jsme se dali do úklidu celého areálu tábora. Tady už jen poslední nástup a každý kluk i holka, natěšený na závěrečnou diskotéku, se mohli jít chystat, malovat oči, gelovat vlasy. Po pár protančených střevících a spousty tance a zpocených triček nás už jen jako třešnička na dortu čekal závěrečný rozlučkový ohňostroj. A teď už jen dobrou noc, děti!

Romis a Vojtěch

Dodatek hl. vedoucího:

Den před odjezdem patří k těm hektičtějším, a jelikož už i na děti doléhá pocit loučení, je také smutnějším. Proběhlo poslední vyhlašování výsledků, předání dortů, pamětních listů, a dalších odměn. Kdo neměl práci se svým balením, pomáhal rozebírat a skládat dekorace. Z technických důvodů jsme se však nečekaně ocitli bez dodávky na odvoz věcí zpět do Chrudimi.

Naštěstí se Zbyškovi podařilo zajistit náhradní menší dodávku. Díky. Bez ní bychom věci z areálu odváželi na přívěsném vozíku zhruba 25x. Večerní diskotéka nebrala konce, ale dnes to nikomu nevadilo. Za zvuků naší celotáborové znělky Boyard byl na závěr odpálen ohňostroj. Zhruba 20 minut bylo nebe rozzářeno třaskavými různobarevnými efekty, které dodaly večeru slavnostní nádech.


17. den – 17. 7. 2010

zapsal hlavní vedoucí

Poslední táborové ráno. Už zase? Tak brzy? Nespletli jste se? Zase to tak rychle uteklo, opět jsme o 17 dní starší a nejhezčí část „prázdnin“ je u konce. Vnímavý jedinec má možnost v areálu vycítit velmi pestrou směsici pocitů a nálad. Radost dětí, které opět uvidí své rodiče, domácí mazlíčky a televizi s počítačem se mísí se smutkem z odjezdu a rozloučení se s kamarády. Energicky tvářící se vedoucí začíná přemáhat únava a i při snaze o dokonalou organizaci a klidný, pokojný průběh odjezdu z areálu je všude přítomný spěch, stres a všeobecný chaos. Při snídani jsou dětem navráceny očkovací průkazy a další dokumentace. Rozdány jim jsou i balíčky se svačinou na cestu. Někteří nedočkavci řízek i sladkosti okamžitě konzumují, aniž by je zajímalo balení a vyklízení si chatek, a již uklizený areál se opět plní množstvím odhozených papírku v trávníku. Vedoucí stále dokola obcházejí pokoje, pomáhají dětem dobalovat, vystěhovávat, zametat, stlát, vytírat.... Každý pokoj se prochází několikrát a člověk má chvílemi pocit Sisifofské práce.

V nastalém ruchu přijíždějí první rodiče, kteří jsou z větší dálky či nechtějí svěřit své ratolesti do rukou MHD, a odvážejí si své dítka. Po chvíli je i přes veškerou snahu velmi těžké se orientovat, kdo se kde pohybuje, kdo si kam co položil, kde kdo co má. Jelikož sousedi stále „nestihli“ odstranit stromy přesahující do silnice, autobus na nás opět počká pouze U Letadla. Batožina je naložena na avii technických služeb a vyvezena nahoru, kde jí silní vedoucí překládají do dvou připravených autobusů. Děti čeká poslední společný výšlap kopce a pak se už jen usadit a trochu poupravenými slovy klasika: „Na Chrudim, Vávro, na Chrudim“. Kolona aut s řeckými posádkami doprovází autobusy až na místo určení, tedy vlakové nádraží.

Zde se již nachází dav netrpělivých rodičů, toužebně očekávajících návrat svých synů a dcer. Vracíme je sice špinavé, utahané a uplakané, ale naštěstí opět všechny. Žádné nechybí ani nepřebývá, což je úspěch. Se slzou v koutku oka pozorujeme, jak se „naše“ dětičky rozbíhají k rodičům, berou svá zavazadla, naposledy nám mávají, objímají nás a – mizí. Někteří na rok, někteří na déle, někteří vzhledem k svému vysokému věku navždy. Je nám smutno, naplňuje nás pocit prázdnoty a po našich řeckých hrdinech a hrdinkách nám zůstávají v tuto chvíli jen vzpomínky a dvě igelitky věcí, které ničí nejsou, nikdo na tábor nepřivezl a nikomu nechybí. Zvláštní to jev každého roku. Rychle ale zpět do reality. Naskákat do aut, odjezd na Seč, doklizení, dobalení, předání areálu, odjezd domů. Letos z důvodu ne zcela nejvhodnější organizace pronájmu areálu to musí být vše velmi rychlé. Již v poledne přijíždí další tábor, takže nesmíme překážet. Auta, přívěs i dodávka jsou nacpány k prasknutí, poslední loučení a odjezd domů, kde nás čeká půldenní vyhazování a uklízení věcí a dekorací kupících se na obří hromadě před garáží. Jak se to do těch aut mohlo vejít a kde jsme to vše měli celý rok uskladněné a co kam patří je nám záhadou. A to nás ještě čeká, až bude k dispozici velká dodávka, „výlet“ do areálu tábora pro traktorové pneumatiky a řecké štíty, které se jinak odvést nepodaří. Letošní hektické stěhování bylo poznamenáno ještě jednou nemilou události – „ztrátou“ jednoho očkovacího průkazu. Při rozdávání těchto knížek došlo ke slepení 2 složek k sobě. Bohužel se na to přišlo až ve chvíli, kdy si pro dceru přijel tatínek a vehementně se domáhal zdravotní dokumentace. Celý areál byl prohledán, vše překontrolováno, dětem prohledány batohy, ale bez úspěchu. Nervozita spojená s časovým presem stoupala. Došlo i na obvolávání dětí, které odjížděli dříve. Nakonec vše dobře dopadlo, ale tento nepříjemný zážitek si na několik příštích let rád nechám ujít. Řecké slunce zapadá za obzor, naposledy do něj tedy pohlédněme, načerpejme síly, poučme se z nezdarů a s chutí a elánem se pusťme do přípravy dalšího dobrodružství, vždyť rok 2011 je tu co nevidět.

Kronika 2011

1. den – 1. 7. 2011

zapsal 3. oddíl ↵

Oddílové foto:

Třetí oddíl - společné foto

3. oddíl - nejstarší holky

Vedoucí: Lukáš Voborník
Praktikantka: Bc. Anna Pytlíková

Svěřené děti:

  • Kateřina Dudová
  • Kateřina Horová
  • Veronika Burgerová
  • Zuzana Hovorková
  • Sára Janoušková
  • Natálie Jahnická
  • Nicol Laušmanová
  • Martina Čížková
  • Veronika Džurníková
  • Aneta Zemanová
  • Monika Klimešová
  • Linda Hebertová
  • Kristina Slivková
  • Erika Chrbolková
  • Klára Benešová
  • Simona Kodytková

Milá kroniko, tak je to tu zase. Po roce odloučení se zde opět shledáváme. Mé pocity jsou smíšené – velká radost ze shledání, touha po nových společných zážitcích a obrovská únava po týdenní úmorné práci při přípravách letního dětského tábora Seč 2011 – Tajemství hradu Ohebu. Nakonec dávám přednost dětem před vidinou a potřebou spánku. A vyplácí se, děti mě naplňují energií, dávají mi pochopit smysl mé práce, kdo více potřebuje naši péči a lásku, než-li právě děti? Radost, očekávání a zvědavost zrcadlící se v jejich očíčkách mě popohání a dávají mi sílu jít dál a dětem tak připravit, zrealizovat a s nimi prožít další smysluplný tábor. Ráno se probouzíme do pěkné zimy. S husí kůží nasedáme do aut a odjíždíme na chrudimské nádraží. Převzetí dětí probíhá v pořádku, problém však nastává u samotné iniciativy rodičů nalodit děti co nejdříve do autobusů. Vzniká chaos a nepřehledná situace, kdy se začínají do autobusů nahečmávat děti i se svými kufry. Autobusy nás opět dovezly jen k Letadlu, kde na nás čekalo už auto s přívěsem. Svalnatí vedoucí za dopomoci nejstarších kluků přepravují kufry z jednoho vozidla do druhého, ty jsou posléze přepraveny do tábora. Děti už ale musí pěšky.

Dopolední program je ve znamení ubytování, vybalování a seznamovacích her. Vše probíhá relativně v klidu a my si začínáme postupně všímat toho, že děti jsou letos zatím průměrně méně dynamické ve srovnání s dětmi z předchozích let. Ale kdo ví, co se v nich vše skrývá? Odpoledne nám přichází popřát štěstí Merlin a Jezerní Paní. Merlin předává jeho veličenstvu Velkorytíři Petru kouzelný nápoj, jež mu má dodat energii na dlouhé a tajuplné cestě. Jezerní Paní daruje Petrovi meč Excalibur, který nám dodává sílu a oporu. Nakonec je celý tábor smáčený kapkami neohrožující vody. K cestě do neznáma nás tedy přišli povzbudit mocné bytosti a my se můžeme přestat strachovat v kraji, kde se z dosud neznámých důvodů odehrávají nevysvětlitelné, záhadné jevy. K večernímu rozptýlení je pro nás připravena diskotéka. Táborem se rozléhá hudba, společenkou prostupují různě barevná světla a ve víru vlnění našich těl můžeme zavzpomínat nad dnešním celým dnem. Hurá do postýlek, zachumlat se do peřinek, zavřít očička a nechat se poddat všem pěkným snům.

Dobrou noc, Lukáš a Aňa.

Poznámka hl. vedoucího:

Ač bylo na letošní tábor potřeba dekorací a materiálu méně, než v minulých letech, vše opět probíhalo, téměř se dá říci klasicky, v mírných stresech a chaosu. Chvílemi se zdálo, že nic nevychází, jak má. Dodávka byla, areál nebyl přístupný, když byl areál volný k nastěhování, nebyla dodávka. Protože se ale nevzdáváme bez boje, proběhla série telefonátů a výsledek? Dodávek a přívěsů se nakonec sjelo více, než bylo potřeba. Díky patří všem, kteří se zapojili do této akce i samotného stěhování, tvorby kulis, atd. Něco navíc však s sebou letos vezeme – vlastní zvukovou a světelnou aparaturu a rampu na zavěšení světel. V tomto směru jsme již plně soběstační, diskotéky budeme připravovat a realizovat sami. DJ pultu se chopil DJ Cucin. Hned dnešní první diskotéka ukázala, že je to krok správným směrem. Děti byly nadšené.


2. den – 2. 7. 2011

zapsal 4. oddíl ↵

Oddílové foto:

Čtvrtý oddíl - společné foto

4. oddíl - nejmladší kluci

Vedoucí: Zdeněk Doležal
Praktikantka: Anna Červová

Svěřené děti:

  • Jakub Dupal
  • Jan Laušman
  • Jakub Chour
  • Jiří Šeda
  • Samuel Bureš
  • Filip Meduna
  • Vítek Novák
  • Matyáš Borecký
  • Robert Dykast
  • Patrik Dobruský
  • Marek Vondra
  • David Švadlenka
  • Jan Dupal
  • Michal Zvolánek
  • Tomáš Kvapil

tu druhý den tábora. Probouzíme se do zimy, a i když rozcvička je jen pro dobrovolníka, zapojuje se téměř celý tábor. Po loupáku s bílou kávou a úklidu chatek následuje oddílový program. Nás čekal zápas ve vybíjené se středními holkami, ve které jsme je porazili. A protože nás držela bojová nálada, rozdali jsme si to i se středními kluky, tentokrát ve fotbale. Po urputném boji jsme je přehráli o dva góly. Následovalo posílení našeho zdraví v podobě dušené mrkve, která byla na oběd. V poledním klidu jsme si odpočinuli, bylo to zapotřebí. Ve 14 hodin byl zahájen nástup, kde nás rozdělili na šest skupin. Všichni vedoucí se naučili nějakou scénku, písničku apod. Následovala dražba vedoucích. Když každá skupina měla přiřazeného svého vedoucího a praktikanta, vrhli jsme se na batikování triček, vymýšlení názvů, malování vlajek a erbů. To nám vydrželo až do večeře.

Na večerním nástupu, který byl výjimečně u ohně, se všechny skupiny představily. Za plápolajícího ohýnku pějeme písně. Když v tom se nám objevilo znamení. Tajemný neznámý nás vedl až na Oheb. Po přečtení vzkazu jsme se pokoušeli vyluštit morseovou abecedou tajemství. Nakonec se nám povedlo najít truhlu. Dozvěděli jsme se, že se zde zjevuje Bílá paní, kterou můžeme vysvobodit, jen pokud se staneme rytíři. To je přesně pro nás. Sebrali jsme odvahu a rozhodli se udělat vše pro to, abychom hodnou paní osvobodili. Za hluboké noci jsme se zcela vyčerpáni vrátili do tábora a lehli do postýlek. Dobrou noc

Zdenda a Anička

Poznámka hl. vedoucího:

Morseova abeceda je pro děti problematická. To jistě nikoho nepřekvapí. To, že je zcela neznámou i pro starší děti, je ještě překvapivější. Ale to, že budou mít problém přijmout světelnou zprávu i poté, co jim je vše vysvětleno a dostanou předem klíč k luštění (A= .- atd.) je téměř nepochopitelné. Nakonec jsme zprávu společnými silami vyluštili, ale v okamžiku, kdy si děti první vysílané signály nezapisovaly . -..--.--...-, ale počítaly 1 bliknutí, 2, 3....15, 16... mi nebylo nejlépe. Úvod do celotáborové hry byl v ohrožení.


3. den – 3. 7. 2011

zapsal 5. oddíl ↵

Oddílové foto:

Pátý oddíl - společné foto

5. oddíl - střední kluci

Vedoucí: Štěpán Miklas
Praktikantka: Vladimír Troj

Svěřené děti:

  • Lukáš Král
  • Ondřej Zeman
  • Jakub Dynter
  • Luboš Čermák
  • Stanislav Pšenička
  • Matěj Urbánek
  • Tomáš Dlouhý
  • Jakub Mikuta
  • David Mašek
  • Jaroslav Kučera
  • Lukáš Born

Začal nám další den, nezačal zvesela a nevesele pokračoval až do večera, tedy co se počasí týká. Co nálady se týká, ta díky nepřízni počasí nebyla příliš nadšená. Stál před námi nelehký úkol, rozveselit deštěm zachmuřelé děti. Zaujali jsme pozice na předem připravených pozicích, v rytířském sále a ve stolovně. My konkrétně, tedy střední adepti na rytíře, pohlaví mužského, jsme obsadili polovinu rytířského sálu. Druhá polovina byla osídlena ženami z řad nejstarších. Rytířský sál bylo ideální místo pro konání turnajového klání, jehož účastníky jsme sice byli pouze my, ale za to vši. Turnaj tento karetní trval až do oběda. Po svíčkové a poledním klidu zjevil se nám posel králův s tajnou zprávou. Zpráva obsahovala pochvalu za odhalení tajemství a zadání prvního úkolu rytířského. Tímto úkolem bylo projít cestou, která otestovala naši bystrost až na samý okraj našich možností. Většina šla správnou cestou, jiní zase ne úplně správnou cestou. Dříve či později dorazili do tábora všichni.

Usušení a mírně odpočatí sešli jsme se v jídelně. Tam sobě záznamy v obrazovce a cesty jsme zhotovili a další hru ku zábavě své zahráli. Povečeřet bylo třeba již, učinili jsme tak. Těstoviny, okurka a další suroviny v těstovinovém salátu přišly velmi vhod jak k večeři, tak i pozdní večeři. Když jídlo skončilo, bylo třeba zažehnout svíci za splněný úkol. Obřad se zdařil a svíce ani moc neubyla. Koupel a čištěný zubů zakončily náročný den.

Lord Mikli fon Sobětuchy

Hrabě Vlado

Poznámka hl. vedoucího:

Světem internetu koluje množství vtipných vět před smrtí – např. „jasně, že jsem si tu elektřinu vypnul“. Na tyto věty jsem si vzpomněl v průběhu závodu na bystrost. Ani fáborky vyznačená trasa není vždy zárukou úspěchu. Se skupinou, pro jejíž vedoucí i praktikantku nebylo okolí nejznámější, vyrazil pro jistotu Zbyšek. Jaké bylo mé překvapení, když byl za pár minut zpět. Na mou otázku, co se stalo, že se vrací, mi odpověděl: „Byl jsem tam zbytečný, hned za mostem jeden ze starších členů skupiny prohlásil: tady to znám, vím, kam jdem. Tak jsem se vrátil:)“ V tuto chvíli jsem si vzpomněl na ony věty a také na v minulosti MiQou pronesenou větu: „Z bezpečnostních důvodů raději zůstaneme v areálu“. Mé tušení mne nezklamalo. Tato skupina dokázala zázračným způsobem přeskočit půlku trasy, přičemž první část šla dvakrát – pokaždé jiným směrem. Zpět do tábora naštěstí trefila. Takže, až zase někdy někdo začne říkat že,.... :D


4. den – 4. 7. 2011

zapsal 6. oddíl ↵

Oddílové foto:

Šestý oddíl - společné foto

6. oddíl - nejstarší kluci

Vedoucí: Vojtěch Kovářík
Praktikantka: Lucie Kovařičová

Svěřené děti:

  • Vojta Veverka
  • Patrik Krajc
  • Filip Kožíšek
  • Petr Jehlička
  • Daniel Šebek
  • David Vinš
  • Jaroslav Kapek
  • Pavel Písařík
  • Martin Dolák
  • Daniel Brtnický
  • David Brtnický
  • Michal Hovorka
  • Martin Nepovím
  • David Zeman
  • Tomáš Trojan

Další den se nesl v duchu proměnlivého počasí. Potencionální rytíři a rytířky zahájili den s rybičkovou pomazánkou, na kterou však ne všichni měli tu správnou chuť. Výjimkou byli naši nejmenší skororytíři ze 4. řádu, kteří vzorně všichni měli alespoň trochu této pochutiny. Po snídani se všichni pustili do důkladného úklidu svých komnat a podle toho dopadlo i bodování čistoty, které dopadlo ze všech dosavadních jednoznačně nejlépe.

Po důkladném smýčení se všichni rozdělili do svých řádů a věnovali se vlastním programům. My, nejstarší rytíři 6. řádu, jsme nejdříve hráli odpočinkové hry jako na schovku. Potom jsme ovšem nasadili tvrdší laťku a zahráli si štafetu k brodu, kde kluci nabrali do hrnečku vodu a naplňovali kbelíky. Potom jsme si na oddechnutí zahráli stříhanou, která se klukům nad očekávání líbila. Po výtečném hovězím plátku s rýží se pážata odebrala k odpočinku, který nebyl všemi dokonale dodržován. Na konci poledního klidu nás překvapila hygiena, která odjela sice spokojená, ale narušila nám odpolední táborovou hru, kterou jsme změnili ze Somráka na Bulring. I tak to ovšem byl pro děti zážitek, při kterém se lépe seznámily, posílily svou spolupráci a koordinaci skupiny a samozřejmě i trpělivost. Po večeři se rytíři 6. řádu bleskově osprchovali, zatímco ostatní děti hráli přetahovanou, Mrazíka apod. Ve standardní čas se děti vydaly na kutě a přijeli naši přátelé z Lucrezie. Už se těšíme, co si na nás na zítra připravili. Dobrou noc

Lucka a Vojta


5. den – 5. 7. 2011

zapsal 1. oddíl ↵

Oddílové foto:

První oddíl - společné foto

1. oddíl - nejmladší holky

Vedoucí: Kamila Tomková
Praktikantka: Lucie Horáčková

Svěřené děti:

  • Kateřina Borecká
  • Terezie Králová
  • Valerie Němcová
  • Elen Kořínková
  • Kateřina Zemánková
  • Stanislava Trojanová
  • Natálie Lupoměská
  • Adéla Slivková
  • Kateřina Mikutová
  • Zuzana Machová
  • Lenka Klimešová
  • Karolína Hochmanová
  • Kristýna Zemanová
  • Adriana Hamanová
  • Natálie Kutílková

První sluneční den letošního táborového maratonu odstartoval výstřely z palných varhan. Již od včerejšího večera jsme hostili skupinu historického šermu Lucrezii. Skupina se dokonce ujala rozcvičky, kterou jsme si všichni užili. Po paštikové snídani nás čekala ukázka zbraní. Dozvěděli jsme se, jak které vypadají, jak se používají a hlavně kde se uplatňovaly. Vydrželo nám to až do večera. V poledním klidu jsme konečně vytáhli deky a slunili se. Následoval druhý úsek Lucrezie, ve kterém jsme na vlastní uši okusili palné zbraně. Potom jsme si všichni zkusili hodit nožem na cíl, střílet z luku a zahrát si s kordy. Pudinková sváča nám dodala energii na celotáborovou hru. Ta byla věnovaná vytrvalosti. Cílem hry bylo co nejvíce oběhaných koleček kolem tábora. Nejprve po jednom, pak po dvou, po třech, i pozpátku. Téměř hodinu jsme vydrželi sprintovat a soupeřit o body. Po skončení hry to někteří museli déle vydýchávat a pět lidí si nechalo ošetřit kotník.

Ještě zadýchaní jsme slupli večeři. Následoval předposlední úsek našich hostů, který v sobě skrýval pohádku v jiném podání. Nasmáli jsme se a následoval nástup. Nastala tma a skupina Lucrezia se s námi rozloučila posledním číslem – ohnivou šou. Vše se povedlo, dokonce se nám předvedl praktikant Vláďa. Zaskakoval za zdravotně indisponovaného člena skupiny. Odměnili jsme vystupující za celodenní snažení a s plamínky v očích se vydali do postýlek.

Kamča a Lucka

Pozn. hlavního vedoucího:

Den s Lucrezií byl opět dokonalý. Jejich profesionální, ale přitom velmi přátelský přístup, secvičenost, vědomosti, zkrátka lidé na svých místech. Večerní hrátky s ohněm snad ještě dokonalejší, než o 2 roky dříve. Těším se, až se znovu potkáme. Bohužel ne všichni byli z této návštěvy tak nadšení, jako my. Panu sousedovi střelecké představení rušilo plány na klidnou dovolenou. Jeho návrh – střílet potichu – ale bohužel nebylo možné zrealizovat, pokračovali jsme tedy podle plánu. Při přípravách varhan stala se ještě jedna drobná nepříjemnost. Varhany z nezjištěného důvodu při ládování vystřelily. To způsobilo poranění Bačovy ruky. Sice ne vážné, ale nejlehčí také ne. Střelný prach zasekaný pod kůži na ruce si vyžádal jeho ošetření v nemocnici. Přejeme mu brzké uzdravení.


6. den – 6. 7. 2011

zapsal 2. oddíl ↵

Oddílové foto:

Druhý oddíl - společné foto

2. oddíl - střední holky

Vedoucí: Šárka Husáková
Praktikantka: Nela Skokanová

Svěřené děti:

  • Ester Kvirencová
  • Adéla Jurová
  • Adéla Meskářová
  • Adéla Bártová
  • Tereza Zemánková
  • Tereza Víchová
  • Anna Jezdinová
  • Anna Chrbolková
  • Nikola Lupoměská
  • Hana Chourová
  • Sára Benešová
  • Michaela Janků
  • Ivana Mihulková
  • Simona Mihulková
  • Martina Šedová
  • Lucie Prausová
  • Dorota Beránková

Jestli ještě po včerejší ráno platil rozkaz: „holinky na nohy“, tak na dnešní rozcvičku jsme už bez přemýšlení vyrazili v teniskách. Dneska bylo také krásné počasí, že se po jedenácté hodině pobyt na slunci stal téměř nesnesitelným. Asi hlavně proto většina vedoucích vzala své oddíly do lesa, kde bylo krásně příjemně a všechny hry se stávaly automaticky relaxací. Oddílové programy trvaly až do svačiny, která zcela splňovala požadavky na letní osvěžení. Dostali jsme totiž pomeranče, a nedovedu si představit šťavnatější ovoce. Když už jsme u toho jídla, dovolím si ještě návrat o čtyři hodiny zpět, totiž k poledni, času oběd. K jídlu byly ovocné knedlíky se skořicí. Toto jídlo snad nemohlo zklamat jediného strávníka. Dokonce děti kuchařkám jídlo hlasitě chválily, takže radost z jídla byla opravdu všeobecná.

Zpět z minulosti opět k přítomnosti, totiž k pomerančům, ale hlavně k událostem, které následovaly po svačině. Znělka oznámila celotáborovku, která se konala za hrází v lese. Cílem hry byla samozřejmě schopnost skupinové spolupráce, ale kromě sociálního IQ si děti procvičily i krátkodobou paměť a nohy. Ve zkratce: Každá skupina dostala papír s narýsovanou sítí, na kterou měla překreslit obrázky, které byly připevněny na stromech v lese. Úspěšná družstva dokázala na svůj papír překreslit znak tábora, ti méně úspěšní alespoň dokázali, že abstraktní umění je stále moderním a živým tvůrčím postupem. Na večeři se celý tábor dostavil hladový, takže (až na jedince) bez remcání snědl francouzské brambory, které byly vynikající, ale trošku ostřejší.

Rovněž program po večerním nástupu byl pro všechny společný. Sešli jsme se u táboráku, abychom konečně mohli využít dobrého počasí k sezení venku. Zpívalo se a kluci si připravili šaškovsko-žongléřský program.

Šárka a Nela


7. den – 7. 7. 2011

zapsal 3. oddíl ↵

Oddílové foto:

Třetí oddíl - společné foto

3. oddíl - nejstarší holky

Vedoucí: Lukáš Voborník
Praktikantka: Bc. Anna Pytlíková

Svěřené děti:

  • Kateřina Dudová
  • Kateřina Horová
  • Veronika Burgerová
  • Zuzana Hovorková
  • Sára Janoušková
  • Natálie Jahnická
  • Nicol Laušmanová
  • Martina Čížková
  • Veronika Džurníková
  • Aneta Zemanová
  • Monika Klimešová
  • Linda Hebertová
  • Kristina Slivková
  • Erika Chrbolková
  • Klára Benešová
  • Simona Kodytková

Je tu ráno a nám se v hlavě rodí otázka „co nám asi tento den přinese?“ Začínáme čištěním zoubků a rozcvičkou, která nás všechny pořádně probírá. K snídani si pochutnáváme na chlebu s marmeládou a pak hurá na úklid pokojíčků. Dopoledne se odehrává v duchu oddílových programů. Náš oddíl si zaběhal v lese slalom, zahrál si nálety. Nechybělo ani povídání si na téma „tábor a jak se tady mám“. Dále jsme skládaly zprávu z expedice, která nás zdržela tak, že jsme nestihli připravit jídelnu k obědu. Proto se o to s ochotou postarali nejstarší kluci, díky! A protože při zběsilém běhu do tábora Lukáš prohlásil, že kdo doběhne poslední, tomu vyhází skříň a do tábora poslední doběhla Aňa, která čekal na poslední z oddílu, byla skříň vyházena jí.

Po poledním klidu jsme byli prověřeni z toho, zda ovládáme a disponujeme ctností štědrost. Každá rytířská skupina nafasovala táborový odznáček a ten měla měnit a měnit a měnit. Byli jsme vypuštěni do všech světových stran. V různých městečkách a vesnicích jsme měli měnit až vyměnit. Naším cílem bylo získat co nejpočetnější, nejcennější předměty. Naši Zelení králíci se vypravili směr Horní Bezděkov. Naše doporučení: „Neposlouchejte a neřiďte se radami starých dědků – nevědí nic, natož směr cesty“. Díky dědulovi jsme si pěkně zašli.

Vyměňování věcí děti opravdu bavilo a to i přesto, že se poměrně styděly a často se dohadovaly, kdo ze skupinky bude mluvit. Myslím, že jsme natrefili na milé a štědré lidi, jež nás obdarovali něčím hodnotnějším. Nakonec jsme se umístili na krásném třetím místě a to i přesto, že jsme málem s sebou přivedli pejska (paní nám však přestala věřit – proč?). Únavný den s ještě únavnější cestou máme za sebou a teď hurá do postýlek a odpočívat a spinkat až do rána. Nabereme novou energii a budeme se těšit na nový den. Dobrou noc

Aňa a Lukáš


8. den – 8. 7. 2011

zapsal 4. oddíl ↵

Oddílové foto:

Čtvrtý oddíl - společné foto

4. oddíl - nejmladší kluci

Vedoucí: Zdeněk Doležal
Praktikantka: Anna Červová

Svěřené děti:

  • Jakub Dupal
  • Jan Laušman
  • Jakub Chour
  • Jiří Šeda
  • Samuel Bureš
  • Filip Meduna
  • Vítek Novák
  • Matyáš Borecký
  • Robert Dykast
  • Patrik Dobruský
  • Marek Vondra
  • David Švadlenka
  • Jan Dupal
  • Michal Zvolánek
  • Tomáš Kvapil

Dnes jsme se probudili do chladného rána, z kterého se vyklubalo deštivé dopoledne. Posnídali jsme chléb se sýrem a poté začaly oddílové programy. Abychom se nemuseli bát, že spadneme do vody, nejstarší kluci nám postavili brod přes řeku. Nejmenší holčičky, střední kluci a největší holky se s pláštěnkami vydali na výlet do Seče. Po dobrém obědě, slepici na paprice, jsme mohli radostně odložit gumáky a pláštěnky a odpoledne se vylouplo do slunečného letního počasí.

Do svačiny jsme opět trávili čas v oddílech, ale po nástupu, který byl svolán nám již známou písničkou z Noci na Karlštejně a my byli nastoupeni ve skupinových tričkách, jsme se pustili do dalšího boje o rytířskou ctnost. Pro dnešní den měly děti za úkol po skupinách nacvičit zábavné představení na rytířské slavnosti, jež by potěšilo Jeho veličenstvo velkorytíře Petra. Po výborné krupicové kaši k večeři odborná porota všechny vystoupení zhodnotila a vítězem v tomto klání se stali Zelení králíci. Následoval večerní nástup. Zhodnocení celého dne, odměny a tresty, slavnostní rituál, kde jsme zapálili další již šestou svíci a hajdy na kutě.

Pro radost dětí jsme na dnešní noc naplánovali noční hru. Děti po svíčkách prošly trasu, kde musely splnit úkol. Tím bylo vložení ukazováčku do očních důlků Krutorovy lebky. Poté jsme již všichni mohli jít spát a nechat si zdát o tom, jaká dobrodružství nás čekají v dalších dnech.

Zdenda a Anička

Poznámka hlavního vedoucího:

Nejjednodušší věci bývají mnohdy nejobtížnější. To se projevilo i při výpravě za Krutorovou lebkou. Děti měly za úkol vsunout prsty do důlků po očích Lorda Krutora. Mohly, ale nemusely, rozhodnutí bylo jenom na nich. Čím starší děti, tím častěji se jim nechtělo a sádrovou lebku jenom obešly, mnohdy velmi rychle, obloukem. Že by snad měly strach? Nejmladší holčičky prožily také strašidelné chvíle. Ne však z lebky, ale z Lucky. Když jim šla v cíli naproti, lekly se jí a lesem se okamžitě začal rozléhat jejich neutišitelný křik a hysterický pláč. Asi budeme Lucku využívat častěji :)


9. den – 9. 7. 2011

zapsal 5. oddíl ↵

Oddílové foto:

Pátý oddíl - společné foto

5. oddíl - střední kluci

Vedoucí: Štěpán Miklas
Praktikantka: Vladimír Troj

Svěřené děti:

  • Lukáš Král
  • Ondřej Zeman
  • Jakub Dynter
  • Luboš Čermák
  • Stanislav Pšenička
  • Matěj Urbánek
  • Tomáš Dlouhý
  • Jakub Mikuta
  • David Mašek
  • Jaroslav Kučera
  • Lukáš Born

Je další den ráno. Sluníčko vyšlo a již z časného rána ohřívalo náš kraj a tábor. V očích každého z rytířů se již na první pohled zrcadlilo vzrušení a napětí chvil budoucích. Nadcházející okamžiky napovídaly totiž, že právě dnešek bude velkým dnem. Dorazit do tábora naši rodičové mají. To bylo důvodem pro velký úklid ležení našeho, což se také dopoledne celé dělo. Výstavba přístřešků, značení cest, přípravy, úklid.

Po obědě našem – rýži, masu a omáčce – začali první rodičové na návštěvu přijíždět. Vrabčí duo je, jako už loni, nejprve uvítalo a poté i bavilo (trikem s meči, dětskou sirénou, pochopovým zpěvem a dalšími kousky). Zemiho nalévárna obsloužila každého, kdo přišel a cokoliv chtěl. Když rodiče navrátili se zpět do domovů svých, zdivo našeho rytířského sálu praskati a prohýbati se začalo pod rytmy dvorních hudebníků.

Se dnem jsme se rozloučili pohledem na královské kejklíře oheň plivající a jinak s ohněm manipulující. Že oheň není jen tak ledajaká sranda nám ukázala jedna z kejklířek. Zranění však nebyla naštěstí závažného charakteru. Poté už spánek přepadl nás zcela.

Vláďa a Mikli

Poznámka hl.vedoucího:

Návštěvní den opět slavil úspěch. Velké množství rodičů, usměvavé děti, slunce, klid a pohoda. Bar U Zemiho měl opět plné ruce práce. Davy lidí toužících po osvěživém občerstvení tvořily dlouhé fronty. Při večerních hrátkách s ohněm došlo k mírnému popálení Ani. Nově omotané vějíře napuštěné petrolejem vzplály více, než se dalo čekat. K incidentu došlo večer při diskotéce. Té se chtěly zúčastnit i pomocnice z kuchyně. Hlasováním bylo odsouhlaseno, že jim to neumožníme – špatné zkušenosti z minulých let. Navíc již první večer bylo za jejich přítomnosti dohodnuto, že se nebudou účastnit programu, chodit mezi děti. Toto rozhodnutí vzbudilo ze strany kuchyně takovou vlnu nevole a odporu vůči nám, že tím byl zkažen celý zbytek večera (pouze nám vedoucím, nikoli dětem!).


10. den – 10. 7. 2011

zapsal 6. oddíl ↵

Oddílové foto:

Šestý oddíl - společné foto

6. oddíl - nejstarší kluci

Vedoucí: Vojtěch Kovářík
Praktikantka: Lucie Kovařičová

Svěřené děti:

  • Vojta Veverka
  • Patrik Krajc
  • Filip Kožíšek
  • Petr Jehlička
  • Daniel Šebek
  • David Vinš
  • Jaroslav Kapek
  • Pavel Písařík
  • Martin Dolák
  • Daniel Brtnický
  • David Brtnický
  • Michal Hovorka
  • Martin Nepovím
  • David Zeman
  • Tomáš Trojan

Po nezdařeném spaní pod širým nebem se táborníci vzbudili do překrásného dne, který jim přinesl nové zážitky a zkušenosti. Hned po snídani do tábora přijeli dva koníčci, na kterých se postupně projeli všichni táborníci. Chodili pěkně dokola na hřišti, až do oběda. K obědu bylo kuřátko s bramborem, takže se všichni do sytosti najedli, a poté užívali poledního klidu k odpočinku. Bylo hrozné horko, bylo hrozné horko, a proto si neustále máchali čepice ve studené vodě. Naštěstí se hned po poledním klidu odehrávala celotáborová hra, která byla připravena nedaleko v lese u brodu. V lese chládek, to jediné co nás drželo nad vodou a dávalo nám sílu. Celotáborová hra představovala další důležitou vlastnost – důvěru. Tento úkol nebyl jednoduchý. Všichni se s ním poprali po svém a nakonec se to všem podařilo. Získali zapálit další svíčku na večerním rituálu a zase o krok přiblížit odhalení tajemství hradu Ohebu.

Lucinka a Vojtíšek

Poznámka hl.vedoucího:

Svezení na koních sice nebylo dlouhé, ovšem i tak se dětem líbilo. Koníčkům snad také, tolik dětí na nich snad v životě nesedělo. Při hře na důvěru bych osobně nechtěl být v týmu, který navigoval Vojta Veverka. Je pravda, že tým vyhrál, ovšem za cenu tvrdých nárazů. „Poběž, rychle, rychle, rovně, no, utíkej.“ Rána, náraz do stromu. „Bacha strom. To nevadí, honem se zvedni a poběž dál.“ V roli pozorovatele opravdu velmi, velmi zábavné. Ani u ostatních oddílů se děti občasnému pádu nevyhnuly. V jednom případě jsme si nebyli jisti, zda je šátek dostatečně tmavý. Že opravdu je, se ukázalo vzápětí. Dítko ten pařez opravdu nevidělo. Den byl tedy celkem veselý. S kuchyní to již tak veselé nebylo. Ignorace, přehlížení, divné pohledy a varná konvice s hrníčky a kávou v jídelně. To nám ten druhý týden hezky začíná.


11. den – 11. 7. 2011

zapsal 1. oddíl ↵

Oddílové foto:

První oddíl - společné foto

1. oddíl - nejmladší holky

Vedoucí: Kamila Tomková
Praktikantka: Lucie Horáčková

Svěřené děti:

  • Kateřina Borecká
  • Terezie Králová
  • Valerie Němcová
  • Elen Kořínková
  • Kateřina Zemánková
  • Stanislava Trojanová
  • Natálie Lupoměská
  • Adéla Slivková
  • Kateřina Mikutová
  • Zuzana Machová
  • Lenka Klimešová
  • Karolína Hochmanová
  • Kristýna Zemanová
  • Adriana Hamanová
  • Natálie Kutílková

Máme tu další den. Po děsivé noční bouřce jsme se probudili do chladnějšího rána. Při rozcvičce jsme se ale zahřáli. Chleby s vajíčkovou pomazánkou nastartovaly náročný den. V 9:00 se ozvaly policejní sirény a do areálu zavítali příslušníci policie ČR. Každý z nich nám ukázal něco jiného, od otisků prstů, přes elektronickou navigační mapu, po výstroj a výzbroj zásahové policie.

Dobitou energii dukátovými buchtičkami s krémem jsme si mohli uvolnit hned po obědě v celotáborové hře. Ta zkoušela naší další vlastnost – obětavost. Naším úkolem bylo za hodinu vytvořit nosítka pro princezny. Vrhli jsme se na všechny použitelné přírodní materiály a za chvíli bylo hotovo. Mezitím si každá skupina vybrala svoji princeznu a náležitě si ji vyzdobila. Poté nám nezbylo nic jiného než ji vynést na hrad Oheb. Všichni jsme to zvládli, prohlédli si okolí hradu.

Do tábora jsme se vrátili akorát na večeři. Po tradičním večerním nástupu a po zapálení další svíčky nás čekal táborák. Nejprve jsme se rozjížděli rytmickými písničkami. Když oheň postupně oslaboval, opekli jsme si buřtíky i chleby a dali si pozdní večeři. To už na nás padla tma, rozloučili jsme se ukolébavkou a zalehli do postelí. Dobrou noc

Kamča a Lucka


12. den – 12. 7. 2011

zapsal 2. oddíl ↵

Oddílové foto:

Druhý oddíl - společné foto

2. oddíl - střední holky

Vedoucí: Šárka Husáková
Praktikantka: Nela Skokanová

Svěřené děti:

  • Ester Kvirencová
  • Adéla Jurová
  • Adéla Meskářová
  • Adéla Bártová
  • Tereza Zemánková
  • Tereza Víchová
  • Anna Jezdinová
  • Anna Chrbolková
  • Nikola Lupoměská
  • Hana Chourová
  • Sára Benešová
  • Michaela Janků
  • Ivana Mihulková
  • Simona Mihulková
  • Martina Šedová
  • Lucie Prausová
  • Dorota Beránková

Dnes se konečně splnilo toužebné přání většiny dětí i vedoucích. Vyrazili jsme se koupat na Sečskou přehradu. Dopoledne jsme tedy ještě věnovali oddílovým programům, které jako každý den byly skvěle a zodpovědně připraveny nadšenými vedoucími, kteří se, jako každé ráno, nemohou dočkat, až své plánované hry uvedou v praxi. Podle hlasitého smíchu a radostného výskání, které krátce po snídani (chleba s medem) naplnilo celý tábor a jeho blízké okolí, bylo znát, že se děti dobře bavily. Než jsme se nadáli, byl tu oběd, který dle mého osobního hodnocení, byl skvostný. Květáková polévka a bramborové knedlíky se zelím a vepřovým, No prostě mňamka. Odpoledne jsme se, jak už jsem zmínila, odebrali k vodě a vrátili jsme se až k večeři.

Tématem celotáborovky byla láska. Děti si tuto vyhřátou ctnost měly osvojit složením vlastní básně vedené v duchu milostné dvorské lyriky. Své veršíky přednesly spanilé princezně Mirce, které rovněž předložily dary. Její výsost nejdříve ocenila skupinu, která se básničku naučila nazpaměť a do jejího přednášení se zapojila celá. Dnešní večer byl krátký, unavené děti po plavání se rády odebraly do postele, aby na zítřejší den nabraly potřebnou energii.

Šárka a Nela


13. den – 13. 7. 2011

zapsal 3. oddíl ↵

Oddílové foto:

Třetí oddíl - společné foto

3. oddíl - nejstarší holky

Vedoucí: Lukáš Voborník
Praktikantka: Bc. Anna Pytlíková

Svěřené děti:

  • Kateřina Dudová
  • Kateřina Horová
  • Veronika Burgerová
  • Zuzana Hovorková
  • Sára Janoušková
  • Natálie Jahnická
  • Nicol Laušmanová
  • Martina Čížková
  • Veronika Džurníková
  • Aneta Zemanová
  • Monika Klimešová
  • Linda Hebertová
  • Kristina Slivková
  • Erika Chrbolková
  • Klára Benešová
  • Simona Kodytková

Ráno jsme se probudili do mírně deštivého počasí. Když se naši skoro rytíři a rytířky shromáždili, vyrazili jsme na snídani, ze které byl chléb s rybičkovou pomazánkou. Po tom, co se všichni nasnídali a uklidili po sobě, vydali jsme se na oddílové programy. Naše ženy se zapojily do hry na otázky, a to otázky jako jsi zamilovaná? Bavíš se tu? a odpovídaly na otázky ano/ne, a tak jsme se o sobě dozvěděly ještě víc. Tím se prohloubily naše vzájemné vztahy. Po této hře se už trochu vyjasnilo a šli jsme dělat jiný program. Šly jsme do jídelny, pustily si hudbu, povídali si a při tom vytvářeli bižutérii z korálků a já, Cucin, jsme dostal řetízek. To se protáhlo ž do oběda. Tak jsme ho šli rychle připravit.

Po poledním klidu jsme se šli fotit, tvořili jsme pyramidu a různé nezvyklé pozice. Poté jsme navštívili brod, kde se holky zašpinily od bahna. Mezi tím k nám zavítal sokolník a předváděl nám své miláčka ptáčky, jak je cvičí a jak loví. Po jeho odjezdu jsme obdrželi dopis od krále, o tom, že se máme připravit na karneval. Ten proběhl velice dobře. Bylo mnoho originálních kostýmů a poté jsme si trochu zatancovali. Noční nástup proběhl velice rychle – zahnala nás blížící se bouřka. Toť konec našeho dne

Lukáš-Cucin a Aňa

Poznámka hl.vedoucího:

Ukázky sokolnické práce zaujaly všechny přítomné. Krmení dravého ptáka živou myší Álou byla pak zajímavá podívaná pouze pro vedoucí. Nejsme předci morbidní, něco takového se dětem neukazuje. Večerní bouře byla jedna z nejhezčích, jaké jsem na táboře zažil. Její rychlý nástup, tmavnoucí obloha ve 3 jasně oddělitelných odstínech. Výpadek elektřiny. Krása :)


14. den – 14. 7. 2011

zapsal 4. oddíl ↵

Oddílové foto:

Čtvrtý oddíl - společné foto

4. oddíl - nejmladší kluci

Vedoucí: Zdeněk Doležal
Praktikantka: Anna Červová

Svěřené děti:

  • Jakub Dupal
  • Jan Laušman
  • Jakub Chour
  • Jiří Šeda
  • Samuel Bureš
  • Filip Meduna
  • Vítek Novák
  • Matyáš Borecký
  • Robert Dykast
  • Patrik Dobruský
  • Marek Vondra
  • David Švadlenka
  • Jan Dupal
  • Michal Zvolánek
  • Tomáš Kvapil

Ráno jsme posnídali chléb s paštikou a poté, i přes deštivý začátek dopoledne, začaly Rytířské hry, v nichž jsme mohli vyzkoušet obratnost, sílu, vytrvalost či zručnost. Po oddílech děti obcházely disciplíny až do oběda, kdy jsme si všichni pochutnali na řízku s bramborami. Rytířské klání pokračovalo i po obědě. Postupem času rytíři dobojovali, šípy dolétaly, korálky se dovlékly. Turnaj rytířský vystřídal turnaj ve stolním fotbálku nejmenších kluků. Holky z korálků vyráběly náramky přátelství a uklízely společenskou místnost.

Večerní rituál byl plný smíšených pocitů. Čas utíká jako voda a my dnes zapálili třináctou svíci. Poslední rytířskou svíci, poslední rytířskou ctnost, která nám chyběla k tomu, abychom mohli být pasováni do řádu rytířského. Byla též otevřena truhla s pokladem, kde byl ukryt vzkaz od temného mága a šest map, které nás měly dovést k šesti částem kouzelné formule, jež osvobodí Bílou paní ze zakletí. Vyrazili jsme tedy na cestu, našli pergamen s formulí a vydali se na Oheb. Zde jsme hromadně odříkali formuli a zapálili svíci. Z okna zříceniny začal stoupat bílý dým, světlo v něm vzplálo a z šera hradu k nám vystoupila Bílá paní, jež nám poděkovala za vysvobození ze zakletí.

Okouzleni tajemnou atmosférou jsme se vydali zpět do tábora a s hrdostí v srdcích se splnění našeho úkolu jsme zalezli do postýlek a nechali si zdát krásné sny.

Anička a Zdenda

Poznámka hl. vedoucího:

Večerní vysvobození Bílé paní bylo emotivnější a krásnější, než si kdokoli z přípravného týmu byl schopen představit. Tento zážitek jistě zůstane dlouho v každém z přítomných. Uslzené oči dětí i vedoucích a objetí mluvily za vše. Takový účinek jsem nečekal ani ve snu.


15. den – 15. 7. 2011

zapsal 5. oddíl ↵

Oddílové foto:

Pátý oddíl - společné foto

5. oddíl - střední kluci

Vedoucí: Štěpán Miklas
Praktikantka: Vladimír Troj

Svěřené děti:

  • Lukáš Král
  • Ondřej Zeman
  • Jakub Dynter
  • Luboš Čermák
  • Stanislav Pšenička
  • Matěj Urbánek
  • Tomáš Dlouhý
  • Jakub Mikuta
  • David Mašek
  • Jaroslav Kučera
  • Lukáš Born

Ráno, když slunce vyšlo nad vrcholky stromů, začala hrát ranní píseň. Vedoucí a praktikanti s jejich doprovodem začali vbíhat do chatek a budit spící dětičky. Vše začalo jako obvyklý den, až na jednu myšlenku, která se honila v hlavě všem: „Zítra jedeme domů“. Všichni udělali ranní hygienu a začali vyklízet skříně. Začal se podávat chléb se sýrem a hrnečkem mléka. Poté začaly děti znovu balit věci do svých batohů a kufrů.

Když děti vyběhly z chatek, nastal oddílový program. Některé oddíly se vydaly na procházku po lese, další byly ve společenské místnosti a hrály fotbálek, nebo si hodily šipkou. My jsme s kluky, v areálu na dekách, za svitu slunce, začali navlékat korále, aby na nás měli kluci vzpomínku. Když bylo vše hotovo, začala příprava na oběd. Kuchyně udělala všem radost a ukuchtila nám náš milovaný segedínský guláš. Všichni se dosti najedli a odešli z chatek odpočívat, dokud neskončí polední klid. Vedoucí byli zaúkolováni, aby se středními a velkými oddíly vyplnili dotazník. Střední kluci ho vypracovali a měli čas. Vedoucí mezi tím sundávali kulisy.

Nastal čas na svačinu, kdy jsme doplnili energii měkoučkou houstičkou a kouskem pomeranče. Hned poté začal nástup, který byl výjimečně dlouhý z důvodu vyhodnocení celotáborové hry. Každá skupina dostala jeden lahodný dort, který se musel rozdělit na tolik kusů, kolik je ve skupině rytířů. Chvilku poté nastal čas večeře. Sekaná s bramborem. „Mňam.“ Po táboře se začaly šířit zvěsti o diskotéce a tak se také stalo. DJ přijel se svým vybavením, všechno zapojil a zábava mohla začít.

O půl jedenácté bylo ohlášeno překvapení, které čeká venku. Děti rázem vyrazily, udělaly řadu, pustila se muzika a z ničeho nic se ozvaly dvě rány... ohňostroj. Ten zakončil celý tento den. Děti si šly vyčistit zuby a hurá na kutě. Vedoucí tiše uspali děti, kterým se honilo hlavou „už zítra, už zítra budu doma. Ach jo.“

Mikli a Vláďa

Poznámka hl. vedoucího:

Předposlední den, poslední noc. Jedny z nejtěžších chvil tábora. Hry jsou dohrané, ceny rozdané. Už jen balit, uklízet a bourat dekorace. Ano, opět již den před koncem tábora, protože i tento rok jsme nuceni opustit areál nejpozději do zítřejšího poledne, aby mohl najet další tábor. Kdybychom tedy nebourali a neodváželi věci již dnes, nedalo by se to stihnout. Hlavně aby tím bouráním netrpěly děti. Kvůli nim tu jsme, na ně musíme mít čas. Celkově napjatá atmosféra mezi námi a kuchyní opět přitvrzuje. Ač si nejsme vědomi našeho zavinění, opravujeme stříšky před jídelnou a společenskou místností. Tedy lépe řečeno Cucin opravuje. Díry kolem šroubů jsou dle našeho mínění způsobeny vlivem počasí, ne našimi dekoracemi. Nemáme však už chuť, náladu, ani sílu se hádat. Vojtíšek řeší další problém – při vracení letitých spacích pytlů, které využil pro svůj oddíl při spaní pod širým nebem, je řešeno, zda měly či neměly obal všechny spacáky. Každá strana tvrdila něco jiného. Nebudeme si ale kazit poslední večer. Naše aparatura je již uklizena, odvezena. Na poslední diskotéku přijíždí letitý táborový DJ. Děti se však moc nebaví. Těžko říci, zda je to stylem hudby, hraní, či posledním večerem. Slavnostní ohňostroj však potěšil všechny. Tak tedy, poslední, dobrou noc.


16. den – 16. 7. 2011

zapsal hlavní vedoucí

Začíná nám poslední ráno, poslední den. Snídaně, balení, uklízení chatek. Každý má plné ruce práce. Balení a uklízení areálu je o to chaotičtější, že děti musí opět pěšky dojít nahoru k Letadlu. Autobusy prostě dolu nezajedou. Naštěstí alespoň pro batohy a kufry přijela dodávka z technických služeb. I tak je to zbytečná práce navíc – naházet věci na sklopku, u Letadla sházet a přerovnat do autobusů... Společně s dětmi jedeme do Chrudimi. Loučení je letos nějaké smutnější a bolestivější. Dětem se nechce domů, vedoucím se nechce vracet do prázdného areálu. Ale musíme. Znovu vše zkontrolovat, naložit naše poslední věci a „hurá“ domů. Hurá? Těžko říci. Kdo ví, jak to bude příští rok, snad se vše uklidní, čas ukáže. Poslední ohlédnutí se, poslední cigaretka – děti odjely, takže povolená. Stejně tu bylo krásně. Díky vám děti, díky vám. Tak zase za rok, spolu s vámi, ahoj. Máme vás rádi.

Kronika 2012

1. den - 30.6.2012

zapsal 1. oddíl ↵

Oddílové foto:

První oddíl - společné foto

1. oddíl - nejmladší holky

Vedoucí: Martin Blažek
Praktikantka: Tereza Doláková

Svěřené děti:

  • Kateřina Borecká
  • Terezie Králová
  • Natálie Lupoměská
  • Kateřina Mikutová
  • Sabina Horníková
  • Barbora Štechová
  • Lenka Klimešová
  • Adriana Hamanová
  • Pavla Písaříková
  • Nikola Lupoměská

Sluneční paprsky padaly na naší tvář. V tábořišti, je nezvyklý klid a ve vzduchu visí nervozita z nadcházejících dnů. Po krátklé ranní poradě se náš kmen vydává do nedalekých lovišť. Za úsvitu se setkáváme s novými členy a dovážíme je povozy do našeho, dlouhá léta střeženého, útočiště. Po nedlouhé, avšak klikaté a těžko zapamatovatelné cestě, se před námi rozprostřela nádherná pláň s naším útočištěm. Tábořiště lemované našimi tee-pee střeženého posvátným ohništěm a totemem. Den strávíme poznáváním našich nových spolubydlících a bojovníků zasvědcením je do našeho každodenního života. Začátek našeho putování jsme na závěr dne oslavili tradiční veselkou za zvuku hudby. Znaveni po celém dni, uleháváme do tee-pee a spíme jako byzoni.

Seznamovací den byl nádherný a poučný. Doufáme, že se vše vydaří a dokážeme odhalit tajemství totemu Eldoráda.

Terka a Marťas.

2. den - 1.7.2012

zapsal 2. oddíl ↵

Oddílové foto:

Druhý oddíl - společné foto

2. oddíl - nejstarší holky

Vedoucí: Lukáš Voborník
Praktikantka: Nela Skokanová

Svěřené děti:

  • Ester Kvirencová
  • Adéla Bártová
  • Anna Jezdinová
  • Hana Chourová
  • Lucie Prausová
  • Anna Chrbolková
  • Nikola Lupoměská
  • Veronika Burgerová
  • Anna Horynová
  • Natalie Jahnická
  • Monika Klimešová
  • Linda Hebertová
  • Veronika Džurníková

Ráno jsme se probudili do slunného dne. Potom, co si indiáni uklidili svá obydlí a protáhli svá unavená těla, jsme naplnili vyhládlá bříška. Po návratu do indiánské osady šel celý kmen hrát hromadně různé hry – motokros, housenka, a další a válečníci opravovat tee-pee.

V poledne jsme si všichni pochutnali na dobrém obědě. Po poledním klidu všechny táborníky sám velký náčelník rozdělil do kmenů pro celotáborovou hru. Kmeny usedli do trávy a užívali si vystoupení svých náčelníků, jež poté dražili. Po dražbě si každý kmen vymyslel název a pokřik, společnými silami vytvořili totem a vlajku.

K večeru usedli k táborovému ohni, kde byli seznámeni s historií ohně u kterého si zaspívali. Náčelník se ujal slova a seznámil indiány s příběhem totemu Eldoráda. Vydali jsme se za posledním žijícím strážcem totemu. Bohužel jsme přišli pozdě. Strážce již nebyl mezi námi, avšak nám zanechal zprávu jak máme pokračovat v naší cestě. Na cestu nám svítil stříbrný měsíc, který nám dodává sílu. Abychom byli odpočatí ulehli jsme do našich chatrčí. Klidný spánek nám kapku narušila první táborová bouřka.

Nelinka a Cucínek

3. den - 2.7.2012

zapsal 3. oddíl ↵

Oddílové foto:

Třetí oddíl - společné foto

3. oddíl - nejmladší kluci

Vedoucí: Štěpán Miklas
Praktikantka: Anna Červová

Svěřené děti:

  • František Kolář
  • Michal Jeníček
  • Jakub Matoušek
  • Kryštof Kubišta
  • Daniel Zlesák
  • Jan Luke McKenna
  • Jiří Haman
  • Jakub Šporke
  • Jakub Chour
  • Matyáš Borecký

Začalo nám nové ráno, tak, jako správní cherokiové jsme začali podle hesla: „Ve zdravém těle, zdravý duch.“ Ani v té nejzapadlejší indiánské vísce nesmí chybět očista těla. Dobrá snídaně ve smyslu koblihy a ovocného koláče nás připravila na náročný den. S plnými bříšky jsme se dali do řádného úklidu našeho ležení.

Úklid a balení ležení bylo provedeno a my jsme se vydali na cestu. Indiánský běh byla jediná možnost přesunu. Únava nesmí být přípustna a také nebyla. Při přesunu bylo potřeba si dát vydatný oběd, Knedlo vepřo zelo nezní sice příliš indiánsky, ale k jídlu bylo.

Poobědní odpočinek nesměl chybět a také nechyběl. Létající disk bylo zábavné spestření na okamžiky poodpočinkové.

Průvodce našeho kmene vtělený do jelena, ochránce lesa, měl úkol přímo pro nás v cestě za tajemstvím Totemu Eldoráda. Naším úkolem bylo bez dotyku rukou přesunout jablko do jamek. Bylo jich celkem devět a nikdo nemohl jít dvakrát za sebou k odpalu. Po čekání na poslední skupinu jsme se vydali na večeři.

Risoto nás zahřálo na těle i na duši. Po dobrém jídle následoval obchod s boblíž se nacházejícím obchodníkem. Očista proběhla hned následně. Večerní rituál proběhl poklidně a tak jsme se vydali ku hlídání tábořiště. Zpět do postele jsme se vydali až když nás zahnala bouře.

Ančovička a Mikli

4. den - 3.7.2012

zapsal 4. oddíl ↵

Oddílové foto:

Čtvrtý oddíl - společné foto

4. oddíl - střední kluci

Vedoucí: Pavel Stahoň
Praktikantka: Magda Kartáková

Svěřené děti:

  • Adam Volf
  • Jakub Chour
  • Ondřej Zeman
  • Marek Paulus
  • Lukáš Král
  • Jakub Dynter
  • Luboš Čermák
  • Martin Petr
  • Stanislav Pšenička
  • Pavel Nešpor
  • Filip Gregor
  • Josef Volf
  • Jakub Mikuta

Oblíbená budíčková „kokodák“ hudba probudila v 7:30 indiánská rozespalá očka do přicházejícího slunečného dne. Rudé tváře se přesunuly z vyhřátého pelechu před své chatrče. Pavel neboli Ohnivý vlas, vedoucí dnešního služebního oddílu indiány v 7:40 svolal na rozcvičku a všichni protáhli svá těla, včetně vedoucích. Náčelník odpočíval.

Po ranním protažení indiáni a indiánky provedli očistu těla, poklidili si chatrče a připravili se na snídani. V 8:30 jsme se posílili rohlíky, paštikou, máslem a čajem, abychom byly plni sil na další dobrosružství. Po chutné snídani se táborníci odebrali do svých chatrčí a snažili se je co nejlépe uklidit a zkrášlit, tak zapojili společně své síly a některým se rozsvítilo i očekávané sluníčko.

Dopoledne se dále vedoucí věnovali svým oddílům. Hráli hry a dělali různé další aktivity. Počasí bylo prozatím slunečné a tak se mohlo využít okolí tábora, které nabízí spoustu míst, kde jsou indiáni schopni se společně sbližovat a utužovat své počáteční vztahy v přirozeném prostředí lesů a luk. Služební čtvrtý oddíl strávil chvíle před obědem nedaleko Eldoráda. Indiáni pokračovali v přípravě a stavbě svých bunkrů ze spadaných větví, jehličí, listí a šišek. Učili se tak souznění s přírodou, přišli na to, že naše matka nám může poskytnout spoustu materiálu, aniž bychom museli větve trhat přímo ze stromů a ničit tak indiány posvátnou zemi Eldoráda.

Po doknčení bunkrů se oddíl středních kluků rozdělil na dvě skupiny a boj započal. Indiánské tváře se bily statečně, ale počasí nám nepřálo. Hromy začaly ohlašovat příchod bouře. 11:20, čas, kdy se světlo stalo tmou, poledne večerem. Slunce zahalily mraky. V mžiku byl celý les potažen černým mourem. Indiáni se tak museli odebrat ze stínu do svých chatrčí. Následoval oběd, který nás posilnil na odpolední soupeření mezi jednotlivými kmeny. Po vydatné krmni indiáni odpočívali a připravovali se na nadcházející boj o vítězství.

Ve 14:15 se kmen „Ti co zbyli“ odebrali mezi stromy. Bludiště bylo jejich úkolem. Každý příslušník kmene musel projít bludištěm se zavázanýma očima. Indiáni tak posílili svoji důvěru k ostatním členům kmene, neboť se v bludišti pohybovali a dokázali se orientovat pouze pomocí hlasu navigátorů. Bouřlivé počasí nás ale neopouštělo. Všechny kmeny se kvůli bouřce nemohli odpoledne podrobit zkoušce. „Orlí péééra“ byla vyhnána bouří ze stínu stromů náhlým vychrem doprovázeným dunivými zvuky hromů. Tváře indiánů během návratu do tábora osvětlovali hrozivé blesky. Déšť byl vytrvalý, ale ne věčný. Proudy vody se doslova snášely z nebe a chvílemi je doprovázeli ledové kroupy. Rudé tváře přečkali běsnění v úkrytu svých chatrčí a některé kmeny se postavily zkoušce tváří v tvář až po večeři.

Vepřové maso na kmíně zachutnalo i mlsným jazýčkům. Následoval večerní program. Kmeny „Orlí péééra“ a „Ňuňánci“ změřili své síly v Ocáskách těsně před příchodem další bouře. Soupeřili do prvních spadlých kapek. Klid před bouří se proměnil v oblohu plnou mraků a blesků. Oheň se snášel z nebe. Chtě nechtě, bouře provázela indiánské ležení celý den. Závěr večera se blížil a tak indiáni začali přípravu na večerku i v dešti.

Eldorádo nás tentokrát před divokým tancem přírody neochránilo. Doufejme, že s přibývajícím počtem splněných úkolů se posílí naše schopnosti a staneme se jeho veřejnými strážci. Tak pravda zní!

V lese se prosmykl stín.
Zvuk velkého zvířete.
Temný pohled, svaly rudé
tváře se pnuly napětím.
Šíp letěl jako o závod.
Zásah!
Nářek zněl širokou pustinou.
Ticho po boji.
Jen listy šuměli ve větvích.
Zeleň se přela s karmínem.
Rudé perly se vpíjely v zem.
Paprsky zalily duši lesa.
Stín zmizel mezi stromy.

Magda a Pavel

5. den - 4.7.2012

zapsal 5. oddíl ↵

Oddílové foto:

Pátý oddíl - společné foto

5. oddíl - nejstarší kluci

Vedoucí: Vojtěch Kovářík
Praktikant: Miroslav Kubišta

Svěřené děti:

  • Petr Staněk
  • Adam Bakule
  • Jaroslav Kučera
  • Jiří Valenta
  • Miroslav Paulus
  • Filip Kožíšek
  • Miloš Valenta
  • David Vinš
  • Jaroslav Kapek
  • Pavel Písařík
  • Martin Dolák
  • Tadeáš Přibil
  • David Zeman

Nad krajinou svítá. Z plachet tee-pee se odpařují drobné diamanty, vytvořené ze sluncem osahaných kapek rosy. Mravenec z nedalekého mraveniště se statečně pere s nelehkým úkolem a smrkovou jehličku pomalu, ale jistě přibližuje k domovu.

Ptačí zpěv probouzí prvního z náčelníků. Nedlouho po něm se přidávají i ostatní, aby u dýmky míru projednali postup kmenů pro dnešní den. Zdá se, že slunce bude opět při síle, protože spaluje naši rudou kůži už teď. Snad při nás bude Velký Manitou stejně jako včera, kdy jsme přečkali několik velmi silných bouří, které svou intenzitou překvapily i Náhlou Bouři.

Krátká porada je zakončena indiánskou hudbou budící všechny spící bratry. Protáhnout tělo je důležité pro každého moudrého muže i velkého lovce nebo bojovníka.

Prvním ranním pokrmem jsou bizoním masem plněné tyčinky. Jejich energie bude potřeba. Po ůklidu vesnice, příbytků a jejich okolí vyrábějí některé kmeny lapače snů, hrají vybíjenou a spoustu dalších her.

Indiáni z našeho kmene nemohou zapomenout na zákeřné úkoly, které pro ně připravili starší dívky v šipkované. Rozetřít si po obličeji borůvky, do vlasů bláto, prohodit si mezi sebou boty a svázat tkaničky, naplnit si šiškami kapsy, to je jen část z toho, co jsme si museli vytrpět. Každý den se těšíme na odplatu a vymýšlíme úkoly, které budou muset splnit zase ony. Šetřit je nebudeme! Dnes se k tomu sice nedostaneme, ale o sladkou chuť pomsty se připravit nenecháme.

Začínáme tím, že jdeme trénovat dovednosti a fyzickou zdatnost různými hrami – házet si s aerobie kruhem, hrát Šátkovanou, Noemovu archu a Bandieru.

Naše snažení je přerušeno výborným obědem utvořeným misionáři ze země známé Bohemia – vepřovým masem se zelím a knedlíkem. Mnozí z našich bratrů navrhují, abychom prodali naši půdu a odstěhovali se do této země, která musí být úžasná. Po tak vydatném jídle je dobré strávit nějakou dobu v klidu a ve stínu, kde získáme novou sílu.

Je tu odpoledne a všechny kmeny se sjednotily, aby připravily zajímavé představení na večer. Své představení připravují i náčelníci. Vymýšlejí zajímavé nápady, ale nakonec vítězí improvizované skládání příběhu po jednotlivých slovech. Je určeno téma a první vysloví slovo, na které naváže další člověk. Smích je naším společníkem. Na závěr připravujeme i taneční vystoupení na píseň Celou noc jsem nespala od indiánky Dády. Ani netušíme, že se to později stane táborovým hitem.

Když se indiáni nenudí, letí čas velmi rychle. Jdeme na večeři a po ní předvádíme připravená představení kmen po kmeni.

Začínáme my – náčelníci a náčelnice. Myslím, že jsme uspěli. Náčelníci jsou zároveň i porotci a je velmi těžké rozhodnout, který kmen má nejlepší představení. Pro tentokrát se vítězem stává skupina sestavená z různých kmenů - „Ňuňánci“. „Ti, co zbyli“ jistě vyhrají příště. Jsou totiž hodně dobří.

Blíží se noc. Večerem se nesou zvuky divoké zvěře a ptačí melodie znějí krajinou. To vše působí jako něžné pohlazení, po kterém je cesta do říše snů krátká, bez trnů a kamení...

Je čas vyrazit. Uléháme znaveni dalším krásným dnem ve společnosti nových i dříve známých kamarádů. Jaké dobrodružství nás asi čeká zítra? Vyhrajeme? Nemůžu se dočkat doby, kdy na tyto otázky budu znát odpovědi.

Hawk MiQa a Vojta

6. den - 5.7.2012

zapsal 1. oddíl ↵

Oddílové foto:

První oddíl - společné foto

1. oddíl - nejmladší holky

Vedoucí: Martin Blažek
Praktikantka: Tereza Doláková

Svěřené děti:

  • Kateřina Borecká
  • Terezie Králová
  • Natálie Lupoměská
  • Kateřina Mikutová
  • Sabina Horníková
  • Barbora Štechová
  • Lenka Klimešová
  • Adriana Hamanová
  • Pavla Písaříková
  • Nikola Lupoměská

Je ráno, nádherný slunečný den. Rosa se na trávě třpití, ptáčci zpívají a sluneční paprsky nám svítí do oken. Krásný den nám začíná.

Po chutné snídani nastal velký úklid a trocha odpočinku. A teď ta skvělá zpráva. „Začínají Indiánské hry“. Různé typy her na stanovištích, byly velice obtížné a složité. Například slalom s pálkou a pinponkovým míčkem, navlékání korálků na čas, skákání přes švihadlo, střílení z luku a další.

Po náročném sportovním dopoledni. Jsme si pochutnali na výborném obědě. S plnými bříšky spokojeně odpočíváme a relaxujeme ve svých chatkách. Po odpoledním klidu přichází další příjemná zpráva. „Vyrážíme na hrad Lichnice“. S úsměvy na tvářích, jsme se všichni vydali na cestu. Sluníčko nám krásně svítí a o to byla cesta příjemnější! Po dlouhé, úmorné cestě jsme konečně dorazili na překrásný hrad Lichnici. Zřícenina s okouzlujícím výhledem a zajímavou pověstí. Dozvěděli jsme se příběh o krásné, bohaté princezně, který nás všechny velmi zaujal. Zřícenu jsme obešli ze všech stran a prozkoumali každou skulinku. Také jsme měli možnost si zakoupit pohled a vyrazit si pamětní minci ze zříceniny Lichnice. Po prohlídce jsme se šli podívat na strom starý 750 let. Při kochání se, jsme doplnili energii dobrou svačinkou, protože nás čeká dlouhá cesta zpět do tábora.

Vyčerpáním jsme ulehli do postýlek a těšili se na další den.

Dobrou noc Terinka a Marťas

7. den - 6.7.2012

zapsal 2. oddíl ↵

Oddílové foto:

Druhý oddíl - společné foto

2. oddíl - nejstarší holky

Vedoucí: Lukáš Voborník
Praktikantka: Nela Skokanová

Svěřené děti:

  • Ester Kvirencová
  • Adéla Bártová
  • Anna Jezdinová
  • Hana Chourová
  • Lucie Prausová
  • Anna Chrbolková
  • Nikola Lupoměská
  • Veronika Burgerová
  • Anna Horynová
  • Natalie Jahnická
  • Monika Klimešová
  • Linda Hebertová
  • Veronika Džurníková

Dnešní krásné probuzení do slunečného rána nám do tváří vneslo úsměv a pozitivní náladu do dalšího táborového dne. Před snídaní jsme si udělali netradiční taneční rozcvičku a poté si uklidili táborníci svá obydlí. Celotáborová hra nám dnes začala již dopoledne a to ve znamení sokola. Při úkolu si všichni měli vyzkoušet svůj bystrý zrak a rychlost i ve vzduchu a to formou lacrosu. Proto se kmeny vydali do lesa, kde si pomocí větviček a provázku zhotovily lacrosové pálky.

Po knedlíkách plněných uzeným jsme si odpočinuli a dodělali pálky. Po odpoledním klidu vypukl divoký turnaj mezi jednotlivými kmeny. Po skončení turnaje, který vyhrála naše skupina, jsme šli na večeři, protože jsme po turnaji potřebovali nabrat síly. A pro trošku odpočinku jsme si zahráli městečko palermo, u kterého jsme se velmi nasmáli. A na řadu přišli také ocásky, abychom si trochu zlepšili fyzčku a kondici, ale hlavně se pobavili. Zanedlouho jsme slyšeli onu známou znělku, která znamená, že nám chce náčelník něco sdělit, vyhodnotit celý den a navštívit místo posledního odpočinku posledního strážce totemu Eldoráda.

Po návratu jsme si vyčistili zoubky, popřáli si dobrou noc a šli spát, abychom byli odpočatí na další náročný den.

Nelinka a Cucínek

8. den - 7.7.2012

zapsal 3. oddíl ↵

Oddílové foto:

Třetí oddíl - společné foto

3. oddíl - nejmladší kluci

Vedoucí: Štěpán Miklas
Praktikantka: Anna Červová

Svěřené děti:

  • František Kolář
  • Michal Jeníček
  • Jakub Matoušek
  • Kryštof Kubišta
  • Daniel Zlesák
  • Jan Luke McKenna
  • Jiří Haman
  • Jakub Šporke
  • Jakub Chour
  • Matyáš Borecký

Veliký den je tu. Předkové našeho kmene nás mají navštívit. Uvítali jsme tedy den tancem bala-la. Po tanci proběhla celotáborová očista a všichni přežili. Chléb a hry nepřišli, ale chléb s jablkem ano. Nenapadlo nás nic lepšího, než to sníst.

Na veliké vyvolání předkůů bylo třeba se náležitě připravit, tedy sešli jsme se a rokovali o tom jak vše bylo a bude.

Zjistili jsme, že je potřeba získat velice důležitý artefakt pro vyvolání předků. Pokáceli jsme zdejší lesy a trávy, abychom artefakt našli. Velký Manitou měl však plán jiný. Po prohledání okolní přírody jsme zjistili, že naše chýše skrývá onen artefakt již dlouhá léta.

Očista, lehké poobědvání a velký rituál, kterého se účastnil i mnohý návšetěvník z okolního kmene. Nechyběl ani Zemi ani DDK. Vyvolávání předků se podařilo téměř všem. I tedy strávili jsme den s předky a když už jsme viděli jen jejich zadky, tak jsme věděli, že je třeba se vrítit k naší rutině. Po vyvolávání předků bylo potřeba obětovat 60 jogurtů. Rituál ve zdraví nepřežila jen Terka. Ne, že by se nepoblila, ale rozhodně nezůstala nepoblita :-)

Vše, zdálo se, probíhalo mírumilovně. Avšak, když zadky zmizeli za kopci, vypukla obří bitva. Důvodem byl pokus svrhnout indiánské vedení. Naštěstí vzpoura byla potlačena, dokonce bylo dohodnuto příměří a vše se v dobré obrátilo. Započaly tedy oslavy a bujarý tanec, který pokračoval až do pozdních ranních hodin.

Ančovička a Mikli

9. den - 8.7.2012

zapsal 4. oddíl ↵

Oddílové foto:

Čtvrtý oddíl - společné foto

4. oddíl - střední kluci

Vedoucí: Pavel Stahoň
Praktikantka: Magda Kartáková

Svěřené děti:

  • Adam Volf
  • Jakub Chour
  • Ondřej Zeman
  • Marek Paulus
  • Lukáš Král
  • Jakub Dynter
  • Luboš Čermák
  • Martin Petr
  • Stanislav Pšenička
  • Pavel Nešpor
  • Filip Gregor
  • Josef Volf
  • Jakub Mikuta

Ještě, než se sluneční paprsky dotkly indiánské osady, naši táborníci byly probuzeni uprostřed noci, aby byli podrobeni zkoušce. Sova, noční zvíře, které nás provázelo během této zkoušky každým krokem. Orlí péééra porkázala svou statečnost díky dvěma okruhům, který si mohl každý příslušník kmene zvolit. Delší, strašidelný a kratší, tichý a nestrašidelný okruh. Péra obstála v tomto úkolu nejlépe.

Budíček byl z obvyklého času posunut těsně před osmou hodinu ranní. Rosa ještě zdobila svými perlami trsy trávy. Indiáni se díky nočnímu snažení vyhli každodenní rozcvičce a svá rudá těla posílili sladkou snídaní. Koláče, koblihy, kakao. Po snídani jsme se plni energie odebrali do svých chýší, příslušníci kmene si před oddílovým programem uklidili chatrče, vymetli všechny rohy, nové pavučinky, nepořádek a kousky jehličí z předsíněk.

Po úklidu se služební čtvrtý oddíl shromáždil před chatrčemi spolu s oddílem velkých kluků. Všichni se usadili okolo vyhaslého ohniště. Indiáni vyslechli a zapsali si zadané otázky ohledně našeho tábora od „Černého šálu.“ Dvacet otázek zjišťovacího kvízu o táboře zabavila rudé tváře až do oběda. Střední oddíl kluků těsně před polednem přichystal talíře na polévku a svolal indiány na oběd. Když všichni dorazili, nadlábli si bříška vydatným řízkem s bramborovou kaší.

Brzské odpoledne trávili indiáni odpočinkem a meditací nad svým předchozím počínáním. Zjistili správné odpovědi otázek a snažili se rozjímat a poučit se ze svých chyb. Odpolední program se blížil.

Hudba provázející celotáborovou hru zazněla hned po poledním klidu a přivolala všechny kmeny před hlavní tee-pee. Náčelník promluvil. Tak jako bobr své hráze staví s šikovností nápadem a vtipem, tak i my, rudé tváře jsme byli podrobeni zkoušce šikovnosti a talentu.

Ve jménu bobra kmeny spojily své síly, aby po večeři předvedli veškerý svůj talent. Celé odpoledne indiáni nacvičovali svá představení. Po svačině nás zastihly šedé mraky. Déšť se spouštěl z oblohy. Představení pod širým nebem se přesunulo do společenské místnosti. Výsledky v soutěži „Indiáni mají talent“ byly velice vyrovnané, avšak v této zkoušce nejlépe obstál kmen „Ti, co zbyli“ v tanci zpěvu a přednesu. Bobr byl pro indiány velkým oříškem, neboť každý v sobě musel najít něco, co by nazval talentem a přispěl tak svému kmeni k lepšímu umístění. Pamatujme, že každá rudá tvář, bytost nebo zvíře v sobě skrývá talent. Zpočátku nemusí být velký, ale když ho budeme rozvíjet, nemůžeme být zklamáni. A proto, indiáni, nikdy nepodceňujte své schopnosti, protože sami nevíte, kolik talentu uvnitř své duše každý skrývá.

Večer se blížil, mraky na sebe vzali podobu hvězd a den si oblékl černý šat. Náčelník v tichosti odvedl indiány za osadu na večerní rituál. Další plamen byl věnován louči zapálené ve jménu bobra. Pochodeň vzplála rukou kmene „Ti, co zbyli“. Hlava osady nás prohlásila strážci Eldoráda. Každý člen tábora složil přísahu „Budeme Eldorádo chránit a střežit ho, jak to jen bude možné.“ Indiáni přísahali svojí věrnost tváří v tvář náčelníkovi slovy „slibuji“. Jejich slib zazněl spolu se zvuky obklopujícího lesa a mihotavého plamene louče. Táborníci v tento den usínali s dalším splněným úkolem a novými zkušenostmi, jako praví strážci Eldoráda. Přejme jim, ať se jejich snaha promítne do jejich snů!

Předkové našich tváří
čekají, obloha září.
Jejich duše ukryta ve hvězdách,
zná jen věčnost, sluneční proud.
Čekají na strážce.
To jsme my.
Pohlédneme na hvězdy.
Přísaháme, jsme s nimi!

Magda a Pavel

10. den - 9.7.2012

zapsal 5. oddíl ↵

Oddílové foto:

Pátý oddíl - společné foto

5. oddíl - nejstarší kluci

Vedoucí: Vojtěch Kovářík
Praktikant: Miroslav Kubišta

Svěřené děti:

  • Petr Staněk
  • Adam Bakule
  • Jaroslav Kučera
  • Jiří Valenta
  • Miroslav Paulus
  • Filip Kožíšek
  • Miloš Valenta
  • David Vinš
  • Jaroslav Kapek
  • Pavel Písařík
  • Martin Dolák
  • Tadeáš Přibil
  • David Zeman

Do oranžova zbarvenou krajinu prořízl první hřejivý paprsek. Sluneční kotouč se vyhoupl nad obzor a pomalu probouzí ospalou přírodu. Noční ticho je opět minulostí, predátoři zalezli do svých úkrytů. Celá ptačí říše slaví hlasitými zpěvy návrat světla.

Nejistými kroky mířím k velkému náčelníkovi na pravidelnou poradu u dýmky míru s ostatními náčelníky. Ospalíma očima si prohlížím celou vesnici, která jakoby uvízla na půli cesty z říše snů – nikde ani živáčka.To se ale brzy změní. Po poradě znějí celou vesnicí zvuky indiánské hudby a rázem jsou všichni indiáni na nohou a protahují svá ztuhlá, ale odpočatá těla. Nutná je také očista zatuchlých úst. Ten zápach by porazil i statného rozzuřeného grizlyho.

Přemýšlím nad tím, co nás dnes čeká. Naši předci vždycky říkali, že najedený muž má bystřejší mysl a citlivější smysly, proto bude lepší, když naplníme prázdná břicha. Vyrážíme na snídani. První ranní jídlo splní svůj účel, přestože není tak lahodné, aby si jej člověk pamatoval déle, než několik hodin.

S doplněnými silami můžeme naplno trénovat na odpolední souboj smíšených kmenů. Začínáme hrou „Housenka“ rozvíjející fyzickou zdatnost a spolupráci v týmu. Několik lidí se musí dopravit na určitou vzdálenost, musí lézt po čtyřech, zády k zemi, a aby to nebylo moc lehké, musí se držet svých soukmenovců za nohy. Zdatnost a spolupráci zapojujeme i ve hře „Lidská piramida“, ve které je cílem sestavit piramidu, ze všech hráčů, s alespoň třemi patry. Před obědem máme čas spláchnout pot v „přírodním“ bazénu a vodu z bazénu smyje zase přízračně čistá voda určená k napáejní našeho dobytka i nás samotných.

Polední krmě nám opět doplnila sílu a tak se můžeme pustit do dalšího poměřování sil ve smíšených kmenech. Abychom získali zpět zmíněný totem, který odneslo pět živlů zdivočelých po odchodu strážce totemu do věčných lovišť, musíme splnit úkol od Matky Země.

Nikdo nesmí vědět, kde se Matka nachází, proto nás čeká cesta tmou se zavázanýma očima absolvujeme cestu s pomocí dvou navigátorů. Příchodem na jediné místo, kde lze Matku najít, se před námi rozprostřela krajina jako na dlani.

Vyprávění předků nelhalo – je překrásná! První část je splněna. Dostáváme další úkol. Musíme získat jakouko-li stopu živého tvora, který nedávno kráčel po její tváři – povrchu.

Pomocníkem nám bude sádra, voda a prázdná nádoba. Vydáváme se do hlubokých lesů a během okamžiku nacházíme stopu srny. Vmícháváme sádru do vody a lijeme ji do připravené ohrádky. Směs je příliš řídká a tuhne velmi pomalu. Posypáváme ji zbylým práškem a nezbývá, než čekat. Tentokrát čas běží neskutečně pomalu. Je tvrdá! Vkládáme ji spolu se šátkem do čepice a běžíme. Od tábora jsme daleko, proto neběžíme v kuse, ale indiánským během – pravidelně střídámě běh s rychlou chůzí.

Sžírá nás nejistota měnící se v radost. Startovali jsme třetí a doběhli jsme první. Zbývá počkat, jaký čas budoou mít ti, co vybíhali po nás. Počítání času je sice zastaveno, dostáváme však další úkol. Na závěr musíme secvičit indiánský tanec, který předvedeme ostatním po večeři.

Celý den utekl velmi rychle. Tance máme za sebou. Všechny byly moc pěkné, ale náš (Ti co zbyli) byl nejlepší. Alespoň podle mě.

Je tu vyhodnocení. Nejlepší čas, nejlépe odlitou stopu a nejlepší tance jsme měli my. :-)

Blíží se večer, slunce se moří do zeleného moře lesů. Většina denních zvířat utichá v očekávání další noci, která může být jejich poslední. Jdeme spát už po setmění, abychom znovu doplnili síly na zítřek.

Bosé nohy mám mokré, jak se brodím hustým oroseným kobercem trávy. Ostatní už dávno spí. Sedím sám na louce, koukám na měsíc s hvězdami a přemýšlím nad tím, co vše jsme zvládli a co nás ještě čeká ….

MiQa a Vojta

11. den - 10.7.2012

zapsal 1. oddíl ↵

Oddílové foto:

První oddíl - společné foto

1. oddíl - nejmladší holky

Vedoucí: Martin Blažek
Praktikantka: Tereza Doláková

Svěřené děti:

  • Kateřina Borecká
  • Terezie Králová
  • Natálie Lupoměská
  • Kateřina Mikutová
  • Sabina Horníková
  • Barbora Štechová
  • Lenka Klimešová
  • Adriana Hamanová
  • Pavla Písaříková
  • Nikola Lupoměská

Pracně otevírtám své slepené oči. Z mého krásného snu o trojici hrajících si racků mě vytrhl zvuk hlasitě kokrhajících kohoutů. Píseň o probdělé noci už beru s nutnou dávkou humoru, vyskakuji z tee-pee a přidávám se k davu tančících indiánů. Rozpohybovat po probuzení svá těla se zdá den ode dne těžší.

Ranní cesta za potravou se dnes také zdá o něco delší, ale stála za to. Už zase skáčem přes kaluže. Po návratu do osady začnem úklid našich obydlí. Ale kam s tím vším odpadem? Tuto otázku, která trápí lidstvo už od nepaměti, nám přijíždí osvětlit Tonda. Tonda-obal na cestách. Celé dopoledne nám nenásilnou a zábavnou formou ukazuje, k čemu je dobré třídit odpad a co vše se jeho recyklací dá opět vytvořit. Další krok k lepšímu souznění s přírodou je za námi – snad jsme si něco zapamatovali.

Čerpání sil pokračuje poobědovým relaxem. Řekl bych, že se něco chystá – dvě hodiny odpoledne a ještě po nás dnes nikdo nevyžadoval žádnou aktivitu. Je to tu! Vtíravá melodie opět svolává všechny kmeny k „boji“. Ani Popelka by nestihla roztřídit všechny indiánky podle barev.

Naším dalším úkolem je zdolat zkoušku větru – Běh72. Dopolední lenošení tím nabralo dodatečně svého významu. Po vyslechnutí pravidel odhazuji tretry zpět do kouta a místo toho se se smutkem v tváři hostím role rozhodčího. Jak rád bych si zaběhal, bohužel je čas uvolnit prostor mladické dravosti. Stáda indiánků probíhají kolem mého stanoviště s plným nasazením, po pár kolech jen s polovičním a při posledním kole už pouze se zbytky sil. Mnou pískaná melodie – Nestůj a pojď zdá se nedopadá na úrodnou půdu a odpovědí mi většinou bývají všeříkající grymasy a posunky.

Po svačině a krátkém nástupu se dozvídáme, že po večeři bude probíhat karneval. V osadě nastává zmatek – děti mění své podoby tak rychle a tak věrohodně, že ztrácím přehled, kde začíná komický převlek a končí vlastní podoba zúčastněných. Zapojili jsme se samozřejmě i my vedoucí a praktikanti. Je čas předvést naše světlé stránky a začít být kreativní – mým osudem je – stát se zadkem jednorožce. Hlavu s jedním rohem obstaral s přehledem Cucin. Je čas odklusat do Duhové Země. Po představení všech masek nám trošku vyhládlo. Společnou prací připravíme oheň a napichovátka na vuřty. Zpíváme, opékáme a hodujeme – Konečně léto jak má být!

Den uletěl jako vítr, slunce zapadlo za obzor a my, v čele s náčelníkem, se odebíráme na posvátné místo zapálit další pochodeň.

Byl to krásný den. Vyčistíme spolu s bobrem zoubky a hurá na kutě. Copak asi přinese zítřek?!

Dobrou XXX Martin & Terka

12. den - 11.7.2012

zapsal 2. oddíl ↵

Oddílové foto:

Druhý oddíl - společné foto

2. oddíl - nejstarší holky

Vedoucí: Lukáš Voborník
Praktikantka: Nela Skokanová

Svěřené děti:

  • Ester Kvirencová
  • Adéla Bártová
  • Anna Jezdinová
  • Hana Chourová
  • Lucie Prausová
  • Anna Chrbolková
  • Nikola Lupoměská
  • Veronika Burgerová
  • Anna Horynová
  • Natalie Jahnická
  • Monika Klimešová
  • Linda Hebertová
  • Veronika Džurníková

Probuzení do poměrně chladného rána jsme zahájili rozcvičkou, po které následovala snídaně. O dopoledním programu jsme s nejstaršími děvčaty hráli zajímavé hry jako je zpráva k expedici, která je velmi bavila a Housenku s nejstaršími kluky, při které jsme se všichni nasmáli. Také jsme nanosili dřevo na táborový oheň. Po vynikajícím guláši jsme si o poledním klidu všichni odpočinuli.

Odpoledne vypukla celotáborová hra, ve které šlo o získání dalšího živlu a to ohně. Tato hra byla celkem náročná, ani ne tak pro děti, ale spíše pro vedoucí, kteří byli více vyčerpáni než děti. Když náš kmen získal oheň a bezpečně ho dopravil do tábora, úkol pro nás nekončil. Museli jsem ukázat, že s ním umíme zacházet.Velký náčelník měl hlad, a proto jsme dostali za úkol, udělat kukuřičnou placku, což pro náš kmen nebylo úplně jednoduché.

Po večeři byl oddílový program, při kterém jsme se vysprchovali a poté si zahráli Pavoučí síť. Zazněla znělka a my se vydali na rytuál, kde se zapálila pochodeň zástupcem z vítězné skupiny. Jako služební oddíl jsme i my měli možnost držet hlídku u ohnišetě a následně nocovat v tee-pee, kde jsme si navzájem vyprávěli vtipy a popřáli si dobrou noc.

Nelinka a Cucínek.

13. den - 12.7. 2012

zapsal 3. oddíl ↵

Oddílové foto:

Třetí oddíl - společné foto

3. oddíl - nejmladší holky

Vedoucí: Anna Červová
Praktikantka: Štěpán Miklas

3. oddíl - nejmladší kluci

Vedoucí: Štěpán Miklas
Praktikantka: Anna Červová

Svěřené děti:

  • František Kolář
  • Michal Jeníček
  • Jakub Matoušek
  • Kryštof Kubišta
  • Daniel Zlesák
  • Jan Luke McKenna
  • Jiří Haman
  • Jakub Šporke
  • Jakub Chour
  • Matyáš Borecký

Uprostřed noci ať už jsme byli v tee-pee, či nikoliv, byli jsme postupně buzeni. Všechny nás čekala cesta plná dobrodružství a zážitků.

Přišel čas zkrotit vodu !

Naším úkolem bylo získat vodu ze studánky a donést ji zpět do tábora... (ve tmě!) Na první pohled jednoduchý úkol se pro mnohého stal několika-hodinovou záležitostí. Úkol začínal příjezdem, příjezdem blíže ke studánce. Vysadili nás kdesi u silnice, uprostřed lesa. Dostali jsme mapu, 3 baterky a nádobu na vodu. Našemu kmeni se podařilo dorazit do nedaleké vísky a zorientovat se na mapě. Pak jsme šli přímým směrem do tábora. Cestou jsme potkali rudohvězdý areál s minimem vojenské posádky, potok, 2 skupiny a spoustu zvířat.

Naše cesta byla překrásná a tajemná. Bylo teplo a nepršelo. Někoho občas přepadl strach, ale šel vždy se skupinou, tak byl hned zase strach ten tam. Do tábora jsme dorazili první. Před námi vyráželi 2 skupiny. Zavládla všeobecná radost a pocit, že jsme dobří. Na výhru to však nestačilo. Naším místem bylo druhé v pořadí.

Za několik hodin jsme se v táboře sešli všichni. Historická se stala cesta pro vodu pro dva kmeny indiánů, ostatní v relativně rychlém čase vodu zkrotili. Opět uléháme k nedlouhému spánku.

Znenadání by tábor opět na nohou. Snídaně, dopolední program v rukou jednotlivých kmenů. Náš kmen trénoval své tělo a kolektivního ducha při fotbale a vybíjené. Po dopoledním programu nastal čas oběda a po-obědní klid.

Klid skončil a tak to přišlo. Tábor plný zručných indiánů se vydal na lov bizonů, aby vesnice přežila do příštího léta. Po nenápadné cestě jsme dorazili k opodál stojícímu stádu bizonů. Jali jsme se je lovit. Některý bizon šel s námi téměř dobrovolně, jiní byli požehnáni božskou silou. Jakkoli jsme se snažili nedali se lapit. Možností jistě bylo je zabít, či uprosit, ale to nikoho z indiánů nenapadlo. V průběhu lovu začalo pršet a bojovníci i bizoni byly již značně znaveni. Šrámy a zlomeniny se objevili jak na hřbetech bizonů, tak i bojovníků.

Když už padl znaven poslední z indiánů, přišel šaman a s bizony promluvil. Pak se zvedlo stádo indiánů šli do vesnice a tábora. Značně povečeřeli jsme a k oslavnému táboráku usedli. Jednotliví zástupci nechali rozhořet posvátný oheň. V průběhu táboráku jsme prožili závěrečný rituál, veliké vyhodnocení a oslavy. Tančilo a zpívalo se do dlouhého rána. Té noci, jak si kdo ustlal, tak si i lehl.

Noc až do rána proběhla klidně :-)

Mikli a Ančovička.

14. den - 13.7.2012

zapsal 4. oddíl ↵

Oddílové foto:

Čtvrtý oddíl - společné foto

4. oddíl - střední kluci

Vedoucí: Pavel Stahoň
Praktikantka: Magda Kartáková

Svěřené děti:

  • Adam Volf
  • Jakub Chour
  • Ondřej Zeman
  • Marek Paulus
  • Lukáš Král
  • Jakub Dynter
  • Luboš Čermák
  • Martin Petr
  • Stanislav Pšenička
  • Pavel Nešpor
  • Filip Gregor
  • Josef Volf
  • Jakub Mikuta

Kolem indiánské osady se rozpouštěli poslední krůpěje rosy. Sluneční paprsky zdobily stébla trávy jemnou zlatavou září. Poslední táborový den byl před námi. Indiáni se rozhodli si užít den před blížícím se odjezdem z plna hrdla. Zpočátku dne jsme se posilnili snídaní, aby se nám lépe plnily nadcházející úkoly. Dopoledne nám přichystalo spoustu zábavy a potěšení. Táborová pouť indiány zabavila až do oběda. Obchůdek „Smrdutý dech“ a jeho hokynáři se mohli pyšnit širokým výběrem zboží. V jejich nabídce nechyběli ani laskominy, na které si museli táborníci vydělat penízky snaživým soutěžením. Disciplín bylo dostatek. Soutěžící se utkali v běhu slalomem, ve střelbě a někteří své vidělané jsmění opět ztratili ve snaze získat více penízků v přebíjení a vsázení s kartářkou. Al koholík, vedoucí koloniálního obchůdku „Smrdutý dech“ byl s tržbou spokojen. „Řechtačky šli na dračku!“ Poznamenal po pouti se zářivým úsměvem na tváři.

Během poledního klidu se mohli indiáni připravovat na závěrečná focení. Mnozí z nich se oblékli do indiánských kostýmů a slavnostně si pomalovali rudé tváře. Všechny indiánské kmeny se zvěčnili spolu s totemem eldoráda a svými kmenovými náčelníky. Následovalo i podepisování triček. Odpoledne zakončila sladká odměna. Vybírání dortů vítězných kmenů celotáborové hry netrvalo dlouho a večer se kvapně blížil.

Na počest závěru celotáborové hry a celého tábora náčelník uspořádal poslední večerní tance. V rytmu známých písní jsme oslavovali příchod posledního měsíce táborové noci. Vyvrcholení celé slavnosti byla pozdně večerní ohňová show. Žongléři a kejklíři se postavili ohni tváří v tvář i za nepřízně počasí. Myslím, že poslední večer se vydařil skvěle a líbezné tóny veselé tohoto večera budou znít krajinou Eldoráda ještě po dlouhý čas.

Magda a Pavel.

15. den - 14.7.2012

Dnešní ráno nás šimrají chladné sluneční paprsky na nosy a my víme, že je to nezvyklé ráno – jsou totiž před námi poslední společné okamžiky. Jakpak je asi prožijeme?

Po diskotéce a nočním ohňovém vystoupení jsou některé děti, ale také vedoucí mírně unavení. Mezi námi všemi vládne napětí z očekávání, jaký bude odjezd domů, jak se spolu budeme loučit a jaké bude vlastně setkání s rodiči po tak dlouhé době. Ještě před budíčkem má už většina natěšených dětí sbaleno. Máme před sebou poslední snídani a tak si ještě před odjezdem domů naplníme bříška nějakou tou dobrůtkou. Po vydatné snídani nás čeká poslední taneček na naše oblíbené Balabala, oficiální rozloučení a doladění úklidů v našich chatkách. Přijíždí autobus a my jsme připraveni k odjezdu domů. Přes velké a nekonečné loučení dětí bychom málem ani neodjeli, naštěstí se nám je podařilo přimět k nástupu do autobusu. A tak řidič nastartoval, zatroubil a přidal plyn. V tento moment se naše oči zalily slzami a my věděli, že už nic nebude tak, jak bylo.

Na nádraží se některé rozeběhly ke svým rodičům a jiné se semkly do vytrvalého mokrého objetí, jež se ne a ne rozdělit. Se slibem setkání se v dalším roce jsme se rozešli a rozjeli každý za svým. Děti domů s rodiči a my zase zpátky na Zbyslavec, abychom mohli uklidit všechny naše dekorace a materiál, který jsme během tábora potřebovali. Děti sice odjížděly domů ráno, ale my vedoucí až večer... Těšíme se na vás v příštím táboře!

Totem Eldoráda

Termín konání: 30.6. - 14.7.2012
Vedení: Petr Blažek, Anna Pytlíková
Zdravotnice: Eva Vojáčková
Oddílový vedoucí: Martin Blažek, Lukáš Voborník, Štěpán Miklas, Pavel Stahoň, Vojtěch Kovářík
Praktikanti: Tereza Doláková, Nela Skokanová, Anna Červová, Magda Kartáková, Miroslav Kubišta
Počet malých indiánů: 57

Kronikou můžete prolistovat poklikáním na šipky pod obrázky. Kliknutím na symbol dvou čtverečků v pravém horním rohu kroniky budete přesměrováni na větší rozlišení v externí galerii. Přejeme příjemné pokoukání a počtení.